Chci vám dát naději do budoucnosti

A co je „nedostatkovým zbožím“, to se vzpomíná před volbami, aby po volbách opět zůstalo nedostatkovým zbožím. To není snaha někoho napadat, nebo podsouvat nečestné myšlenky, ale je to realita. Samozřejmě ani já, stejně jako nikdo další, nemá možnost slíbit, že bude lépe, a tím dát společnosti naději. A to ani kdybych stokrát chtěl. A přesto nadpis tohoto zamyšlení říká opak. A tak si dovolím poznamenat, že slova nadpisu jsou slova poselství, které můžeme číst v Bibli. „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl…“ (Jeremiáš 29,11-14) A můžeme si všimnout, že Bůh nám nenabízí pouze naději do budoucna, ale také nás ujišťuje o tom, že si přeje pro nás pouze pokoj, a dokonce, že je schopen, a nabízí nám, změnit náš úděl.

My nemůžeme říct, že nemáme svobodu a domov, ale i my jsme vystaveni různým společenským i osobním tlakům. I my toužíme po lepším, i my můžeme mít pocit, že na nás Bůh zapomněl.

Tato slova jsou původně určena lidem násilně přesídleným do Babylonského zajetí v 6. století př. Kr. Bylo to pro ně bolestivé, nepochopitelné a těžko přijatelné. Proč se za ně Bůh nepostavil? Ztráta svobody a domova, to je velmi těžké, protože svoboda a domov, to je to nejdůležitější. Boží lid Izraele byl v zajetí již dlouho. Jistě, dostali se tam svým vlastním přičiněním, byl to jejich problém, ale přesto, proč Bůh nezasahuje? A právě do této situace Jeremiáš přináší spolehlivé poselství. Bůh nezapomněl, myslí na ně, dává jim naději, protože jediným přáním Božím je přinést lidem pokoj a změnit jejich úděl.

To se stalo před mnoha lety. Je to historie. Ale potřeba pokoje, naděje, eventuálně změny údělu lidí, není historie. Tu prožíváme v každé době, včetně té dnešní.

My nemůžeme říct, že nemáme svobodu a domov, ale i my jsme vystaveni různým společenským i osobním tlakům. I my toužíme po lepším, i my můžeme mít pocit, že na nás Bůh zapomněl. Svého času mi jeden člověk řekl, že sice neví co, ale že do svého života něco potřebuje, co mu přinese více jistoty, klidu a naděje. A Bůh, prostřednictvím Jeremiáše říká: „Změním váš úděl, chci vám dát naději do budoucnosti, chci, abyste prožívali pokoj.“ A pokračuje: „Neboj se, neděs se, já tě zachráním, já budu s tebou, je výrok Hospodinův, zachráním tě.“ Je to skvělá nabídka, v dnešní době potřebná a žádaná. Má jedinou „chybu“. Že ji nabízí Bůh. Pro některé lidi je to nepřekonatelná překážka, i když to co nabízí je velmi lákavé. Bůh, to je spíše virtuální záležitost. Něco neskutečného. Ale není politik na kterého sázíme při volbách, právě proto, že nabízí naději do budoucnosti, také virtuální realitou? Tedy něčím neskutečným? Onen politik jistě ne, ale to, co slibuje jistě ano. A zkušenosti, ba celé dějiny to pouze potvrzují. Někdo řekl, že jsme to jako lidstvo doposud zkoušeli bez Boha. Tak to nyní zkusme s Bohem.

„Neboť to, co s vámi zamýšlím, jsou myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“

Ona slova Jeremiáše, slibující pokoj, naději a změnu lidského údělu, ale říkají ještě něco dalšího. „Když mě budete volat, půjdete a budete se ke mně modlit, vyslyším vás. Když mě budete hledat, naleznete mě, pokud mě budete hledat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, změním váš úděl…“ Budete mě volat, já vás vyslyším. Pomoc je na straně Boha, ale rozhodnutí o pomoci je na straně naší. Když se dostaví těžkosti nebo situace s nimiž si nevíme rady, modleme se, hledejme Boha. Nenechme se ovládnout pocitem nejistoty. Dokonce bych řekl, že ještě než přijdou tyto negace hledejme Boha, abychom negacím předcházeli.

Naděje, to je to, co potřebujeme nejvíc. A to jak v rovině osobní, tak v rovině celospolečenské. Pohled do budoucna nás někdy nenaplňuje optimismem. Bůh to ví. Proto nám říká: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!“ (Jan 14,1.27)

A to je přesně to, co nám všem přeji do všech dalších dnů. Někdo řekl: „V našem nitru nosíme naději, která je vždy několik kroků napřed před našimi stávajícími zkušenostmi“. Ať přijde cokoliv, a to ve státě, rodině, zaměstnání, osobním životě…, vždy je tady zaslíbení, které garantuje Bůh svým slovem. A důvodem, proč to Bůh dělá? „Neboť to, co s vámi zamýšlím, jsou myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“

Jan Dymáček