Pomluvy

Aneb mé vidění věci…

Pomluva je úmyslné poškození pověsti druhého. Je to něco, co představuje jiného člověka ve falešném světle. A v dlouholetých demokratických právních systémech jde o trestný čin, na který legislativa země pamatuje.

Může jít o úplně nepravdivou zprávu, může jít o zkreslená fakta, může jít i o zamlčení souvislostí nebo o výběr skutečností, které se mě hodí, a toho druhého vykreslí v negativním světle. Že to je možné nám potvrzují i vyjádření veřejně činných lidí, stejně jako některé články, nebo pouze nadpisy článků v masmédiích. Onen známý příklad to vystihuje dostatečně: „kapitán dnes nebyl opilý“. To je pravda, ale zavdává to myšlenku, že jindy opilý bývá. Chce se říct co? Že kapitán nebyl dnes opilý stejně jako nikdy jindy není opilý, nebo se tím chtělo říct, že jindy je kapitán opilý, pouze dnes opilý nebyl? Čili i formulace věty může být jakýmsi typem pomluvy. O Ježíši říkali jeho nepřátelé, že je milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků. (Matouš 11,19) Ano, byla pravda, že Ježíš pil a jedl, dokonce pil a jedl s hříšníky, ale nebyla pravda, že by byl milovník hodů a pitek.

Jazyk je velmi účinná zbraň, kterou když použijeme nesprávným způsobem může zabít, zničit, rozvrátit manželství, vzdálit od sebe rodiče a děti. Je to dokonalá zbraň s dalekosáhlým účinkem

Obecně vnímáme pomluvu v jakékoliv formě jako něco negativního. (Samozřejmě, žel mnohdy pouze pokud se jedná o vyjádření jiných lidi, nebo se pomluva týká mne samotného.) Bible ji také velmi srozumitelně posouvá do patřičných mezí. „Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich… zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou …pomlouvači, Bohu odporní…“ (Římanům 1:28) „Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.“ (Exodus 20:16)

Proč je Bible tak příkrá k tomuto fenoménu? Jaký je dopad na toho, kdo je pomlouván? Říká se, že zbraň je nebezpečná a nepatří do rukou dětí a těch, kteří by ji použili nevhodně. Zbraní je pistole, puška, tank, granát, ale zbraní je také klacek, kámen, a zbraní může být také auto (viz chodci na přechodu pro chodce), ale zbraní je také slovo. A to zbraní velmi účinnou, velmi zraňující až zabíjející. (Jakub 3,5-8): „Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi… poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, …jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.“ Jazyk je velmi účinná zbraň, kterou když použijeme nesprávným způsobem může zabít, zničit, rozvrátit manželství, vzdálit od sebe rodiče a děti. Je to dokonalá zbraň s dalekosáhlým účinkem. Účinek použití této zbraně se nedá vzít zpět. Když jsou slova řečeny, nelze je vzít zpátky. Lze je vysvětlovat, omlouvat, popírat…, ale jsou venku a působí. Něco lze napravit, ale slovo napravit nelze. Jazyk je nástroj, se kterým lze udělat mnoho dobrého, ale také mnoho zlého a žel i nevratného. Takže někteří by potřebovali na svůj jazyk zbrojní pas.

„Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.“ (Kazatel 12,14)

Jaký je dopad na ostatní? Jsou mystifikování a zkresluje se jim obraz o daném, pomlouvaném člověku. Tím se samozřejmě také nabourává důvěra k tomuto člověku a pokud je váže k němu nějaký vztah, potom je tento vztah narušen. Co to může způsobit, ani nemusím zdůrazňovat.

Ale ještě je tady jeden dopad pomluv, který si téměř neuvědomujeme. A to je dopad na ty, kteří sami pomlouvají. Mohou mít pocit, že vyhráli, že bylo dosaženo toho, co sami chtěli. A jeví se jim to jako pozitivní. Ale potom je zde opravdový dopad. A ten je negativní z několika důvodů. (Přísloví 18:21) „V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů“.

(Přísloví 11:27) „Kdo usilovně hledá dobro, hledá Boží zalíbení, kdežto kdo se pídí po zlu, toho zlo postihne“. (Přísloví 12:19) „Pravdivé rty se zajistí navždy, kdežto jazyk zrádný na okamžik.“ Jde o „sklízení toho, co kdo rozsévá“. Nakonec i jedno lidské přísloví říká, že jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Jsem-li kritický a účelově nepravdivý vůči ostatním, potom to učím i ostatní. A následně do tohoto vírů kritiky a pomluv mohu spadnout já sám. Jak to? Protože jsem to svoje okolí sám naučil. Takový člověk ale také není oblíbený ve společnosti. Slova jako „drbna“ nejsou příliš lichotivá. Zmínil jsem se o tom, že pomluvy jsou negativní. Zabývám-li se tím, přemýšlím-li o tom, potom se stávám také já negativním. Všechno vidím negativně, nic není dobře. A takový člověk je nešťastný, necítí se být doceněný, všechno a všichni jsou proti němu. A to je neštěstí pro toho, kdo se tak naučil myslet. A to ještě nerozvíjím pravdu, že takový člověk „to“ obvykle „učí“ i svoje děti. Dělá i své děti nešťastné s takovou výbavou do života.

Ale potom je ještě jeden výsledek našeho „snažení“. (Kazatel 12:14) „Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.“ A to je ještě závažnější. A tak na závěr si dovolím opět slova Bible: „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími“. (Matouš 5,9)

Jan Dymáček