Jak si vážit sama sebe?
Buďmě vděčni a děkujme za to, co jsme a co máme, co umíme a čím jsme přínosem, protože každý má nějaký dar, kterým je užitečný i pro ostatní.
Otázkou je, jak se dostat z takového stavu a uvěřit ve svoje schopnosti, ve svoji ojedinělost, originalitu a vážit si sebe sama? Jsou známé celé seznamy návodů, které mají pomoci, ale jsem přesvědčen, že jsou věci, které v takových seznamech nejsou uvedeny. A přesto jsou také důležité pro získání sebeúcty, protože jak napsal Konfucius: „Važ si sám sebe a druzí si tě začnou vážit také.“
Mohli bychom se podrobně zabývat tím co je sebeúcta, jaká je její důležitost, proč lidé sebeúctu nemají nebo jí ztrácejí, kdo může za to, že někdo trpí syndromem méněcennosti, jaké jsou známky a důsledky takového stavu atd. Ale protože takových pojednání je mnoho, připomeňme si to, co se v nich obvykle nenachází. A připusťme, že jsou to také věci užitečné pro stavbu naší vlastní sebeúcty.
Možná někdo vyrůstal v nedobrém prostředí, a to jej formovalo. Buď vyrostl do hrané sebejistoty, nebo naopak do nejistoty o svých kvalitách a hodnotě. Skutečností ale je, že za naším životem a existencí stojí Bůh Stvořitel. Nejsme produktem náhody, která by nepřinesla žádný smysl života. „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (1. Mojžíšova 1, 27-28) Bůh dělá dokonalé věci. A pokud On stojí za životem nás lidí, potom už to samo o sobě je velkým povzbuzením.
A právě život obětoval Bůh za každého člověka. Tak moc jsme pro Boha všichni cenní. Nikdo nemusí být opomenut, pokud se sám člověk této hodnoty nezřekne.
Svým nebeským Otcem jsme milováni jako jeho děti. „Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme,‘ jak to říkají i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme jeho děti.“ (Skutky apoštolů 17,28) A Bůh nezkoumá, jaké máme schopnosti či bohatství. Ježíš miloval děti: „Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.“ (Lukáš 18,16), miloval žebráka Bartimea: „Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“ (Lukáš 18, 35.41), stejně jako boháče Zachea: „Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ (Lukáš 19,5). Máme-li pocit, že nejsme pro svoje „neschopnosti“ milováni a braní svým okolím vážně, potom je třeba si uvědomit, že v očích Božích jsme velmi cenní. Jsme jeho děti, kterým věnuje pozornost.
Dokonce jsme my lidé pro Boha tak cenní, že za nás obětoval život svého Syna Ježíše Krista. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16) Může být něco cennějšího než život? A právě život obětoval Bůh za každého člověka. Tak moc jsme pro Boha všichni cenní. Nikdo nemusí být opomenut, pokud se sám člověk této hodnoty nezřekne.
Nemluvme a nepřemýšlejme o sobě špatně, ale naopak pozitivně. Protože „náš život je produktem našich myšlenek“. (Marcus Aurelius)
Vedle toho nám nebeský Otec dává rady, které zkvalitňují náš časný život. „Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.“ (Koloským 3,13) „Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna [strong]tato nařízení,[/strong] řeknou: „Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!“ (5. Mojžíšova 4,6) „A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.“ (Koloským 3,15) „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu“. (Filipským 4,4-8) Odpustit jiným i sobě, postavit si morální hranice a tím nebýt zmítán momentálními zvyklostmi společnosti, které nás mohou později trápit. Být vděčni a děkovat za to, co jsme a co máme, co umíme a čím jsme přínosem, protože každý má nějaký dar, kterým je užitečný i pro ostatní. Nemluvme a nepřemýšlejme o sobě špatně, ale naopak pozitivně. Protože „náš život je produktem našich myšlenek“. (Marcus Aurelius) Pokud chceme změnit náš život, změňme nejprve svoji mysl. A v neposlední řadě si uvědomme, že Bůh je Bohem naděje, se kterým máme otevřeny brány budoucnosti dokořán. „Bůh naděje, nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.“ (Římanům 15,13)
Pokud vezmeme vážně i tyto skutečnosti, potom bude náš život šťastnější a zdravější, stejně jako se uzdraví naše psychika a budeme moci nastolit pevné a zdravé vztahy. „Pocity jsou jako vlny, nemůžeme je zastavit, ale můžeme se naučit na nich surfovat. Bolest je nevyhnutelná, ale trápení je volitelné.“ A tak to, co říkají psychologové nezavrhujme a to, co říká Bible přidejme.
Jan Dymáček
