Buďme rozumní
Kdybych to četl, co by nevěřící, asi bych se podivoval, a s údivem povytáhl obočí, že Bible hovoří o rozumu, a dokonce vybízí k rozumnosti. Bible a rozum, to přece nejde dohromady. Jak mně řekl jeden muž: „víra je v přímé opozici k rozumu“. Na druhé straně, rozum, logika, pragmatičnost, to je to, na co lidé dnes slyší. Dokonce se vnímá jako přednost být pragmatikem, být rozumově založený. Věta „to přece dá rozum“ je dostatečně vypovídající o vnímání pozitivismu rozumu. No a náboženství je naopak kladeno do polohy pocitů, emocí, naivity…, prostě něčeho, co se až tak s pragmatičností neslučuje.
člověk se dnes rozumem snaží obhájit věci nerozumné. Dnešní doba má daleko blíž k pocitovosti než k pragmatickému přemýšlení. Jenže mít dobrý pocit je málo.
Do tohoto společenského klimatu přichází Bible s výzvou „buďte proto rozumní…, mějte rozum.“ To svědčí o tom, že Bůh nás považuje za dospělé. Za ty, kteří jsou schopni posoudit věci a rozumně se rozhodnout. Dobře to zvažte, podívejte se, kdy a kde žijete, v jakých souvislostech, promyslete to, a podle toho zařiďte svůj život. V tomto případě jde o klidnou řeč apelující na náš zdravý úsudek. Jsme přece dospělí a postavit se na správnou stranu je věc rozumu, ne věc emocí.
Je tady však jeden problém. A tím je otázka: Co to je být rozumný? Ekolog řekne, politik řekne, občan řekne, ateista, věřící, žena, muž… řeknou co si myslí, že je rozumné, ale asi se tak úplně neshodnou. A tak co je právě v dnešní době rozumné?
„Nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha.“ (Římanům 3,11) „Hospodin na lidi pohlíží z nebe a chce vidět má-li kdo rozum a dotazuje-li se po Boží vůli“. (Žalm 14,2) „Nebuďte nerozumní a hleďte pochopit, co je vůle Páně“. (Efezským 5,15-17) Hledat Boha, komunikovat s Ním, věnovat čas společenství s ním. To Bible považuje za rozumné. Hledání toho, co je nad námi, nejen toho, co je kolem nás. Ale to se nějak neslučuje s filosofií dnešní doby. Jednak jde o Boha, a Bůh dnes? To snad ne. A druhá věc: vůle Boží, když dnes platí přece můj názor a „já si myslím?” A tak zjišťujeme, že dnešní člověk volající po rozumnosti a logice se ale vůbec, dle Bible, nechová rozumně a logicky. Spíše podléhá svým vlastním emocím, pocitům, představám a svému vlastnímu já. Bůh zde odhaluje, pro dnešní dobu, objevnou pravdu. Že totiž člověk rozumem se snaží obhájit věci nerozumné. Dnešní doba má daleko blíž k pocitovosti než k pragmatickému přemýšlení. Jenže mít dobrý pocit je málo.
„Když člověk opustí Boha, jistě se skloní před nějakou modlou.“
-Dostojevskij
Starý Zákon Bible popisuje jak dva muži – zvědové – vstoupili do domu nevěstky Raab. Tam přespali. Někdo to donesl králi Jericha a ten ji dal příkaz, aby muže vydala. Vysvětlil ji, že jde o nepřátele, zvědy, a proto je měla vydat. Ona však muže ukryla a krále obelhala. Důvod? „Vím, že Hospodin dal zemi vám… padla na nás hrůza, a obyvatelé propadli zmatku… slyšeli jsme, jak před vámi Hospodin vysušil moře… jak jste zahubili dva krále… když jsme to slyšeli, ztratili jsme odvahu, poněvadž Hospodin, váš Bůh je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi… (Jozue 2,9-11) Šlo o víru ze slyšení a vidění. To, co slyšela a viděla, to vyhodnotila – a uvěřila. Rozum ji přivedl k víře a jistotě. Ona nepochybovala o tom, že Hospodin vydá město Jericho Izraelitům. A to ji vedlo k „nerozumným skutkům“ (ukrytí vyzvědačů, vázání šňůry na okno…), které se nakonec ukázaly jako velice rozumné.
I v Novém zákoně jsou slova Ježíše: „A podivil se jejich nevěře.“ (Marek 6,6) A tak někdo se diví víře a Ježíš se divil nevěře. Trend dnešní doby je vymezit Bohu místo, o kterém si myslíme, že je dostačující. Rozumnost ale znamená dívat se do budoucna a přizpůsobit svůj život budoucím událostem. Dát na jistotu, brát Boha vážně. A to je problém pro člověka dnešní doby. Dnes je doba, kdy se sice klade důraz na rozum, logiku, intelekt…, náboženství je kladeno do roviny pocitů, emocí, mdlého rozumu…, ale ono je to ve skutečnosti poněkud obráceně. Bůh dokazuje, fakta dokazují, že člověk se snaží obhájit rozumem věci nerozumné. V závěru filmu o Švejkovi vybuchují šrapnely, domy se boří, lidé umírají, a voják Švejk sedí na pařezu a rozhořčeně říká. „Mějte přece rozum, jsou tady lidi“. Lidé si přejí hodně zdraví, Boží požehnání, a je to jistě v pořádku. Možná by si měli také přát ono biblické: „buďme rozumní“. Že někteří lidé to vidí jinak, a ještě to halí do hávu rozumnosti a prozíravosti je možné. Ale ne pravdivé. Dostojevský říká: – „Když člověk opustí Boha, jistě se skloní před nějakou modlou.“ Rozumné je být s Bohem. Pod tlakem postojů společnosti, moderní společnosti, můžeme mít pochybnosti, jestli děláme dobře, když jsme přizvali do svého života Krista, jestli to je rozumné. Ano, je! Velmi rozumné! „Hleď, učil jsem vás nařízením a právům, jak mi přikázal Hospodin, můj Bůh, abyste je dodržovali… Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: „Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!“ (5. Mojžíšova 4,5-6)
Jan Dymáček
