Nikodém a jeho noční návštěva Ježíše

„Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ (Jan 3,1–2) Nikodém byl farizeus, tedy byl součástí významného seskupení, které mělo politickou i náboženskou moc. Byl členem židovské velerady, to znamená přední muž mezi Židy. Jeho jméno v překladu znamenalo „vítěz nad lidmi“, nebo také „přemožitel lidu“. Právě on navštívil Ježíše, protože jej považoval za někoho, kdo velice moudře a pravdivě mluví. Proto ono oslovení Mistře. Ale navštívil jej také proto, že viděl výsledky Ježíšova působení.

Jinou věcí je to, že přišel k Ježíši v noci. Je možné to pochopit tak, že byl společensky vážený muž a nechtěl hazardovat se svojí pověstí. Nemohl si tedy dovolit hovořit s Ježíšem veřejně.

A zde je první nabídka. Je možné, že jsme lidé srovnatelní s běžným vzorkem nás obklopující většinové populace, anebo jsme vzdělanější, vlivnější lidé, stojící na vyšším stupni společenského žebříčku, máme svoje politické, náboženské nebo jiné přesvědčení, a přesto může přijít chvíle, kdy zjistíme, že nám něco chybí. Že náš život není zcela naplněný. A je na místě, abychom se porozhlédli po tom, co náš život naplní a učiní smysluplnější. Nikodém nám ukazuje, že ten, který může v našem životě učinit pozitivní revoluci, je Ježíš. Nikodém byl podle významu svého jména „přemožitel lidu,” ale nebyl schopen přemoci své vlastní pochybnosti, vlastní nenaplněná očekávání a zbavit se pocitu, že jeho dosavadní životní cesta není ta pravá. Pokud jsme na tom stejně, ukazuje Ježíš i nám cestu k toužebnému cíli.

Jinou věcí je to, že přišel k Ježíši v noci. Je možné to pochopit tak, že byl společensky vážený muž a nechtěl hazardovat se svojí pověstí. Nemohl si tedy dovolit hovořit s Ježíšem veřejně. Proto ona návštěva v noci. Vysvětlení je logické. Přenesme jej ale do obrazné roviny. I v dnešní době používáme výrazy, které něco konkrétního symbolizují. Starší si vzpomenou na „válku severu proti jihu“, na „studenou válku”, na „pražské jaro“, na „sametovou revoluci“. Rozumíme tomu, když novinář napíše, že se „Bílý dům dohodl s Kremlem“, že nějaké „ministerstvo neodpovědělo na…“ Když někdo řekne: „dostal jsem se do slepé uličky“ atd. Ona symbolika vyjadřuje něco konkrétního. A tak použijme stejnou symboliku v souvislosti s tím, že Nikodém přišel za Ježíšem v noci.

Nikodém přišel za Ježíšem v noci proto, že nechtěl, aby jej někdo viděl. Ale možná také proto, že v něm samotném byla noc, že prožíval dobu temna.

Spisovatel Alois Jirásek použil pro dobu, kdy docházelo k perzekuování jinak nábožensky zaměřených lidi, než bylo žádoucí, příměr, že šlo o „dobu temna“. I když to dnes někteří vidí jinak, je jasné, že pro ty, kteří byli pronásledováni, vězněni, popravováni, vyháněni do vyhnanství „pouze“ pro svoje přesvědčení, to doba temna byla. Noc, tma, nikde záblesk světla, žádné „světélko na konci tunelu“, to všechno může potkat i dnešního člověka. Nejde o pronásledování pro jiný názor, ale jde o vnitřní prázdnotu, vnitřní tmu, chybějící vnitřní nasměrování, bezradnost až apatii, kdy se „náš svět“ hroutí. A právě tehdy je možné „navštívit“ Ježíše. Nikodém přišel za Ježíšem v noci proto, že nechtěl, aby jej někdo viděl. Ale možná také proto, že v něm samotném byla noc, že prožíval „dobu temna“, neviděl žádné světlo a neznal odpovědi na svoje otázky. A to bylo to rozhodující, proč se rozhodl navštívit Mistra. Není to příhodná nabídka i pro nás?

Jan Dymáček