O chlebu
Móhandas Karamčad Gándhí žijící mezi lety 1869–1948, indický myslitel, duchovní vůdce, politik a zakladatel indické samostatnosti řekl, že: “na světě existuje tolik hladovějících lidí, že Bůh k nim může přicházet jen ve formě chleba“. Bochník chleba, chlebová placka, to je to, co má Gándhí na mysli. A je to pochopitelné a pravdivé. I Ježíš do modlitby Otče náš zakomponoval prosbu o denní chléb. Totiž bez potravy, bez chleba se nedá žít.
V Janově evangeliu v 6. kapitole čteme, že Ježíš stojí před zástupy lidí a vysvětluje něco, co považuje za velmi důležité. Má snahu, aby to lidé pochopili a aby to vzali vážně. Lidé poslouchají, položí otázku, možná pokývají hlavou, potom spíše kroutí hlavou, a nakonec přijde jejich reakce: „to je hrozné, to se nedá poslouchat“. (Jan 6,60). A na to následuje velmi důležitý Ježíšův výrok. „…slova, která jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život.“ (Jan 6,63) Velmi zvláštní. SLOVA… JSOU… ŽIVOT.
Ježíš nasytil zástup, On nechtěl, aby lidé trpěli nedostatkem, ale On přidává ještě něco víc. Něco, co je stejně tak důležité, ba důležitější, protože jde o život věčný a zároveň s tím o kvalitu života časného.
Ježíš sytí zástupy. Dbá na jejich tělesné potřeby. Dokonce dbá na jejich pohodlí a vybízí, aby se při jídle posadili. A potom jim dává chléb. Bez jejich práce a starostí. Když lidé pochopili, jaký mají v Ježíši poklad, chtějí jej provolat za krále (v.15). Ježíš ale uniká. Druhý den lidé usilují o totéž – provolat Ježíše za krále. Najdou jej, oslovují jej Mistře a začínají společenskou otázkou. „Mistře, kdy ses sem dostal“? (v. 25) Ježíš odbourává úvodní společenské fráze, a jde k jádru věci (v. 26) „hledáte mne proto, protože jste jedli chléb a nasytili se“. Jinými slovy: vám nejde o nic jiného než uspokojit svoje potřeby. Bylo to fajn strávené odpoledne, (něco jsme slyšeli, něco jsme pojedli), bylo zajímavé, vzrušující, protože zázrak se nevidí každý den… Ale měli byste si uvědomit, že já jsem vám včera nedal pouze chléb pro tělo. „SLOVA, která jsem (já) mluvil, JSOU duch a jsou ŽIVOT.“ (Jan 6,63)
Křesťanství, víra v Boha, to je široká nabídka. Ale lidé z této nabídky někdy vybírají pouze to, co považují momentálně za nejdůležitější. A někdy se lidské přání zúží pouze na: „Chléb náš vezdejší, dej nám dnes.” Otázkou však je: I když je to důležité, je to opravdu to nejdůležitější? „… i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“ (Lukáš 12, 15) „Pracujte nikoliv pro pokrm, který pomíjí, ale pro pokrm, který zůstává k věčnému životu.“ (Jan 6, 27) Nejen skutečný chléb k jídlu, který jsem vám dal je k životu, ale také slova, která jsem k vám mluvil, jsou nezbytná k životu. Ke kvalitnímu, perspektivnímu, životu. Životu naplněnému nadějí. Jenomže mnozí z nich řekli: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“ (Jan 6,60)
Ano, obyčejný, běžný produkt, chléb. A přitom jak je důležitý pro fyzický život. Slova Ježíše Krista, duchovní chléb, jak důležitý pro duchovní život.
Máte dojem, že dnes je to ve společnosti jiné? Staří Římané měli heslo „chléb a hry“. Tedy najíst se a bavit se. Dnešní člověk je velmi podobný. Možná to není chléb a hry, ale hlavně práce, aby byl „chléb“. Materialistická společnost. „Chléb“ ano, ale ten, do kterého si mohu kousnout, ve kterém mohu bydlet, ve kterém mohu jezdit, se kterým se mohu bavit a za který mohu jet na dovolenou. Nic proti tomu. Ježíš nasytil zástup, On nechtěl, aby lidé trpěli nedostatkem, ale On přidává ještě něco víc. Něco, co je stejně tak důležité, ba důležitější, protože jde o život věčný a zároveň s tím o kvalitu života časného.
Zkusme mluvit v dnešní společnosti, že je třeba jíst a nasytit se. Ano jistě. Dokonce jsme ochotni dát těm, kteří nemají, vyvíjet rozsáhlou charitativní a sociální činnost. To je důležité. Zkusme ale mluvit, že je třeba jíst a sytit se Božím Slovem – Biblí. Co na to lidé řeknou…? Kolik lidí se s vámi bude bavit o různých projevech „tělesného chleba“ a kolik o „duchovním chlebu“, o duchovních věcech? A přitom jde o chléb života, který lidé stejně podvědomě hledají. Veškeré duchovní oživení začíná a končí Božím Slovem, naděje, kterou jako lidé bytostně potřebujeme, začíná a končí Božím Slovem, opravdová kvalita života začíná a končí Božím Slovem. Profesor Halík řekl: „duchovním se stává člověk pouze modlitbou a čtením Písma“. V jedné písni se zpívá: „Pouhým chlebem hlad nezasytíš, Božím slovem jen…“
Ano, obyčejný, běžný produkt, chléb. A přitom jak je důležitý pro fyzický život. Slova Ježíše Krista, duchovní chléb, jak důležitý pro duchovní život. A nejen pro ten, ale pro celkový životní standard. Važme si ho a přijímejme ho. Je stejně tak důležitý jako chléb pro tělesný život. Příště si dovolím ještě něco k této tématice přidat.
Jan Dymáček
