Ateismus: náboženství

Link na článek v angličtině: Is Atheism a religion?

Autor: Daniel Smartt

V originále vydáno: Is Atheism a religion?, 4. květen 2010

Obrázek 1: Připustí někdy Richard Dawkins, že jeho zběsilý ateismus je vlastně náboženský názor?

„Nazývat ateismus náboženstvím je jako nazývat plešatost barvou vlasů.“²

Ateisté však taková tvrzení činí proto, aby se ateismus mohl vyhnout právním imperativům kladeným na náboženství v mnoha zemích a mohl se vyhnout některým ideologickým zábranám, které lidé vůči „náboženství“ mají. Vytváří také falešnou dichotomii mezi vědou (o níž tvrdí, že musí být naturalistická a sekulární) a náboženstvím.

Ateismus³ bude definován v současném západním pojetí: nejedná se pouze o absenci víry v boha, ale o tvrzení o neexistenci jakýchkoli bohů, duchů nebo božských či nadpřirozených bytostí. Ateisté v tomto smyslu jsou metafyzičtí naturalisté, a jak bude ukázáno, VYZNÁVAJÍ náboženství.

Ateismus vytváří falešnou dichotomii mezi vědou (která podle nich musí být naturalistická a sekulární) a náboženstvím.

Náboženství je obtížné definovat. Byly navrženy různé definice, z nichž mnohé zdůrazňují víru v nadpřirozeno.⁴ Takové definice se však při bližším zkoumání rozpadají z několika důvodů. Nevypořádávají se s náboženstvími, která uctívají nepřirozené věci samy o sobě (například džinismus, podle něhož je každá živá věc posvátná, protože je živá, nebo Mayové, kteří uctívali slunce jako božstvo samo o sobě, nikoli jako božstvo spojené se sluncem);⁵ nezahrnují náboženství, jako je konfucianismus a taoismus, která se zaměřují téměř výhradně na to, jak mají stoupenci žít, a to málo, co říkají o nadpřirozených otázkách, jako je existence posmrtného života, je velmi vágní; nezabývají se ani náboženskými hnutími soustředěnými kolem UFO – která věří, že mimozemšťané jsou vysoce (evolučně) vyspělé (ale nikoli nadpřirozené) bytosti.

Lepší způsob, jak určit, zda je světonázor náboženstvím, je hledat určité společné znaky, které mají náboženství společné. Rámec stanovený Ninianem Smartem,⁶ obecně známý jako Sedm dimenzí náboženství, je antropology a výzkumníky náboženství široce přijímán jako široce zahrnující různé aspekty náboženství, aniž by se zaměřoval na věci jedinečné pro konkrétní náboženství.

Sedm dimenzí navržených Smartem je narativní, zkušenostní, sociální, etická, doktrinální, rituální a materiální. Ne každé náboženství má všechny dimenze a ani v rámci jednotlivých náboženství nejsou všechny stejně důležité. Smart dokonce tvrdí, že „sekularizace“ západní společnosti je ve skutečnosti přesunem důrazu z doktrinální a rituální oblasti na oblast prožitkovou.

1. Vyprávění

Každé náboženství má své příběhy. Téměř všechna náboženství mají příběhy, které vysvětlují, kde se vzal vesmír a jaká je úloha lidstva v něm. Smart tomu říká Vyprávění.

Narativ je obzvláště důležitým aspektem západního ateismu. Jak řekl významný ateista Richard Dawkins s odkazem na evoluční teorii Charlese Darwina:

„Darwin umožnil být intelektuálně spokojeným ateistou.“⁷

Evoluce je vysvětlením toho, odkud se všechno vzalo: vesmír (vznikl z ničeho při velkém třesku – nic explodovalo a stalo se vším); lidé se vyvinuli z ne-lidských tvorů, tudíž místo člověka ve vesmíru je jen dalším živočišným druhem. Někteří zašli tak daleko, že tvrdí, že lidstvo je parazitem na Zemi, a obhajují vyvraždění až 90 % lidstva.⁸ Existují lidé, kteří se pokoušejí spojit víru v Boha s vírou v evoluci, aniž by si uvědomovali základní povahu spojení evoluce s ateismem.⁹ Svědectví těch, kteří po poznání evoluce ve „vědě“ odmítají křesťanství, by měla upozornit církevní představitele na neslučitelnost evoluce a evangelia.

2. Zkušenostní

Zkušenostní rozměr má dva aspekty. Prvním jsou události, které někdo zažil předtím, než založil náboženství (například učedníci fyzicky viděli a dotkli se tělesně vzkříšeného Ježíše). Často se tvrdí, že Charles Darwin po pozorování důkazů z celého světa během své plavby na lodi HMS Beagle vytvořil evoluční teorii. (Ve skutečnosti se již dříve seznámil s určitou verzí evoluce z knihy svého dědečka Erasma Zoonomia a podobné myšlenky se v té době vyskytovaly).

Podle Manifestu humanistů II má život smysl pouze v tom, jaký mu člověk dá.

Druhý aspekt zkušenostního rozměru se týká zkušeností druhých stoupenců. Mnoho lidí pociťuje určité emoce, když se účastní určitých náboženských obřadů. Ateisté často věří, že ateismus je osvobozením od náboženství, a někteří ateisté uvádějí, že se po konverzi cítí osvobozeni.¹⁰ Karel Marx řekl, že odstranění iluze štěstí odstraněním náboženství je krokem ke skutečnému štěstí. Ateistické popírání božství s sebou nese popírání posmrtného života. Pokud neexistuje posmrtný život,¹¹ pak pro ateisty nakonec neexistuje žádný vyšší smysl života než být šťastný. Podle Humanistického manifestu II má život jediný smysl, a to takový, jaký mu člověk dá. V Humanistickém manifestu III to bylo změněno na hledání smyslu ve vztazích. Víra v evoluci také způsobuje, že lidé usilují o sebezáchovu a šíření vlastních genů.¹²

Zdá se, že Smart také zahrnuje „víru“ jako součást zkušenostního rozměru. Význam slova „víra“ se často překrucuje, aby znamenalo něco, co neznamená. V křesťanství je víra logická a v listu Židům 11,1 je definována jako „jistota toho, v co doufáme, a jistota toho, co nevidíme“. Nejedná se o slepou víru v nemožné (tak definují víru mnozí ateisté), ale o důvěru v Boží zaslíbení, jehož všechny minulé sliby se splnily. Křesťanskou víru bych zařadil spíše do doktrinálního rozměru než do rozměru zkušenostního. Na druhou stranu ateismus vyžaduje „víru“ (s použitím své vlastní definice), že zákony chemie, fyziky a biologie byly kdysi porušeny a život vznikl z neživého prostřednictvím chemické evoluce.

3. Sociální

Sociální rozměr náboženství se zabývá hierarchií a mocenskými strukturami přítomnými v rámci náboženství, jako je například hinduistický kastovní systém. U misionářských náboženství zahrnuje také to, jak se lidé obracejí na víru a jak misionáři vykonávají svou práci.

Současný ateismus je z velké části živen autory propagujícími své ateistické přesvědčení. V předmluvě ke knize The God Delusion (Boží blud) Dawkins říká:

„Pokud tato kniha bude fungovat tak, jak zamýšlím, náboženští čtenáři, kteří ji otevřou, budou po jejím odložení ateisty.“

Dawkins říká, že doufá, že jeho kniha obrátí „věřící“ lidi na jeho světonázor – přesně to, v co doufá misionář jakéhokoli náboženství.

Komunistické země často učinily státním náboženstvím ateismus, často až do té míry, že pronásledovaly (jiná) náboženství.¹³ To vyplývalo z výroku Karla Marxe:

„Je to [náboženství] opiát mas. Zrušení náboženství jako iluzorního štěstí lidu je nutné pro jeho skutečné štěstí.“¹⁴

Marxisté považovali odstranění náboženství za krok ke skutečnému štěstí prostého lidu, ačkoli v praxi k tomu nedošlo a současní kritici považují za náboženství samotný marxismus.¹⁵ (Já bych tvrdil, že marxismus je sektou většího náboženství: ateismu).

Mnozí vědci jsou na společenské hierarchii ateismu vysoko, protože jejich výzkum rozšiřuje jejich chápání světa. Obzvláště honorováni jsou ti vědci, kteří rozsáhle píší o evoluci. Z tohoto důvodu mnozí vědci do svých výzkumných prací zahrnují něco málo o evoluci, i když to nemá žádný nebo jen malý význam (jeden z nedávných příkladů se týká výzkumu chameleoního katapultovacího jazyka a přísavného kloboučku; viz Vytvořeno, nevyvinuto)

Ateismus se také v mnoha školách učí děti v hodinách přírodních věd jako evoluce. Jak přiznává ateistický filozof Michael Ruse, „evoluce je náboženství“ a lze ji považovat za narativní rozměr ateismu. Výuka evoluce je tedy výukou ateismu. Několik ateistů dokonce podporuje výuku lží, pokud je konečným výsledkem to, že více dětí věří evoluci.¹⁶

4. Doktrinální

Doktríny jsou přesvědčení a filozofie, které vycházejí z náboženství (nemusí být nutně výslovně uvedeny v náboženských příbězích atd.). Například křesťanská nauka o Trojici sice není přímo uvedena v Bibli, ale logicky z ní vyplývá.

Současný ateismus získal popularitu v 18. a 19. století, po „osvícenství“. V roce 1933 si někteří významní ateističtí filosofové uvědomili, jaký vliv by měla absence víry v boha na morálku společnosti, a sepsali, co by podle nich bylo vhodným souborem přesvědčení a cílů pro sekulární společnost 20. století. Vytvořili tak odnož ateismu známou jako sekulární humanismus. Zkrátka a dobře, ateisté věří a dodržují věci napsané v Humanistickém manifestu, i když neznají konkrétní znění tohoto dokumentu. Koneckonců mnozí ateisté chtějí konat to, co je dobré.

Doktríny, etika a cíle uvedené v Humanistickém manifestu jsou sice ateistické a přijímají evoluci jako pravdivou, ale jsou opakem toho, co by se dalo očekávat, kdyby byly odvozeny pouze z evolučního příběhu. Je tomu tak proto, že humanismus také vychází z předpokladu, že lidé jsou v zásadě dobří.

V roce 1973 byl však Humanistický manifest aktualizován kvůli zvěrstvům, která lidé v uplynulých letech napáchali na jiných lidech (konkrétně jsou zmíněny nacismus a komunistické policejní státy).

5. Etické

Ateismus je morálně relativistické náboženství. Většina ateistů se hlásí k tomu či onomu etickému systému, ale v ateismu nakonec neexistuje žádný základ morálky, jak přiznávají ateisté Dawkins a Provine. Bylo navrženo mnoho etických systémů; utilitarismus je pravděpodobně nejpopulárnější.

Někteří lidé udělali další krok a vytvořili etické systémy založené na evolučním příběhu a principu „přežití nejsilnějších“. Mezi lidi, kteří žili podle takových principů, patří pachatelé masakru v Columbine, střelby ve škole Jokela ve Finsku a v mnohem větším měřítku nacisté.

Většina lidí (ať už ateistů, nebo ne) ze své podstaty ví, že systémy, které vedou k takovým zvěrstvům, musí být špatné, ale ateisté nedokážou uvést logický důvod, proč je to špatně. Tento rozpor zdůraznil Dawkins, když řekl: „Jsem vášnivý darwinista, pokud jde o vědu, pokud jde o vysvětlení světa, ale jsem vášnivý antidarwinista, pokud jde o morálku a politiku“. Názorně se to také ukázalo, když dva evolucionisté napsali knihu, v níž tvrdí, že znásilnění je evoluční mechanismus k šíření mužských genů – a podívejte se, jak se jeden z nich vykrucoval, aby zdůvodnil, proč souhlasí s tím, že znásilnění je podle jeho filozofie objektivně špatné.

Historie ukázala, že svět, který se řídí čistě ateistickou, evoluční etikou, je hrozným místem k životu. Většina ateistů si to uvědomuje a místo toho se rozhoduje žít podle etických systémů jiných náboženství nebo přinejmenším žít podle zákonů prosazovaných vládou.

6. Rituál

Rituál je jediným rozměrem, který se na první pohled může zdát, že v náboženství ateismu chybí. V některých náboženstvích jsou s rituály spojeny významy, jako například Pesach připomínající útěk Izraelitů z Egypta. Protože ateismus je relativně nedávné hnutí, nemá příliš mnoho historie, kterou by si připomínal. V jiných náboženstvích se rituály, jako jsou oběti a tance, provádějí k uklidnění bohů nebo duchů. Protože ateismus existenci bohů a duchů popírá, nemá ani druhý typ rituálů. Mnozí ateisté sice praktikují „světské rituály“, jako jsou oslavy narozenin, nebo „rituální svátky“ jiných náboženství, jako jsou vánoční a velikonoční svátky křesťanství, ale většinou se jedná o pouhé udržování tradice státního svátku a původní význam oslav je odmítán. Je pozoruhodné, že v posledních letech se veřejné připomínání výročí Darwinova narození každý únor (a dokonce i vydání jeho knihy Původ druhů v listopadu) ateisty spolu s výzvami, aby totéž učinila široká veřejnost, rychle stává jakýmsi každoročním rituálem, a to dokonce i v některých „církvích“. Dalo by se dokonce říci, že tato novodobá ateistická připomínka se „slaví“ s větším zápalem a vášní než mnohé dlouholeté náboženské rituály.

7. Materiální

Ačkoli ateismus ze své podstaty popírání božství nemůže mít předměty, které božství reprezentují (jako jsou ikony nebo modly), příroda je některými ateisty považována za posvátnou sama o sobě.

Materiální rozměr náboženství, říká Smart, zahrnuje všechny fyzické věci vytvořené náboženstvím, jako je umění a stavby, a také přírodní prvky a místa, která jsou stoupenci považována za posvátná. Zatímco ateismus ze své podstaty popírání božství nemůže mít předměty, které božství reprezentují (jako jsou ikony nebo modly), příroda je některými ateisty považována za posvátnou sama o sobě.

Existují dva extrémy v rozsahu představ, které ateisté zastávají o „hmotném“:

• přírodní zdroje jsou zde proto, aby byly využívány, protože „přežijí ti nejsilnější“, a lidé jsou zřejmě nejsilnějším druhem; nebo
• měli bychom respektovat celou přírodu, zejména živé tvory, protože jejich zabíjení se rovná vraždě bratrance. Tento druhý názor v podstatě tvrdí, že veškerý život je „posvátný“.

Obě myšlenky lze odvodit z evolučního příběhu, ale názory směřující k druhé myšlence jsou převažující než názory směřující k první. Ale jak řekl před sto lety G. K. Chesterton:

„Darwinismus může být použit k podpoře dvou šílených morálek, ale nemůže být použit k podpoře jediné rozumné morálky. Příbuznost a konkurence všech živých tvorů může být důvodem pro šílenou krutost nebo šílenou sentimentalitu, ale ne pro zdravou lásku ke zvířatům. … Hlavním bodem křesťanství bylo toto: že příroda není naší matkou: Příroda je naše sestra. Můžeme být hrdí na její krásu, protože máme stejného otce; ale nemá nad námi žádnou moc; máme ji obdivovat, ale ne napodobovat.“

Pohled ateisty na materiální rozměr je silně ovlivněn jeho názorem na etický rozměr.

Závěr

Ateisté často tvrdí, že jejich víra není náboženství. To jim umožňuje šířit svou víru v prostředí, kde jsou jiná náboženství zakázána, ale nemělo by tomu tak být.

Současný západní ateismus má nepochybně šest ze sedmi dimenzí náboženství stanovených Smartem a zbývající dimenze, rituál, se také začala rozvíjet. Je tedy mylné tvrdit, že „nazývat ateismus náboženstvím je jako nazývat plešatost barvou vlasů“. Možná by bylo lepší analogií nazývat oholenou hlavu „účesem“. Kromě popírání božství není mezi ateismem a ostatními světonázory obvykle označovanými jako náboženství velký rozdíl.

Dichotomie, kterou se ateisté snaží vytvořit mezi vědou a náboženstvím, je falešná. Konflikt je mezi interpretacemi vědy vycházejícími z různých náboženských světonázorů.

Ateismus by neměl být vyučován nebo prosazován v prostředí, kde jsou zakázána jiná náboženství, a neměl by být zvýhodňován zákony, které předpokládají nábožensky neutrální vládu.

Videa

Reference

1. Rowe, WL. „Atheism”, in Craig. E Routledge, Ed., Routledge Encyclopedia of Philosophy, New York, 1998.
2. Don Hirschberg, zhlédnuto 6. října 2008, http://Atheisme.free.fr/Quotes/Atheist.htm.
3. V tomto článku je ateismus záměrně psán s velkým písmenem „A“ jako ukazatel toho, čím se stal.
4. Například Cline, A., 30, October, 2009 What is Religion? Viewed on 15, March, 2010. http://atheism.about.com/od/religiondefinition/a/definition.htm.
5. Je třeba poznamenat, že tento příklad neříká, že Mayové neměli jiná božstva.
6. Smart, N., 1996. Dimensions of the sacred: an anatomy of the world’s beliefs. HarperCollins, London.
7. Dawkins, R., 1986. The Blind Watchmaker. Penguin Books, London.
8. Pianka, E. 3 March, 2006, Dr. ‘Doom’ Pianka Speaks Recorded audio. Transcript Retrieved on 6th October 2008, from http://www.pearceyreport.com/archives/2006/04/transcript_dr_d.php; see also Doomsday Glee: An astonishing lecture makes sense if you understand the evolutionary framework.
9. Anderson, D., 2009. Creation or evolution: choose wisely!
10. Colbeck, R. 8, December, 2006. Book answers atheists prayers. Viewed on 5, October 2008. http://richarddawkins.net/article,399,Book-answers-the-Atheists-prayers,Robert-Colbeck.
11. Provine, WB. 1994. Origins Research 16(1), p.9.
12. Dawkins, R., 2006. The Selfish Gene. 3rd ed. Oxford University Press, Oxford.
13. Sinishta, G., 1976. The Fulfilled Promise: A Documentary Account of Religious Persecution in Albania. Albanian Catholic Information Center, Santa Clara.
14. O’Malley, J. (ed), 1970. Marx’s Critique of Hegel’s Philosophy of Right. Cambridge University Press, Cambridge.
15. Ref. 6, pp262–269.
16. Zivkovic, B. (aka ‘Coturnix’). 25 August 2008. Why teaching evolution is dangerous, viewed 7 October 2008, http://scienceblogs.com/clock/2008/08/why_teaching_evolution_is_dang.php. See also Evolutionist: it’s OK to deceive students to believe evolution.