Co je ješitnost
Ale vraťme se k lidské ješitnosti. Je sice pravda, že ješitnost se většinou přičítá mužům, a dokonce se říká, že jednotka ješitnosti je jeden muž. Nechci s tímto názorem polemizovat, možná je pravdivý, ale jistě je možné, že tato vlastnost se může projevovat u kohokoliv bez ohledu na dobu, kulturu, pohlaví i národnost. Jde totiž o člověka vychloubačného, samolibého, k sobě nekritického a málo objektivního. Je přecitlivělý na vše, co vnímá jako hodnocení své osoby, bere se velmi vážně a samozřejmě všechno ví, všude byl a všechno dělá nejlépe. Myslí si, že nikoho nepotřebuje, pouze ty, kteří ho obdivují. Žel, toto vidění sama sebe je pouze jeho viděním. Nikoli jiných. Nesnáší humor týkající se jeho osoby a může se stát až agresivním při bránění svého ega. A tak pokud jde o jeho děti, je moudřejší než pedagogové na všech školách, jeho šéf v práci naprosto nerozumí své věci, o politicích ani nemluvě, sousedé jsou divní a je těžké s nimi vydržet, pokladní v obchodě je nesnesitelně pomalá, a starosta nebo starostka v jeho městě nebo obci, o tom už ani nemluví. Měli by jej „tam“ pustit, to by potom viděli. Je jasné, že takový člověk je nešťastný. V prvé řadě ubližuje sám sobě, a svému okolí je přinejmenším k smíchu, ne-li protivný.
Já si dovolím ale jít ještě do jiné oblasti lidského života a vztahu, který také může souviset s ješitností. Budu citovat tři texty z Bible:
Daniel 4,27
„Král se procházel po královském paláci v Babylónu a řekl: „Zdali není veliký tento Babylón, který jsem svou mocí a silou vybudoval jako královský dům ke slávě své důstojnosti?“
Amos 6,13
„Radujete se, a nemáte z čeho, říkáte: „Což jsme vlastní silou nezískali pro sebe moc?“
Deuterium 8,17-18
„Neříkej si v srdci: „Tohoto blahobytu jsem se domohl svou silou a zdatností svých rukou. Pamatuj na Hospodina, svého Boha, neboť k nabytí blahobytu ti dává sílu on…“.
Ješitnost mezi lidmi se považuje za negativní vlastnost, nehledě k tomu, že to něco vypovídá o daném člověku a jeho charakteru. Ale co když nejde o vlastnost projevovanou člověkem vůči jinému člověku, ale vůči Bohu. Napadlo nás někdy poděkovat Bohu, projevit mu vděčnost, nebo máme dojem, že vše zvládáme, protože jsme tak dobří, protože jsme měli štěstí, protože to právě tak dobře vyšlo, protože jsme tak silní, vzdělaní, pracovití… Uvědomili jsme si, že bohatá úroda na našich polích a zahradách není pouze výsledkem našeho umění a naší práce? Připustili jsme, že za zdárným průběhem operace, ve vší úctě k lékařům, nejsou pouze jejich šikovné ruce? Neříkáme, že to všechno krásné kolem nás, včetně nás samotných, vzniklo pouhou náhodou, a to pouze proto, abychom nemuseli uznat, že je to „práce“ Boha Stvořitele? Jeden z prvních příběhů Bible mluví o tom, že bylo lidem po potopě řečeno, aby se rozešli po celé zemi. Oni si ale řekli: proč bychom to měli dělat? Naopak, zůstaneme tady, postavíme si věž, která bude sahat až do nebe, a tím se jednak vyhneme případné další potopě, a jednak si uděláme jméno, proslavíme se. Takže Boha nepotřebujeme. Nenapovídá nám to něco v souvislosti s ješitností? Lidé kolem věže se dali do práce a Bible říká, (a v tom nemohu nevidět mírnou ironii), že Bůh musel sestoupit z nebe, aby se podíval, co tam dělají. Oni se domnívali…, ale objektivně vzato se domnívali mylně. Oni pouze předvedli všechny atributy, kterými se vyznačuje ješitnost. Otázkou je, zdali my, lidé dneška, v tom nepokračujeme. Přiznáváme, že například o fungování lidského mozku toho ještě mnoho nevíme, přicházíme na to, že naše tělo, těla zvířat jsou zázraky, dokonce si pomáháme slovy, že to evoluce, příroda dobře vymyslela, a to pouze proto, abychom nemuseli přiznat existenci vyšší inteligence – Boha. To bychom totiž museli také přiznat, že jako lidé nejsme nejvyšší autoritou, nejsme schopni všechno ovlivnit, museli bychom přiznat, že ne všechno víme, a dokonce mnoho věcí a souvislostí ani netušíme. Jak že se říká člověku, který si není toto schopen přiznat?
Ne, nejde mně o to vysmívat se nám lidem, nejde mně ani o to postavit lidstvo do polohy neschopného, negramotného tvora. Jde mě pouze o to zdůraznit to, co vyjadřuje již vzpomínaný biblický verš: Deuterium 8,17-18
„Neříkej si v srdci: „Tohoto blahobytu jsem se domohl svou silou a zdatností svých rukou. Pamatuj na Hospodina, svého Boha, neboť k nabytí blahobytu ti dává sílu on…“.
Oscar Wilde řekl, že „nic neprobouzí v člověku takovou ješitnost, jako když mu někdo řekne, že je hříšník“. A já dodám: když mu řekne, že Boha potřebuje, a že má být Bohu za co vděčný. A tak chceme-li žít kvalitní, bohatý život, potom se neprojevujme ješitně vůči druhým lidem. Bible říká:
„V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe“. (Filipským 2,3)
Přineseme tím klid do našich vztahů, do našich rodin, a hlavně obohatíme svůj život. Ale dovolte mně dodat: chceme-li žít kvalitní, bohatý život, potom se neprojevujme ješitně ani vůči Bohu. „…pamatuj na Hospodina, svého Boha, …“. Obohatíme tím svůj život.
Jan Dymáček
