Zacharjáš

Kniha začala být psána v roce 520 před Kristem. Samotný prorok působil ve stejném období jako prorok Ageus.¹ Jejich poselství sdílí určité styčné body, na základě stejných sociálních a politických poměrů z kterých vychází. Zatímco však Ageova proroctví se týkají především stavby chrámu a nové doby blahobytu, kterou má chrám přinést, směřují Zacharjášova proroctví ještě i dále do budoucnosti, jsou mnohem více eschatologická a ukazují nám že příchod zlatého věku, je stále především v rukou Božích. Kniha je tvořena osmy viděními, a několika napomínajícími texty, slibující přízeň všem Bohu poslušným a spravedlivým, a závěrečným proroctvím o Mesiáši a obnově Božího lidu.

V prvním vidění se Zacharjášovi zjevuje Boží posel na koni, který prorokovi tlumočí Boží slova, přimlouvá se u Hospodina za Jeruzalémský lid a odkrývá mu význam jeho vidění. Zřejmě jím je Mesiáš, Bohův vyvolený, samotný Ježíš Kristus.² Posel se táže Hospodina: „Hospodine zástupů, jak dlouho se ještě nechceš slitovat nad Jeruzalémem a nad Judskými městy, jimž dáváš pociťovat svůj hrozný hněv už po sedmdesát let?“³ A Hospodin mu odvětil: Horlím pro Jeruzalém a Sión velkou horlivostí, jsem hrozně rozlícen na sebejisté pronárody, které hned přiložily ruku ke zlému, jakmile jsem se na svůj lid jen maličko rozlítil… Má města budou znovu oplývat dobrem. Hospodin znovu potěší Sión a znovu si vyvolí Jeruzalém.“ ⁴

V druhém vidění spatřil Zacharjáš čtyři rohy a čtyři kováře. Následně Boží posel ozřejmuje prorokovi jejich význam. Čtyři rohy, to jsou pronárody, které rozmetali Judu. Tito kováři přišli, aby srazili rohy pronárodům, které je pozvedli proti Judě.⁵

Ve třetím vidění spatřuje muže s měřícím provazem v ruce, jak vyměřuje nové hranice Jeruzaléma. Posel muži oznamuje, ať sám prorokovi oznámí zdárnou budoucnost tohoto města. Bude v něm žít tolik lidí, že nebude míti hranic. Mnoho pronárodů se přidruží k Hospodinu a stanou se jeho lidem. Bůh bude bydlet uprostřed nich a chránit je před každým, kdo by jim chtěl uškodit.⁶

Ve čtvrtém vidění ukazuje Boží posel Zacharjášovi kněze Jóšuu, oblečeného ve špinavém šatu. Po jeho boku stojí Satan a vznáší proti knězi žalobu. Poukazuje na hříchy kněze, i celého Izraele, které jsou symbolizovány špinavým rouchem a snaží se mu odepřít Boží přízeň.

Potom Boží posel, jímž byl sám Kristus, Spasitel hříšníků, umlčel žalobce slovy: „Hospodin ti dává důtku, satane, důtku ti dává Hospodin, který si vyvolil Jeruzalém. Což to není oharek vyrvaný z ohně?“ (Zacharjáš 3,2). Kvůli svým hříchům byli Izraelci téměř stráveni plameny, které rozdmýchal satan a jeho pomocníci ve snaze zničit Boží lid. Bůh však v pravou chvíli natáhl svou paži a zachránil je.⁷

Posel přikázal, aby byl z kněze sňat jeho špinavý šat a namísto toho mu bylo oblečeno čisté slavnostní roucho. Řekl mu: „Budeš-li chodit po Božích cestách, bránit co ti bylo svěřeno a obhajovat Boží dům, bude ti umožněno přicházet mezi ty, kteří zde stojí.“ Jóšua a jeho druhové se mají stát předzvěstí příchodu muže zvaného „Výhonek,“ v den jeho příchodu bude ze země odklizena veškerá nepravost.⁸ O tomto muži se znovu dozvídáme v dalším vidění, ve kterém se Ezdrášovi ukazují čtyři vozy tažené koňmi, které představují čtyři nebeské duchy. Projíždějí zemi křížem krážem a přináší poslu dobré zprávy o budoucnosti severní země. Výhonek bude zhotovitelem Božího chrámu, bude obdařen velebností a stane se zároveň králem i knězem v jedné osobě.⁹ Jak vypadali další prorokova vidění? A jak znělo proroctví předpovídající příchod Mesiáše Ježíše Krista? To vše se dozvíte v nadcházejícím pokračování.

Redakce Genesis Era