Na čem v životě záleží?
Přemýšlíme o tom, co je v životě opravdu důležité? Jsme ochotni eventuálně přehodnotit svoje priority?
Jeden z citátů bible říká: „A za to se modlím, aby se rozhojňovala vaše láska, poznání, hluboká vnímavost, abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli bezúhonní pro den Kristův.“ (Filipským 1,9-10) Z toho, že se za tuto věc pisatel, apoštol Pavel, modlí vyplývá, že je to důležité. Člověk se obvykle modlí, když prožívá, nebo je před ním, něco důležitého, když si neví rady, a přitom mu na věci tolik záleží. Někteří dokonce staví modlitbu jako poslední možnost. Dědeček, lodní kapitán, vypravuje vnukovi o jedné z dobrodružných plaveb a říká: „Potom už nám nezůstalo nic jiného než se modlit.“ Tedy modlitba ukazuje na důležitost té, či oné záležitosti. Ale z pisatelových slov vyplývá ještě jiná věc. Člověk sám není schopen dojít k objektivnímu poznání toho, co je důležité, protože podléhá přílišné subjektivnosti. Proto ona modlitba o pomoc. Přemýšlíme o tom, co je v životě opravdu důležité? Jsme ochotni eventuálně přehodnotit svoje priority?
My lidé obecně prohlašujeme za důležité mít dobrou práci, dobré vztahy, dobré bydlení, a když si navzájem přejeme k nějakému jubileu, potom naše přání obvykle končí slovy „hlavně to zdraví“. A ono určitě důležité je, protože na něm také závisí kvalita našeho života. Ale není ještě něco, co je vedle tělesného, psychického a sociálního zdraví, při nejmenším stejně tak důležité? Apoštol Pavel byl vzdělaný, velice schopný, byl žid, ale měl i římské občanství, byl výřečný výborný řečník, a přesto napsal: „Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko.“ (Filipským 3,7-8) Tím nám chce říct, že „to“ na čem záleží, je Kristus. To nevylučuje ostatní, pouze to ostatní bez Krista nemá žádnou, nebo pouze pramalou cenu. Moudrý král Šalamoun líčí co všechno měl, co si mohl dovolit (prakticky všechno), co všechno zažil a zkusil, ale jeho zhodnocení nebylo pozitivní. Napsal: „Marnost nad marnost a všechno je marnost“. (Kazatel 1,2) Může se jevit, že to přehání, ale kolik lidí, kteří prožili zásadní zvrat, zlom, událost ve svém životě, sáhli si až na dřeň svého bytí, hovoří o tom, že naprosto přehodnotili svoje priority. To, co dříve v životě považovali za jasnou prioritu, dnes považují za jistě hezké, ale ne tak potřebné. Král Šalamoun pokračoval: „Závěr všeho…Boha se boj…na tom u člověka všechno závisí.“ (Kazatel 12, 13-14)
Odpověď? Vztah s Bohem ukazuje člověku směr, který jej vede od někud někam. Důvěra v Boha je oporou v různých životních situacích.
Samozřejmě může přijít otázka, či námitka, proč právě vztah k Bohu by se měl považovat v životě za nejdůležitější? Odpověď? Vztah s Bohem ukazuje člověku směr, který jej vede od někud někam. Důvěra v Boha je oporou v různých životních situacích. Přijetí nabídky od Boha nám dává naději do budoucna, dává nám hodnotu, jistotu a pomoc. Je zajímavé, že bývalý premiér České republiky Stanislav Gross se po projevení těžké nemoci stal věřícím křesťanem, a nijak to nezastíral. Zpěvák Michal Tučný, když onemocněl nevyléčitelnou nemocí se stal věřícím v Krista, a ještě o svojí víře nazpíval několik písní. Alice Cooper, vlastním jménem Vincent Damon Furnier, americký zpěvák, textař a hudebník opakovaně říká, že ho křesťanská víra zachránila před alkoholismem a zničením svého života. Charles W. Colson, dříve vlivný poradce prezidenta Nixona, prošel dramatickou proměnou. Jeho odsouzení v souvislosti s Watergate ho zavedlo do vězení, kde objevil hlubokou duchovní víru. Jeho spisy a rozhlasové komentáře se snaží šířit křesťanský pohled na současné problémy a povzbudit ostatní k víře a aktivnímu životu v souladu s ní. A tak by bylo možné pokračovat, protože tisíce neznámých lidí mohou vyprávět podobnou zkušenost. Jestli něco dnešní svět potřebuje, potom to není více policistů, vojáků, kontrolorů, provokatérů, aby se odhalili praktiky šedé ekonomiky, dokonalejší trestní zákoník, více zařízení pro odložené děti nebo „odložené“ staré lidi atd., ale je to navázání vztahu ke Kristu. To, co lidé dnes potřebují není povědomí náboženskosti, ale vztah k živému Bohu. Protože potom by to výše vzpomínané (vojsko, policie…) nebylo třeba.
A tak je jistě mnoho věcí důležitých, ale to nejdůležitější? Vztah k Bohu. Ne nadarmo říká Bible: „On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ (Matouš 22,37-39) A Augustin k tomu dodává: „Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě, Bože.“
Jan Dymáček
