Jednotlivé etapy manželství

Jsem přesvědčen, že je třeba předřadit ještě jednu etapu, mající vliv na kvalitu manželství. A tou je etapa vztahu před vstupem do manželství. Dva lidé se poznávají, objevují jeden druhého, a měli by moudře přemýšlet, jestli právě s tímto partnerem chtějí strávit celý život, zdali mu mohou důvěřovat, jestli jim vyhovuje jeho filozofie života atd. Onen partner se totiž v průběhu života podstatně nezmění. Jde tedy o prevenci před mnoha úskalími, která by v životě mohla přijít, pokud bychom volili špatně. Bible říká: Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty. (Přísloví 8,11) Vím, dnes se toto nepovažuje za přiliž důležité, protože „když nám to nepůjde tak se rozejdeme“. Rozejdeme ano, ale za jakou cenu.

Psycholog Jeroným Klimeš řekl: „Rozpad vztahu, ať už manželského nebo nesezdaného, s sebou nese větší trauma než prodělaná rakovina. Po rozchodech jsme spíš zmrzačenější než zkušenější.“ Už před půl stoletím američtí psychiatři (T. Holmes a R. Rahe) zkoumali na vzorku 5000 lidí jaké události způsobují největší stres. Zjistili, že po úmrtí nejbližšího člověka je to právě rozchod partnerů. Slova „můj stávající přítel, moje stávající přítelkyně“ mě drtí, protože to už samo o sobě říká, že není poslední. Psycholog M. Herman říká: „Dříve se říkalo, že největším úkolem ženy je vychovávat děti. Není to pravda. Největším úkolem ženy je si vybrat správného chlapa, a teprve s ním děti vychovávat“. Tedy prevence. Ona totiž předznamenává kvalitu dalších etap života.

Manželství před dětmi je další etapou života. Sžíváme se, což je krásné, ale někdy také složité, poznáváme se v těžších situacích, které přináší život ve dvou, zařizujeme se, cestujeme, trávíme společně čas, budujeme kariéru atd. Co je důležité? Jsme dva, už nejsem JÁ, ale MY. Nežijeme dva životy vedle sebe, ale jeden život spolu. Bereme ohled jeden na druhého, vidíme potřebu pomoci a povzbuzení druhého, učíme se respektovat jeden druhého, a uvědomujeme si, že každý má v manželství svoje nezastupitelné místo. Znovu slova Bible: „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne je své ženě“ (1. Mojžíšova 2,24).

A potom následuje etapa soužití v manželství s dětmi. Je zajímavý popis stvoření člověka v Bibli. „V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil jej k podobě Boží. Jako muže a ženu je stvořil, požehnal jim a v den, kdy je stvořil, dal jim jméno Adam (to je Člověk)“ (1. Mojžíšova 5,1-2). O dětech tam není zmínka. Proč? Děti nemohou být středem všeho dění, nemohou být klínem mezi manželi s tím, že mají vždy první místo v myšlení rodičů. Prvním musí být vždy partnerka/partner. Jinak, po odchodu dětí z domova dochází k problému, psychology nazvaném „syndrom prázdného hnízda“. Je třeba si také uvědomit, že výchova je nápodoba rodičů. Není možné tedy říct „podívej se, jak jsi ho vychoval/la. Jinou věcí je skutečnost, že se vytrácí otcové, a ženy jsou tlačeny do mužských rolí. Je to buď tím, že matka žije sama s dětmi, nebo mají tatínka doma, ale ten je myslí, svými zájmy a prací stejně „mimo domov“. Hovoří se také o potřebě zbourání stereotypu a záměně rolí v manželství. Výměna rolí v manželství je nesmyslná, protože muž a žena jsou každý jiný, ale vzájemně se doplňující. Nezapomínejme na vzájemné ocenění, na romantiku, která se nesmí vytratit ani po x letech manželství.