Úvod Magazín Bůh a Bible Nebiblická křesťanská proroctví

Nebiblická křesťanská proroctví

Proroctví provázejí lidská pokolení od nepaměti a zdaleka nejsou záležitostí pouze Židovské a křesťanské kultury. Známá jsou stejně tak i proroctví budhistická či islámská. Proroctví hrála významnou roli ve starověkých kulturách, například ve starověké Číně, Persii, nebo ve Starověkém Řecku, jehož mystická kultura je pro nás dnes nejznámější. Řecké kněžky, též známé jako Pýthie, byly ochotny pomoci nahlédnout pod pokličku osudu komukoliv, kdo byl schopný k věnování menšího daru. V Dodóně, nejstarší řecké věštírně, kněžky věštily ze šelestu listí dubového lese, uprostřed kterého rostl dub zasvěcený největšímu z bohů, Diovi. V Delfách, které jsou dnes patrně nejznámější starořeckou věštírnou, byly pronášeny věštby na základě vykládání mystické řeči orákula, věštkyní omámené výpary vycházejícími z hlubin země. Žádný řecký král a vojevůdce si nedovolil vyrazit do bitvy bez toho, aniž by si nejdřív vyslechl věštbu na základě které učinil své finální rozhodnutí.

Něco takového nám dnes již připadá velmi vzdálené a celá tradice proroctví, ať už mluvíme o proroctví křesťanském či pohanském, se nám zdá ztracena někde v dávných dobách. Kdyby dnes někdo vystoupil jako prorok, nejspíše by nám to připadalo směšné. V řadě našich předchozích článků jsme se věnovali postavám prorokům starého zákona, a ačkoliv se jednalo o proroctví, týkající se daleké minulosti, mohli jsme v nich nalézt řadu zajímavých poučení a vhledů do důmyslného zacházení Hospodina s izraelským lidem. Proroctví se zdá jako praxe, která je dějinami dávno ukončena. Možná nás překvapí, že tato praxe v křesťanství nevymizela s příchodem prvního milénia, ale má řadu významných zástupců, a to až do 20. století. Celé téma, tedy záležitost proroctví je však zajisté poněkud problematické a je třeba striktně rozlišovat mezi proroky biblickými a nebiblickými, jelikož je to právě tato druhá skupina, kde se může ukrývat řada falešných proroků a pravost těch zbylých se dá jen stěží rozklíčovat. Přesto řada proroků napříč dějinami měla velký vliv na formování různých křesťanských hnutí. Přinášela zajímavý vhled do dobových náboženských představ a můžeme je proto považovat za historicky významná. Myšlenky a proroctví některých z nich však můžeme považovat i za nábožensky hodnotné, a přestože je problematické považovat jejich slovo za slovo Boží, můžeme seznat, že mohou být Bohem inspirovány.

Středověká proroctví

Proroctví Tiburtinské sibyly

Proroctví bylo jedním z hlavních témat středověké literatury. Už samotný název této epochy ledacos napovídá, středověk, totiž původně nesl svůj význam od příchodu Krista, a znamenal „střední věk“ mezi prvním a druhým Kristovým příchodem. Raný středověk byl obdobím velkých zvratů. Rozpad Římské říše učinil život v tehdejší Evropě velmi náročný a budoucnost lidí i celé evropské kultury, jejíž byla Římská říše středem po dlouhá staletí, byla velmi nejistá. Sibylina proroctví1 tvoří řadu proroctví různých autorů, seskládaných dohromady v 6.století neznámým křesťanským autorem a obsahující proroctví židovského, pohanského i křesťanského původu.2 Jedním z těchto proroctví, napsaných ve 4. století neznámým autorem, bylo proroctví takzvané Tiburtinské Sibyly. Toto proroctví se pokoušelo ozřejmit události tehdejší doby a dát je do vztahu s budoucností křesťanské obce. Předpovídalo příchod Antikrista, který se měl odehrát po rozpadu Římské říše. Jeho vláda měla být ukončena příchodem archanděla Michaela, který s Boží pomocí porazí Antikrista na Olivové hoře a nastolí nové království křesťanů. Toto proroctví se dočkalo nové vlny popularity v 11.století,3 a utvářelo pohledy řady lidí na papežské schizma a černou smrt.4

Jáchim z Fiore (1135-1202)

Jáchim z Fiore byl italským knězem a stal se velmi vlivnou středověkou osobností. Celý život usilovně studoval svaté texty, především Zjevení Janovo, na jehož základě založil i svá mystická učení. Ústředním motivem jeho proroctví bylo rozdělení dějin do tří epoch, na základě učení o svaté trojici. První epochou, bylo takzvané období Otce, do kterého spadá období Starého zákona a je charakterizováno lidskou poslušností vůči Božím zákonům. Druhým období je období Syna, charakterizované Novým zákonem a příchodem Božího syna, skrze Syna člověka. Třetím obdobím je období Ducha svatého, které bude charakteristické vládou spravedlivé církve a všudypřítomné lásky napříč všemi lidmi.5 S velkou pravděpodobností se Jáchymovým trojdělením inspiroval i slavný renesanční umělec Dante Alighieri ve své Božské komedii, ve které je Jáchim dokonce zahrnut mezi světce, ačkoliv se svatořečení dočkal až mnohem později.

Redakce Genesis Era

Související články

Křesťanský životní styl (3/4): Biblické základy a praxe I.

23. prosince 2024

Dnes se zaměříme na některé aspekty, které utvářejí bytí křesťanů v jejich každodenních životech. A to na církevní normy, spirituální a morální život.

Co od nás Bůh žádá?

20. prosince 2024

V dnešní době si mnozí lidé představují Boha jako někoho, kdo má pomáhat, jen když něco potřebujeme. Avšak co když to, co po nás žádá, je pro naše dobro?

Křesťanský životní styl (2/4): Teologické základy II.

16. prosince 2024

Dnes se pokusíme zaměřit na další podstatné elementy, které výrazně vstupují do Křesťanského života. Jsou jimi Kosmický konflikt a Ježíšova smrt na kříži.

Křesťanský životní styl (1/4): Teologické základy I.

10. prosince 2024

Jak by měl vypadat křesťanský duchovní život a křesťanská praxe? Jak se máme chovat k ostatním i sami k sobě? Může nám v tomto Bible nějak pomoci?