Změňte své myšlenky a změníte svůj svět.
…Mojžíš také vyprávěl o tom, jak je Bůh vysvobodil ze všech těchto nelehkých situací.
„Mojžíš vypravoval svému tchánovi o všem, co Hospodin kvůli Izraeli učinil faraónovi a Egypťanům, a o všech útrapách, které je potkaly na cestě, a jak je Hospodin vysvobodil. Jitro měl radost ze všeho dobrého, co Hospodin Izraeli prokázal, a že jej vysvobodil z moci Egypta. Řekl: „Požehnán buď Hospodin, že vás vysvobodil z moci Egypta a z ruky faraónovy, že vysvobodil tento lid z područí Egypta.“ (2. Mojžíšova 18,8-10) Mojžíš podrobně vyprávěl o událostech bezprostředně spojenými s vyvedením z Egyptské země i o všech útrapách, které je doposud na cestě potkaly. Šlo o pronásledování egyptským vojskem, kdy se zdálo, že není žádné řešení, o chvíle, kdy měli nedostatek vody nebo, jak se domnívali, i nedostatek jídla. Ale u toho nezůstalo. Mojžíš také vyprávěl o tom, jak je Bůh vysvobodil ze všech těchto nelehkých situací.
Můžeme mít dojem, že se nic zvláštního nestalo. Pouze běžný rozhovor mezi příbuznými. Ale vyplývá z něho návod, jak žít radostný a optimistický život. Je pochopitelné, že mnohdy nemůžeme zapomenout na nelehké chvíle, které jsme v životě prožili nebo i prožíváme. Není snad člověka, který by životem procházel bez jediného vstupu něčeho negativního. Ale to neznamená, že jsme prožívali pouze to negativní. Určitě jsme prožili i mnoho pozitivního. A jde o to, kolik prostoru věnujeme myšlenkám a vzpomínkám na jedno nebo druhé. Pokud se necháme zatížit pouze vším záporným, které jsme v životě prožili, potom je jasné, že se stále víc „ohýbáme pod tíhou tohoto břemene“. A náš život není šťastný. Mysleme ale i na radostné chvíle, na ono vysvobození, kterého se nám dostalo.
Nevzpomínal na všechny útrapy, kterými musel jeho zeť spolu s lidem který vedl procházet. Ale raději vzpomínal ono vysvobození, kterého se jim dostalo.
A k tomu připojme ještě druhý bod pro náš klidnější život. Přiznejme si, že ne všechno jsme zvládli sami. Že ne všechno byla náhoda a dobrá shoda okolností. Že ne všechno zvládly známosti a naše peníze. Ale že se na našich „vysvobozeních“ podílel Hospodin. Ono přiznání si Boží pomoci nás totiž vyzbrojuje do dalšího života. Můžeme mít naději, že i v budoucím čase nás Bůh nenechá na holičkách. Samozřejmě, pokud o to budeme stát. Vím, není to moderní, ale je to účinné.
Ale byl zde také Jitro, Mojžíšův tchán. Všechno si vyslechl, a nakonec to okomentoval slovy: „Požehnán buď Hospodin, že vás vysvobodil“. Nevzpomínal na všechny útrapy, kterými musel jeho zeť spolu s lidem který vedl procházet. Ale raději vzpomínal ono vysvobození, kterého se jim dostalo. To považoval za důležitější než cokoliv jiného. Vysvobození, pozitivum, které i my dostáváme, i když si to třeba ani neuvědomujeme, může mít různou podobu. Od vlastního zbavení se oněch složitostí života, ale například také podobu toho, že jsme schopni se s nimi vyrovnat. Vděčnost a změna myšlení nás může osvobodit od sebestřednosti a vlastního stále bolavého a neuspokojivého života. Norman Vincent Peale, americký spisovatel, 1898-1993, řekl: „Změňte své myšlenky a změníte svůj svět.“ Velice podobně to vyjádřil Napoleon Hill, 1883-1970, taktéž americký autor: „Myšlenky jsou počátečním bodem všech osudů.“
Jedná se o drobnou perličku z dějin, kterou zaznamenala Bible. Snadno přehlédnutelná a nikterak zajímavá. A přesto nám má co říct do našeho života i v dnešní době. Stojí za to ji vzít vážně.
Jan Dymáček
