Brouci v povětří

Link na článek v angličtině: creation.com/beetle-bloopers

Nelétavý hmyz na větrných ostrovech Také vada může být někdy výhodou

Carl Wieland

Velkým problémem pro evoluční víru je otázka: jaký mechanismus mohl přidat všechny dodatečné informace potřebné k postupné přeměně jednobuněčného tvora v pelikána, palmu a člověka? Samotný přírodní výběr to nedokáže – selekce zahrnuje ztrátu informace. Skupina živočichů se může lépe přizpůsobit chladu například tím, že vyřadí ty, kteří nemají dostatek genetické informace pro tvorbu husté srsti. To však nevysvětluje původ informace pro tvorbu husté srsti.

Evolucionisté sázejí vše na jednu kartu, aby vysvětlili nové informace, jež jejich teorie vyžaduje – mutace. Jedná se o náhodné chyby, protože genetická informace (zakódovaný soubor instrukcí v DNA, který je „receptem“ nebo „konstrukčním plánem“ určujícím stavbu a fungování každého tvora) se kopíruje z jedné generace do druhé. Je přirozené, že takovéto zaměňování informací bude buď škodlivé,¹ nebo přinejlepším neutrální.²

Evolucionisté však věří, že se občas vyskytne „dobrá“ mutace, která je selekcí zvýhodněna a umožní danému tvorovi postoupit na jeho evoluční cestě k něčemu zcela jinému.

Špatný typ změny

Existují „dobré“ mutace? Evolucionisté mohou poukázat na hrstku případů, kdy mutace pomohla tvorům přežít lépe než těm, kteří ji neměli. Měli by však těmto případům věnovat bližší pozornost. Takové „dobré“ chyby stále nejsou tím správným typem změn, aby se z ryb stali filosofové – směřují totiž právě špatným směrem. Místo aby vytvářely nové informace, spíše je ničí nebo poškozují způsob jejich vyjádření (což není překvapivé, protože se jedná o náhodné chyby).

„Evolucionisté věří, že se občas vyskytne ‚dobrá‘ mutace, která je selekcí zvýhodněna a umožní danému tvorovi postoupit na jeho evoluční cestě k něčemu zcela jinému.“

Například brouci, kteří ztrácejí křídla. Určitý druh okřídlených brouků žije na velkých kontinentálních územích; stejný druh brouka na malém větrném ostrově křídla nemá.

Snadno si představíme, co se stalo. V populacích brouků se čas od času může vyskytnout mutační vada, která brání tvorbě křídel. To znamená, že informace o „tvorbě křídel“ jsou ztraceny nebo nějakým způsobem zpřeházeny.

Poškozený gen (gen je jako dlouhá „věta“, která nese jednu část všech instrukcí zapsaných v DNA) se pak přenáší na všechny potomky tohoto brouka a na jejich potomky, protože se stále kopíruje. Všichni potomci těchto brouků budou bezkřídlí.

Pokud brouk s takovou vadou žije například na australské pevnině, má menší šanci uniknout hmyzožravcům, takže je pravděpodobnější, že bude eliminován „přežitím nejzpůsobilejších“ dříve, než stihne zanechat potomstvo. Takzvaný „přirozený výběr“ může pomoci odstranit takové genetické chyby, nebo alespoň omezit jejich hromadění.

Odváti větrem

Na větrném ostrově však brouky, kteří umí létat, většinou odnese vítr do moře, takže nemít křídla je zde výhoda. Časem budou zlikvidováni všichni okřídlení jedinci, takže přežijí pouze ti z této nové „bezkřídlé“ odrůdy, kteří tak byli „přirozeně selektováni.“ „Tady to máme!“ řekne evolucionista. „Prospěšná mutace – evoluce v akci!“ Nic se tím však nedokazuje, protože ačkoli je to z hlediska přežití výhodné, stále se jedná o vadu – ztrátu nebo poškození informací. To je pravý opak toho, co evolucionisté potřebují k prokázání skutečné evoluce.

K podpoře víry v proces, který údajně přeměnil molekuly v člověka, by bylo třeba, aby mutace přidaly informaci. Upozorňovat, že defekty, které ztrácejí informaci, mohou přinést výhodu v přežití, je z hlediska důkazů skutečné evoluce irelevantní.

Stručně řečeno,

1. evoluční teorie vyžaduje, aby některé mutace šly „do kopce“ – přidávaly informaci.
2. Mutace, které pozorujeme, jsou většinou neutrální (nemění informaci ani její „význam“ v rámci kódu), nebo se jedná z hlediska informací o cestu „z kopce“ – defekty, které působí ztrátu / poškození informace.
3. Všechny vzácné „prospěšné“ mutace, na kterých si evolucionisté zakládají, se zdají být jako tento brouk bez křídel – změny z kopce, ztráty informace, které sice mohou přinést výhodu pro přežití, ale z hlediska evoluce směřují přesně špatným směrem.

Všechny naše zkušenosti z reálného světa, zejména v „informačním věku“, ukazují, že spoléhat se na náhodné chyby při kopírování a vytvářet tak skutečné informace je věcí zbožného přání „pravověrných“, nikoli vědy.

Poznámky

1. Tisíce dědičných chorob u lidí jsou například způsobeny právě takovými dědičnými mutačními defekty. Zpět na text.
2. To znamená, že nebude mít žádný vliv na výsledek nebo na vyjádřený význam kódu. Použijme češtinu jako (byť jen přibližnou) analogii a předpokládejme, že by byla vyslána zpráva „nepřítel se pustil do útoku“, která by se náhodným přeslechnutím změnila ve zprávu „nepřítel upustil od útoku“. Důsledky budou potenciálně katastrofální, podobně jako v případě škodlivé mutace. Naopak změna na „nepřítel sa pustil do útoku“ by byla neutrální; šlo by sice o změnu, ta by však neovlivnila konečný výsledek. Zpět na text.

Poznámka vydavatele: Vzhledem k tomu, že časopis Creation vychází nepřetržitě od roku 1978, zveřejňujeme jako historickou zajímavost některé články z archivu, jako například tento. Pro účely výuky a sdílení doporučujeme čtenářům doplnit tyto starší články o aktuálnější články, které jsou uvedeny níže v sekcích Související články a Další literatura.