I zima jednou končí
Aneb jaro darované shůry
Lidé se ptají, zda existence světa neskončí světovou válkou. Biblická odpověď zní, že ne. Ano, žijeme v „zimě“, ale naděje, že přijde „jaro“, trvá.
Když prožíváme zimní období, potom jsou i chvíle, kdy je opravdu krásně a my se přímo kocháme přírodou a čistotou, kterou přináší čerstvě napadaný sníh. Žel, většinu času taková zima není. Přichází spíše bláto, břečka, studený vítr, silné mrazy… Ale horší než nepříznivé počasí je nepříznivé klima mezi lidmi. Vánice válek a nepokojů, břečka nemorálnosti, mrazy v mezilidských vztazích, vtíravý chlad vůči korektnosti, ba i vůči životu. A přitom si všichni tolik přejeme ono jaro. Ne jenom jaro kalendářní, ale předně jaro, které by ukončilo onu pomyslnou zimu.
V Bibli čteme: „Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.“ (Římanům 8,18–21) Lidé se ptají, zda existence světa neskončí světovou válkou. Biblická odpověď zní, že ne. Ano, žijeme v „zimě“, ale naděje, že přijde „jaro“, trvá. Někdo řekl, že Bůh je protiklad strachu, aby jiný poznamenal, že víra znamená jistotu i tam, kde žádná jistota není vidět.
Odlesk tohoto přicházejícího jara je možné zahlédnout již nyní. Přináší naději, která je tolik potřebná k hodnotnému životu. Víra v takovou budoucnost nás posiluje, i když jsme ještě obklopeni „zimou“. Společné zaměření k tomuto cíli posiluje naše vztahy. Víme, odkud kam jdeme, a to je odvěká otázka po smyslu života.
Mnohokrát čteme v Bibli slovo neboj se. A to ani přítomnosti, ani budoucnosti. Jan, který napsal knihu Zjevení, byl z „politických“ důvodů vyvezen do vyhnanství na ostrov Patmos v Egejském moři. Ocitl se v „zimě“, a naděje na vysvobození byla minimální. A do této jeho situace přichází povzbuzení od Boha: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“ (Zjevení Jana 1,17–18) Jinými slovy: neboj se, já mám poslední slovo. To, co vidíš, není konec. Jaro je teprve před tebou. Bude „líp“. Konečné řešení přináším já. Konec, kterého se lidé obávají, mám já ve svých rukou. „Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: „V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství.“ (Izajáš 30,15) A tak sice žijeme v „zimě“, ale námi očekávané „jaro“ přichází. Pouze je třeba si to uvědomit. Gabriel Laube (1928–1998), český esejista a novinář, řekl: „Pesimisté nejsou se světem spokojeni, protože nevěří, že by se mohl někdy zlepšit. Optimisté nejsou se světem spokojeni, protože věří, že svět by mohl být lepší.“ Díky Bohu, že můžeme být optimisty i v tomto smyslu slova.
Odlesk tohoto přicházejícího jara je možné zahlédnout již nyní. Přináší naději, která je tolik potřebná k hodnotnému životu. Víra v takovou budoucnost nás posiluje, i když jsme ještě obklopeni „zimou“. Společné zaměření k tomuto cíli posiluje naše vztahy. Víme, odkud kam jdeme, a to je odvěká otázka po smyslu života. Důvěra v Boha přináší do našeho života pokoj. A tak „Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.“ (Židům 10,23) „Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena a vykročte jistým krokem…“ (Židům 12,12–13)
Je úžasné, že rok, co rok přichází kalendářní jaro. Oživení, světlo, teplo, radost, lepší nálada. Ale ještě úžasnější je skutečnost, že přijde opravdové jaro. To zaslíbené Bohem. To, které přináší již nyní kousek jara i do našeho současného života.
Jan Dymáček
