Pane, chceš-li… Ano, chci!
„Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“
(Matouš 8,2) Matoušova osmá kapitola je zvláštní tím, že je zde popis pěti Ježíšových zásahů do života lidí. Je jakýmsi „vzorkem“ způsobu Ježíšova chování a jednání s lidmi. Podívejme se na první uzdravení a pomoc, kterou Ježíš člověku dává.
On neutíká. Chce to jen odvahu a důvěru. Je možné k Ježíši přijít v jakékoliv situaci. A to i v takové, kdy ze strany lidí to není přípustné. Jestliže všichni utečou, Ježíš zůstává.
Ježíš sestupuje z hory a jde s ním velký zástup. Přichází k Němu člověk postižený malomocenstvím. Možná si jako čtenáři neuvědomujeme, že v té chvíli se stalo něco neslýchaného. Malomocný, tedy „nečistý“, který se měl držet v uctivé vzdálenosti od lidí, se odvážil přijít až k samotnému Ježíši. Přímo do davu lidí. To je něco neslýchaného. Vzhledem k tomu, že Ježíš potom žádá, aby o uzdravení nikomu neříkal, je jasné, že zástupy a možná také učedníci v obavách o svoje zdraví a život utekli do předepsané vzdálenosti a v blízkosti zůstal pouze Ježíš. A to je první dobrá zpráva. Ať jsi sebevíc „nečistý“ a to až tak, že lidé od Tebe „utíkají“, můžeš přijít k Ježíši. On neutíká. Chce to jen odvahu a důvěru. Je možné k Ježíši přijít v jakékoliv situaci. A to i v takové, kdy ze strany lidí to není přípustné. Jestliže všichni utečou, Ježíš zůstává.
Problém malomocného je jasný. Jeho přání se dá snadno vytušit. Je to touha po uzdravení. Co je ale zvláštní, je forma jeho žádosti. Malomocný neprosí, ani se neptá, zda by byl Ježíš ochoten ho uzdravit. On Ježíši „oznamuje“ (tam není otázka, tam je oznámení), že ho může vyléčit, pokud bude chtít. On Ježíši věří. A to až tak, že na jedné straně plně důvěřuje a na druhé straně nechává na Ježíši, co udělá. Neurčuje způsob vyslyšení. Je tam ono „buď vůle Tvá“. Pane, jak Ty chceš. Pravá víra důvěřuje, ale způsob vyslyšení přenechává pouze na Ježíši. A tak malomocný věří, že Ježíš může, projeví zájem o pomoc a ostatní nechává na Ježíši.
Ježíš reaguje. Slovem i činem. „On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist. A hned byl očištěn“. (Matouš 8,3) Některé překlady dokonce hovoří o tom, že ho objal. Ale onen člověk byl nečistý! A nečistým se přece stává i ten, kdo se ho dotýká. A přesto se ho Ježíš dotýká. Nepřijímá izolaci tohoto člověka od lidské společnosti a podává mu pomocnou ruku. I když vlastně nezazněla žádná prosba.
Ježíš vidí do srdce člověka, vidí jeho potřebu, vidí jeho touhu a On chce pomoci. I když všichni utečou, i když v očích lidí nemáme šanci a ani právo…
A nakonec ho nabádá, aby o této záležitosti uzdravení nemluvil. Pouze s knězem, který, jako jediný, ho může prohlásit za čistého. Ježíš totiž nechtěl, aby z toho byla senzace, a zároveň nechtěl podporovat tu víru, která se drží pouze zázraků.
To se stalo už dávno. A dnes? Je možné něco takového znovu prožít? Při dnešní úrovni lékařské péče v naší společnosti zřejmě již netrpíme takovými chorobami, jako trpěli lidé v době Ježíšově. Žel trpíme jinými „chorobami“. Jedná se o nemoci tělesné, ale také psychické, mnohdy i problémy duševní, stejně jako problémy vztahové. A vedle toho jsou zde také problémy, které přináší doba, celospolečenské záležitosti, a samozřejmě i problémy ryze osobního rázu. V některých případech nám může pomoci lékařská věda, odborníci z řad psychologů, psychiatrů, manželských poradců, ale jsou i situace, kdy to není možné. A vracíme se k tomu, co jsme vzpomínali na počátku našeho uvažování.
Ježíš vidí do srdce člověka, vidí jeho potřebu, vidí jeho touhu a On chce pomoci. I když všichni utečou, i když v očích lidí nemáme šanci a ani právo, On zůstává, dotýká se (a to i v případě, že se nikdo jiný nedotkne) a chce pomoci. Onen malomocný – jako by pouze dovolil Ježíši mu pomoci. Dovolíme Ježíši udělat to, co On pro nás udělat chce?
A tak zde může být nevyslovená, snad pouze naznačená prosba, a Ježíš pomáhá. Nepotřebuje polopatistické upozornění, nepotřebuje přesně formulované prosby, potřebuje touhu člověka po Jeho zásahu. Z toho vyplývá, že Jemu na nás záleží. To je motivace, kterou má Bůh ke svému konání. My můžeme svoje přání, prosby a bolesti vyslovit, nebo také někdy ani nevyslovit… Přesto Bůh slyší a je ochoten zasáhnout. „Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ (Lukáš 19,10) „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Matouš 11,28)
Jan Dymáček
