Pravoslavná církev

Historie pravoslavné církve

Křesťanství byla založeno Pánem Ježíšem Kristem, jehož dvanáct apoštolů hlásalo Evangelium, včetně zvěsti o zmrtvýchvstání Ježíše, v Izraeli a po celém světě. Církev se postupně dotvářela během církevních sněmů mezi 4.- 8. stoletím. Důraz je kladen převážně na období sedmi ekumenických koncilů.²

V roce 1054 došlo k rozdělení na východní (tedy Pravoslavnou) a západní (tedy Římskokatolickou) církev. Avšak k postupnému oddělování docházelo již dříve díky kulturním rozdílům, některým věroučným rozdílům, ale hlavně politickému soupeření dvou mocensko-náboženských center Konstantinopole/Cařihradu a Říma.

Mezi nejznámější misionáře z východní části (dalo by se tedy říct z budoucí pravoslavné církve) v českých zemích řadíme Cyrila a Metoděje. Svou první misijní cestu vykonali roku 861 po Kr., kterou se podíleli na christianizaci Krymského poloostrova. Další cesta byla v roce 863 po Kr. na Velkou Moravu. Christianizace pokračovala Srbskem. Bulharská církev získala autokefalitu (nezávislost) roku 870.³

Nauka pravoslavné církve

Pravoslavná církev není jedním celkem, ale společenstvím 13 celků, které se označují podle země kde působí. A tak máme Ruskou pravoslavnou církev, Řeckou pravoslavnou církev atd. Pravoslavné církve sjednocují po celém světě stejné principy, doktríny, liturgie a církevní správy. Avšak každá země řídí své záležitosti samostatně.⁴ Pravoslavnou nauku shrnuje nicejsko-konstantinopolské vyznání.

Pravoslavní se označuje jako ortodoxní („pravověrný”, „pravoslavný” neboli „správně slavící liturgii”), protože se křesťané z východu vždy považovali za zastánce staré původní podoby křesťanství. V pravoslaví se vždy prosazovaly konzervativní tendence. Díky těsnému sepjetí s podobou křesťanství utváří cestu pro pravoslavného křesťana, podle jeho víry, svatý Duh.

Pravoslavná víra je založena na učení Písma svatého neboli Bible. Ale také na spisech církevních otců, tradici a z formulací sedmi všeobecných církevních sněmů. Z toho vyplývá, že Bible není jediným měřítkem víry a života pravoslavných křesťanů, ale jsou zde i nebiblické důrazy. Pravoslavní věří, stejně jako ostatní křesťané, v trojjediného Boha – Otce, Syna a Ducha Svatého.⁵

Základní oslavou pravoslavného liturgického roku je pascha neboli vzkříšení Krista. Svatí jsou ti, kteří na základě přesvědčení církve jsou po smrti v nebi a mohou se za lidi na zemi přimlouvat. V rámci svátku se od Paschy po celých 39 dní, kdy trvá paschální období, zpívá slavnostní paschální tropar-Vstal z mrtvých Kristus, smrtí smrt překonal a jsoucím ve hrobech život daroval.

Dalším významným svátkem je svátek Zesnutí Panny Marie, která je uctívána jako Theotokos neboli Bohorodička. Podle pravoslavných tradic Marie zůstala pannou i po Kristově porodu a jako jediný člověk nikdy nezhřešila.⁶

Organizace pravoslavné církve

Pravoslavná církev spojuje jednotlivé samosprávné místní církve, které mají vlastního představitele. Nejvyšším představitelem je biskup.⁷ Všechny církve jsou spojeny na základě společné pravoslavné víry, učení stojícího na Písmu svatém a posvátné tradici, a jednotou ve svatých Tajinách (svátostech). Biskupové se přezdívají také patriarchové, metropolité nebo arcibiskupové. Biskupové předsedají synodu. Synoda je nejvyšší kanonická a věroučná autorita církve. Základní jednotkou jsou církevní obce neboli farnosti (parochie, monastýry).⁸ Na jednotlivých farnostech působí církevní sbory pravoslavných věřících v čele s knězem shromážděných kolem prestolu (oltářní stůl pro výkon Eucharistie). Věřící slouží svatou Tajinu Eucharistie (křesťanský obřad připomínající poslední večeři Ježíše Krista před jeho ukřižováním). Tajiny jsou uznávané celou pravoslavnou církví.⁹

Autokefální církev (samostatná a nezávislá) se skládá z pravoslavné církve v Čechách a církve na Slovensku. V Čechách se dělí na dvě eparchie, a to pražské a olomoucko-brněnské biskupství. Na Slovensku působí v rámci prešovského a michalovského biskupství.¹⁰

Redakce Genesis Era