Také jste naháněni životem?
Perex
Význam slova hektický je živý, rychlý, bouřlivý, náhlý, nespoutaný, neklidný, divoký, shon, atd. A já jsem přesvědčen, že mnozí právě takovým stylem života žijeme. Častokrát lidé používají ono okřídlené „nemám čas“. Někdy můžeme slyšet, že nejvíce zaneprázdněni jsou důchodci. V čekárně u lékaře se někteří stále tlačí dopředu, protože nemají čas. Tlusté knihy se nečtou, protože na to není čas. Internet je pomalý a je třeba jej ještě zrychlit. Je třeba postavit tratě pro rychlovlaky. Auto za vámi jedoucí po dálnici bliká, protože mu zavazíte. A vedle toho stále rychlejší auta, dokonalejší pračky, samojezdící vysavače a sekačky na trávu, fastfoody… A to všechno proto, abychom ušetřili námahu a hlavně čas. Ale jeví se, že přes všechno toto šetření drahocenným časem (čas jsou peníze), máme toho času stále méně.
„Všeliké kvaltování toliko pro hovada (tedy tažný dobytek) dobré jest.“ – Jan Amos Komenský
Je to způsobeno tlakem zvenčí. Šéf v práci tlačí, práce tlačí, zákazníci tlačí, termíny tlačí atd. Ale nejenom to. Někdy nás žene do bouřlivého shonu snaha dokázat jiným i sobě, že na to mám, že to zvládnu. Ještě jindy nás do takového způsobu života tlačí touha po penězích a po tom, co si za ně mohu pořídit. A toto všechno shrnujeme do věty: „doba už je taková“. Doba možná, ale musíme být takoví i my?
Jsou peníze, rychlý úspěch, zvládnutí co nejvíce práce, dokazování si svých schopností, to nejdůležitější? Přináší nám to do života štěstí, pokoj klid a spokojenost? Naplňuje nás to? Není mnohem důležitější kvalita života, který žijeme pouze jednou a je poměrně krátký? Jak dlouhodobé je štěstí, které plyne z pozitivního hodnocení „jací to jsme borci“? Život není od toho, abychom ho nějak přežili, ale abychom ho skutečně žili. Už Jan Amos Komenský uměl říct, že: „Všeliké kvaltování toliko pro hovada (tedy tažný dobytek) dobré jest.“ Ale my přece nemusíme pouze „táhnout“, pracovat a živořit. Ano, chápu, zvyklosti doby nás tlačí, ale my se nemusíme nechat takto přetěžovat. My rozhodujeme o svém životě, my plánujeme a my si určujeme, jak vysoko je „laťka“ našeho životního stylu. Co je víc – drahá dovolená (i když nic proti ní), a nebo dobré vztahy, strávený čas s milovanou osobou a dětmi?
„Peníze ještě nikoho neučily bohatým.“ – Lucius Annaeus Seneca
A jsme u biblických rad. „Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory. (Přísloví 17,1) Je lépe mít málo a bát se Hospodina, než mít velký poklad a s ním neklid. Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist. (Přísloví 15,16-17) Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím. (Přísloví 16,8) Je možné, že se někdo pozastaví nad tím, že se hovoří o neklidu, nenávisti a bezpráví. Ale dnešní hektický způsob života přináší co? Únavu, nervozitu, možná až závist, bezpráví… Nebo snad nečteme v masmédiích o nabouraných mezilidských vztazích způsobených právě takovým stylem života? A toho je možné se vyvarovat. „Ať je váš život bez lásky k penězům a buďte spokojeni s tím, co máte.“ (Židům 13,5) „Kořen všeho zla je totiž láska k penězům. Mnoha lidem už zavřela cestu k Bohu a kolik trápení jim připravila.“ (1. Timoteova 6,10) Lucius Annaeus Seneca – římský filozof, dramatik, básník a politik řekl: „Peníze ještě nikoho neučily bohatým.“ A Winston Churchill dodává: „Živíme se tím, co dostáváme, ale žijeme na základě toho, co dáváme.“
Nezakončil bych toto uvažování lépe než Biblické texty z evangelia Matoušova, kde Ježíš říká: “Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc, než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv, proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.” (Matouš 6,25-34)
Jan Dymáček
