Tiktaalik roseae — pochybný „chybějící článek“

http://creation.com/tiktaalik

Dr. Jonathan D. Sarfati

13. dubna 2006
© Ted DaeschlerObr. 1: Zkamenělina Tiktaalika.
Sekulární mainstreamová média (MSM) se škodolibou radostí propagují nedávný nález ryby Tiktaalik roseae (vpravo) jako smrtelnou ránu pro představy kreacionistů nebo zastánců inteligentního designu. Někteří paleontologové tvrdí, že se jedná o „spojovací článek mezi rybami a suchozemskými obratlovci, který by se časem mohl stát podobnou evoluční ikonou jako prapták archeopteryx.“1
Je tedy tiktaalik skutečným důkazem, že se z ryb vyvinuli tetrapodi (čtyřnozí obratlovci, tj. obojživelníci, plazi, savci a ptáci)? Jak se ukáže, existují paralely s archeopteryxem, slavným předpokládaným spojovacím článkem mezi plazy a ptáky, ale ne takového druhu, o jakém hovoří výše uvedený citát!
Údajná evoluční změna ryb v tetrapody je plná obtíží, které jsou podrobně vysvětleny v knize Fosilní záznam „raných“ tetrapodů: důkaz zásadní evoluční změny? V tom se podobá záznamu o evoluci plazů na ptáky a savcům podobné plazy, suchozemských savců na velryby a opic na lidi; na první pohled vypadá pravděpodobně, ale při hlubší analýze se z mnoha paralelních důvodů rozpadá. Pro jednodušší shrnutí fosilního záznamu než v předchozích článcích, viz Chybějící spojovací články a Spor: Fosilní záznam podporuje evoluci.
Co se zjistilo?
Výše uvedený citát pochází od dvou předních evropských odborníků na údajnou evoluční změnu ryb v ptakoještěry, Pera Ahlberga a Jennifer Clackové. Článek se týkal zjištění známých amerických vedoucích badatelů o této údajné změně, Neila Shubina a Edwarda Daeschlera, a vyšel na titulní straně časopisu Nature.2,3 Clacková, Shubin a Daeschler se dokonce již dříve objevili v sedmidílném seriálu Evoluce na stanici PBS-Nova, Díl 2: Velké proměny o původu čtyřnožců.
Shubin et al. našli 20 cm dlouhou lebku trčící ze skály. Zjistili, že tato lebka, která se na první pohled podobá lebce krokodýla, je částí ryby, která měla ploutev, jež byla údajně na cestě stát se končetinou čtyřnožce. Její datování určili do doby před 383 miliony let. Protože se nacházela na Ellesmerově ostrově v kanadském teritoriu Nunavut, dostala rodové jméno z domorodého inuktitutského výrazu pro mníka jednovousého, velkou sladkovodní rybu žijící v mělkých vodách.
Jedná se o přechodový druh?
Clacková a další jsou přirozeně nadšeni přechodovým statusem tiktaalika. To však není překvapivé – podle ní jsme stejně všichni ryby! Jak uvádí:
„Ačkoli lidé obvykle nepovažují sami sebe za ryby, jsou nositeli několika základních znaků, které je neoddělitelně spojují s jejich příbuznými mezi rybami… Čtyřnožci se nevyvinuli z nozdratých [lalokoploutvých ryb], jsou to nozdratí; stejně tak bychom neřekli, že se lidé vyvinuli ze savců; jsou totiž savci.“4
Podobně paleontolog Larry Martin z Kansaské univerzity kritizoval příliš nadšená tvrzení o „opeřených dinosaurech“:
„Je třeba chápat věci v souvislostech. Pro autory tohoto článku by kuře bylo opeřeným dinosaurem.“5
Clacková také přiznává:
„Mezi nimi a prsty, jaké vidíme například u rodu Acanthostega, zůstává velký morfologický předěl: pokud se prsty vyvinuly z těchto distálních kostí, musel tento proces zahrnovat značné vývojové změny. …
„Ve fosilním záznamu jsou samozřejmě stále velké mezery. Zejména nemáme téměř žádné informace o tom, jak vypadal mezistupeň mezi tiktaalikem a nejstaršími tetrapody, kdy anatomie prošla nejdrastičtějšími změnami, ani o tom, co se stalo v následujícím období raného karbonu, po konci devonu, kdy se tetrapodi stali plně suchozemskými.“1
Evoluce suchozemských končetin a života na souši obecně vyžaduje mnoho změn a fosilní záznamy o nich nesvědčí. Geolog Paul Garner o tom píše:
„[P]ro darwinistické interpretace existují funkční výzvy. Například u ryb tvoří hlava, ramenní pletenec a oběhový systém jedinou mechanickou jednotku. Ramenní pletenec je pevně spojen s páteří a ukotvuje svaly, které se podílejí na bočním vlnění těla, otevírání úst, stahování srdce a načasování krevního oběhu žábrami.6 U obojživelníků však hlava není spojena s ramenním pletencem, aby se jedinec mohl účinně živit a pohybovat na souši. Evolucionisté musí předpokládat, že hlava se od ramenního pletence oddělovala postupně a v každé fázi se objevovaly funkční mezistupně. Nikdy se však nepodařilo uspokojivě vysvětlit, jak k tomu mohlo dojít.“
Ploutev tiktaalika totiž nebyla spojena s hlavní kostrou, takže nemohla udržet jeho váhu na souši. Jeho objevitelé tvrdí, že mohla pomáhat s podporou těla při pohybu ryby po vodním dně,3 ale evolucionisté vkládali podobné naděje do ploutve lalokoploutvých. Když však byla v roce 1938 objevena živá lalokoploutvá ryba (Latimeria chalumnae), ukázalo se, že ploutve neslouží k chůzi, ale k obratnému manévrování při plavání.
Všechna tvrzení o tiktaalikovi jsou tedy pouhou kouřovou clonou, která přehání význam povrchních analogií, zatímco obrovské mezery zůstávají evolucí nevysvětleny. Stejně tak celý ten humbuk kolem archeopteryxe a údajných opeřených dinosaurů je irelevantní, zatímco peří, ptačí plíce a let jsou nadále evoluční záhadou. Viz také Nahrazuje „přechodová forma“ jednu mezeru dvěma mezerami?
Přechod ke končetinám?
Obr. 2: Kladogram hrudních ploutví ve skupině čtyřnožců, z ref. 3.

Kromě obrovských problémů s vysvětlením původu pohybu jsou tu i další problémy. Na sérii odpovídajících končetin (obr. 2 vpravo) se nezdá být patrná jasná progrese. Ani při pohledu na ni není zřejmé, že končetina vyhynulé ryby panderichthys patří mezi sousední končetiny v řadě. Má méně malých kostí. Zdá se, že si to uvědomují i sami autoři:
„V některých rysech je tiktaalik podobný rhizodontidům, jako je sauripterus. Mezi tyto podobnosti, které jsou pravděpodobně homoplastické, patří tvar a počet radiálních kloubů na loketní kosti, přítomnost rozsáhlých a rozvětvených endochondrálních radiál a zachování nespojitých lepidotrichií.“
„Homoplastický“ v podstatě znamená „konvergentní“ nebo „analogický“, tj. vyvinul se nezávisle s ohledem na společnou funkci (jako např. podle evolucionistů křídla ptakoještěrů, netopýrů, ptáků a hmyzu), nikoliv ze společného předka (homologický, jak tvrdí evolucionisté o znacích, jako jsou různé přední končetiny zde). Homologie je však údajně důkazem evoluce (navzdory mnoha problémům – viz Společné struktury = společný původ?). Odvolávání se na homoplazii však ve skutečnosti odvádí pozornost od důkazů, které neodpovídají paradigmatu, a takové odvádění pozornosti je skutečně všudypřítomné. Dva evolucionisté přiznávají:
„Spory o pravděpodobnou homologickou nebo homoplastickou povahu společných odvozených podobností mezi taxony jsou jádrem většiny protichůdných fylogenetických hypotéz.“7
Ve skutečnosti, když se analyzuje více charakteristik než jen jedna, jsou homoplazie ještě nutnější k zdánlivému vysvětlení anomálií, jak bude vysvětleno v části Spíše mozaika než přechod.
Dalším velkým problémem je, že evolucionisté se odvolávají na společný pětiprstý vzor pentadaktylů jako na důkaz jejich společného původu z pětiprstého tvora. Přesto nejbližší tvorové, které mají společného předka, neměli pět prstů! Rod Acanthostega jich měl osm, zatímco Ichthyostega sedm.
Pořadí zkamenělin
Obr. 3: Údajný rodokmen zahrnující tiktaalika, z ref. 1.

Obr. 3 (vpravo) výrazně přispívá k popularizaci evoluce, ale je zde řada problémů.
Podtitulek přiznává: „Tyto kresby nejsou ve stejném měřítku, ale všechna zvířata měří od 75 cm do 1,5 m.“ Pokud by se zohlednila velikost, byl by vývoj tak jednoznačný? Srovnejme mnohem extrémnější příklad, údajnou posloupnost od suchozemského savce k velrybě. Také zde byly obrázky stejně velké, ale Basilosaurus byl desetkrát delší než Ambulocetus.
Další přiznání zní: „Páteř panderichthyse je málo prozkoumaná a není zobrazena.“ Měli bychom pamatovat, jakým fiaskem skončil pakicetus: v době, kdy bylo známo jen několik kostí, jej evolucionisté vykreslili jako napůl suchozemskou a napůl vodní formu. Když však byly nalezeny další kosti, ukázalo se, že se jedná o rychle běhajícího suchozemského savce.
Všechny zkameněliny celé této série jsou přiřazeny do středního a svrchního devonu, tj. 385-365 mil. let. Přirozeně existuje mnoho problémů s datací, ale i podle scénáře evolucionistů existují problémy. Např. celý přechod od ryb k čtyřnožcům se měl odehrát během 20 mil. let, ale ostatní salamandři podle samotného Shubina zůstali beze změny mnohem déle:
„Navzdory svému batonickému stáří vykazuje nový salamandr mimořádnou morfologickou podobnost se svými žijícími příbuznými. Tato podobnost podtrhuje stázi [nulovou změnu] v rámci anatomické evoluce salamandrů. Současné salamandry lze totiž považovat za živé fosilie, jejichž struktura se po více než 160 milionů let příliš nezměnila.“8
Podle Wikipedia.org Obr. 4: Lalokoploutvé ryby a obojživelníci podle evolučního řádu.
Ještě důležitější je, že pořadí není správné! Srov. obr. 4 (vpravo): panderichthys je datován dříve než jeho předpokládaný předchůdce eusthenopteron. A všechny jsou starší než nezpochybnitelná lalokoploutvá ryba. To je další paralela s údajnou evolucí ptáků -nezpochybnitelně zobákovití ptáci, jako např. confuciusornis, jsou o 10 mil. let starší než jejich údajní opeření dinosauří „předkové“. Evolucionisté tvrdili, že to není problém, a to ze stejného důvodu, proč někdy dědeček přežije svého vnuka. To je pravda, ale jedním z hlavních „důkazů“ evoluce je to, jak evoluční pořadí údajně odpovídá pořadí fosilií. Nesoulad uváděného pořadí výskytu s uváděnou fylogenezí tedy zpochybňuje evoluční vysvětlení.
Také rod Acanthostega je údajně předchůdcem rodu Ichthyostega, ale ve skutečnosti byli současníky.
Spíše mozaikové než přechodové formy
Mnohé z údajných přechodových forem nemají struktury přecházející z jedné formy do druhé. Údajný přechodový charakter je spíše kombinací plně utvořených struktur, které samy o sobě přechodové nejsou.9
Například archeopteryx má plně zformované letové peří, ptačí plíce a ptačí mozkovnu (proto je tvrzení o „podvodu“ neobhajitelné), ale měl údajně plazí znaky, jako ocas a zuby. Údajná evoluce velryb má také řadu „modulů“, jak je doloženo v publikaci Chodící velryby, vnořené hierarchie a chiméry: existují? Těmto tvorům se směsicí vlastností se říká mozaiky nebo chiméry.
Kdo byl čím předchůdcem v případě rodů Acanthostega a Ichthyostega? Záleží na tom, jaké znaky máme na mysli: např. lebka rodu Ichthyostega se zdá být podobnější rybám než lebka rodu Acanthostega, ale její ramena a boky jsou robustnější a podobají se suchozemským zvířatům.10
Nedůslednost v postupu je podobná jako v případě článku Savcům podobní plazi: hlavní zvraty znaků a diskontinuity. Andrew Lamb, který komentuje další údajné tvrzení Pera Ahlberga o tetrapodech, Livioniana a poukazuje na následující:
„Stejný způsob uvažování a logiky, jaký byl použit v tomto článku, by se uplatnil i v případě řady od ryb ke čtyřnožcům. V této navrhované sérii od plazů k savcům se znaky nevyvíjejí konzistentně. Některé organismy na konci řady savců postrádají některé znaky podobné savcům, které se vyskytují u organismů na konci řady plazů. Většina ze stovky zkoumaných znaků se nevyvíjela konzistentně.“
Lambův článek to dokazuje na základě Ahlbergovy vlastní tabulky, která ukazuje, že:
„Například Acanthostega, devátý organismus v jeho sérii, se může pochlubit dvěma znaky čtyřnožců, které u desátého organismu chybí! “
Totéž platí pro vzor končetin, jak je znázorněno na obrázku výše. To odpovídá i tomu, že designer použil „moduly“ různých vlastností.
Lepší vysvětlení
Při podrobném rozboru odpovídají důkazy nikoli evoluci, ale určité formě inteligentního designu.
Ale nejen inteligentního designu v širším slova smyslu, který připouští jakýkoli druh designéra (designérů), dokonce i mimozemšťany (jako je např. Raëliánské hnutí), a dokonce může připustit i evoluci (Michael Behe, autor knihy Darwinova černá skříňka, například připouští evoluci).
Spíše podporuje určitou podmnožinu ID: teorii biotického poselství, jak ji navrhl Walter ReMine v knize The Biotic Message. To znamená, že důkazy z přírody ukazují na jediného designéra, ale se vzorem, který znemožňuje evoluční vysvětlení. V tomto případě společné moduly ukazují na jednoho společného designéra, ale evoluce je bezmocná při vysvětlování tohoto modulárního vzoru, protože přírodní výběr může působit pouze na organismy jako celek. To znamená, že nemůže vybírat konkrétní tvar hlavy jako takový, ale pouze tvory, kteří mají hlavu, jež jim poskytuje lepší způsobilost. Designér, který by pracoval s různými moduly, by však mohl vytvořit různé tvory s různými moduly, které neodpovídají žádnému konzistentnímu evolučnímu vzoru.
Ale jak říkáme, design nestačí! Příroda neodhaluje identitu inteligentního designéra. Naštěstí sám designér to již učinil.
Odkazy
Ahlberg, P.E. a Clack, J.A., Palaeontology: A firm step from water to land (Pevný krok z vody na soušú, Nature 440(7085):747-749, 6. dubna 2006 | doi:10.1038/440747a. Zpět na text.
Daeschler, E.B., Shubin, N.H. a Jenkins, F.A., Jr, A Devonian tetrapod-like fish and the evolution of the tetrapod body plan (Devonské ryby podobné tetrapodům a evoluce tělesného plánu tetrapodů), Nature 440(7085):757-763, 6. dubna 2006 | doi:10.1038/nature04639; viz abstrakt. Zpět na text.
Shubin, N.H., Daeschler, E.B. a Jenkins, F.A., Jr, The pectoral fin of Tiktaalik roseae and the origin of the tetrapod limb (Hrudní ploutev ryby Tiktaalik roseae a původ končetin čtyřnožců), Nature 440(7085):764-771, 6. dubna 2006 | doi:10.1038/nature04637; viz abstrakt. Zpět na text.
Clacková, J.A., Gaining Ground: The Origin and Evolution of Tetrapods (Původ a vývoj čtyřnožců), str. 17-18, Indiana University Press, Bloomington, 2002. Zpět na text.
Citováno 24. června 1998, webové stránky CNN . Zpět na text.
Gudo, M. a Homberger, D.G., Functional morphology of the coracoid bar of the Spiny Dogfish ((Squalas acanthias): implications for the evolutionary history of the shoulder girdle of vertebrates (Funkční morfologie korakoidního procesu ostrouna obecného (Squalas acanthias): důsledky pro evoluční historii ramenního pletence obratlovců), 43. výroční zasedání paleontologické asociace, Manchester, 19.-22. prosince 1999; , 4. dubna 2003. Klikněte na ‚Abstracts‘ a potom na ‚Manchester 1999‘. Zpět na text.
Luckett, W.P. a Hong, N., Phylogenetic relationships between the orders Artiodactyla and Cetacea (Fylogenetické vztahy mezi řády Artiodactyla a Cetacea), J. Mammalian Evolution 5(2):130, 1998. Zpět na text.
Gao, K.-Q. a Shubin, N.H., Earliest known crown-group salamanders (Nejstarší známí salamandři korunové skupiny), Nature 422(6930):424-428, 2003. Zpět na text.
Wise, K.P., The origin of life’s major groups (Původ hlavních skupin života); in: Moreland, J.P. (Ed.), The Creation Hypothesis: Scientific Evidence for an Intelligent Designer (Hypotéza stvoření:

Vědecké důkazy o inteligentním designérovi), InterVarsity Press, Downers Grove, s. 211-234, 1994; zejm. s. 227. Zpět na text.
Ichthyostega spp., Devonian Times, přístup 11. dubna 2006. Zpět na text.