Jak číst Bibli s porozuměním
Několik nezbytných faktických náležitostí
Kniha se skládá ze dvou hlavních částí – Starý a Nový zákon, jež na sebe přímo navazují v tom smyslu, že Slovo Nového zákona přichází naplnit to starozákonní. Starší a rozsáhlejší Starý zákon, který má křesťanství společný s judaismem, tvoří pět knih Mojžíšových (Pentateuch) a knihy prorocké, historické a mudroslovné. Můžeme se v něm dočíst o ikonickém Stvoření světa, vyvedení izraelitů z Egypta či o Desateru.
Nový zákon, jehož ústřední postavou je Ježíš Kristus, nás seznamuje se Spasitelovým učením a s počátky křesťanství. Mezi jeho ústřední pasáže patří evangelia, pojednávající o životě, smrti a vzkříšení Božího Syna, dále Skutky apoštolů, epištoly a Zjevení Janovo.
Jak začít s jejím čtením?
Zprvu se může zdát, že Bibli snad ani nelze porozumět, protože její texty jsou složité a některé pasáže pro čtenáře nezáživné. Proč tomu tak je? Jsme zvyklí přemýšlet v termínech své vlastní doby. Ze zkušenosti víme, že i rozdíly v rámci dvou generací často způsobují zásadní komunikační bariéry.
Bible byla napsána před tisíci let, ve zcela jiném kontextu a světě, než který obklopuje nyní nás. Takže jak číst Bibli? Abychom mohli Bibli co nejlépe porozumět, je potřeba k jejímu čtení přistupovat jinak než k četbě běžných knih, které jednoduše vezmeme, otevřeme na první straně a čteme od začátku do konce.
Pro seznámení se s Biblí je nejlepší začít některým z novozákonních evangelií. Patří mezi srozumitelnější biblické texty a zároveň představují „srdce“ křesťanské víry. Ukazují nám, jaký je Bůh a jakou cestou by se člověk měl ve svém životě nechat vést.
Důležité je číst Bibli v jazyce, kterému nejlépe rozumíme a sáhnout po vhodném překladu. V češtině je nejrozšířenější ekumenický překlad vydaný poprvé v jednom svazku v roce 1979, jehož předlohou byly texty v původních jazycích (hebrejština, aramejština a řečtina). Od svého prvního vydání prošel český ekumenický překlad Bible6 dvojí revizí. Poslední verze je vydávána od roku 2001. Česká biblická společnost stojí i za vydáním Bible s poznámkami pod názvem Slovo na cestu7, které si dalo za cíl co nejvíce přiblížit biblický text současnému čtenáři a do moderní češtiny jsou přeloženy i teologické termíny. Podobný záměr má i Bible218 vydaná naposledy v roce 2009, na jejímž základě vznikla i audioverze Nového zákona, jež je volně ke stažení.
K dispozici je i řada komentářů a výkladových textů a vstoupit lze do kurzu studia Bible9, a to nejen prezenčního, ale i do korespondenční nebo online verze.
Je Bible jen jedna?
Může být matoucí, že se katolická, protestantská a pravoslavná Bible skládá z jiného počtu počtu knih. Důvodem je především to, z jakých „zdrojů“ církev čerpala. Například katolický Starý zákon nevychází z hebrejských textů, ale z řeckého (Septuaginta) a latinského překladu (Vulgata). V případě Nového zákona platí, že všechny západní církve uznávají kánon (soubor biblických knih) téměř shodný11.
Není výklad jako výklad
V průběhu historie se Písmo interpretovalo12 různými způsoby podle toho, jaké vlivy na jeho výklad aktuálně působily. Střídá a prolíná se tak několik přístupů. Mezi ty hlavní patří alegorický, doslovný a hermeneutický.
Alegorický neboli duchovní výklad hledá v Písmu hlubší rovinu, jež by se měla být za slovy, která lze přečíst. Hledá klíč ke skrytému významu biblického textu, přičemž vychází především z řecké filosofické tradice. Doslovný nebo také literární výklad přijímá text tak, jak byl napsán, v jeho přesném znění. Tento přístup je předpokladem pro rozvoj teologického uvažování a biblickou nauku. Hermeneutický styl výkladu se zaměřuje na to, jaký literární styly ten který text představuje, na koho se obrací, v jakém kulturně historickém kontextu byl napsán a jaké významy mu původní autoři dávali.
Některé hermeneutické zásady je vhodné si osvojit pro vlastní četbu Bible. Předně číst celé odstavce, nevytrhávat verše z kontextu, být si vědom historického kontextu a především odhlédnout od svého zažitého předporozumění (především pokud se čtením Bible začínám) a přesvědčení. K textům je třeba zaujmout „čistý“, nepředpojatý postoj, abychom v ní obsažená sdělení byli schopni pojmout v co nejautentičtější podobě.
I za hranicí víry
Jak jsme si ukázali, četby Bible není nutné se bát. A užitek z takto stráveného času bude mít nejen věřící křesťan, ale i nevěřící. Věřící se díky četbě přibližuje Bohu, navazuje s Ním užší vztah a prohlubuje svou víru. Navíc Písmo nelze nikdy plně pojmout, stále v něm nalézáme dříve přehlédnuté myšlenky a témata, jež nám mohou pomoci na naší cestě.
A nevěřící? Rozšíří si obzory, seznámí se s křesťanskými hodnotami, na kterých naše civilizace stojí, pozná kořeny evropské kultury a historie. A možná díky četbě přijde na to, že otevřít srdce Bohu může přinést plnější a smysluplnější život.
Redakce Genesis Era
