České tradiční Vánoce

Barborky

4.prosinec je svátkem Barborek, který byl dříve prvním velkým svátkem adventním, často doprovázený bujarými oslavami či maškarními průvody. Zejména na vesnicích se ustálil zvyk, kdy ženy, zahalené do bílých plášťů, kterým lidé říkali Barborky, roznášely dětem po vesnici ovoce a sladkosti a hrozily těm dětem, které zlobily. Sv. Barbora je považována za patronku horníků, a proto se v tento den nechávala ve štolách rozsvícená světla, aby světice i nadále ochraňovala horníky před úrazy. Jeden z nejkrásnějších gotických kostelů v České republice nacházející se v Kutné Hoře je právě této patronce věnován.³

Mikuláš

Sv. Mikuláš byl podle příběhů velice štědrým biskupem a byl odedávna jedním z nejoblíbenějších svatých. O tom svědčí i velká řada profesí, které si jej vybraly za svého patrona. Svátek sv. Mikuláše je jedním z nejpopulárnějších adventních svátků. Byl vždy slaven průvody maškarád, které navštěvovaly jednotlivé domácnosti. V dřívějších dobách lidé používali různé podoby masek, tak jako například během masopustu. Průvody zpravidla vedla postava sv. Mikuláše, která měla tak jako dnes ústřední úlohu. Od 19. století však postupně různé masky mizí a zůstává pouze známé trio, tak jak jej známe dnes. Čerti straší děti a dávají jim tak, někdy možná až příliš razantně najevo špatnost hříchu. Andělé zase projevují soucit a dobrodiní. Samotný Mikuláš většinou dává dobré rady, za které očekává přísliby dobrých skutků.⁴

Štědrý den

Štědrý den připadá v kalendáři na 24.prosince a začíná podle liturgie v ranních hodinách poslední adventní mší. Tento den se zpravidla až do večerních hodin drží půst. Dětem se za to slibuje, že pokud půst zvládnou, uvidí zlaté prasátko. V tento den musí být vždy již doma uklizeno a nesmí se vykonávat žádná práce. Lidé mají napečené takzvané vánočky a cukroví, v Česku je typickým pokrmem pro sváteční večeři kapr s bramborovým salátem a rybí polévka. Po slavnostní večeři se křesťané odebírají na půlnoční mši, která je provázena zpěvem vánočních písní. Vše je laděno do bílé slavnostní barvy a lidé si připomínají radostnou událost narození Ježíše Krista. Typickým vánočním symbolem je vánoční stromek, pod kterým se lidé navzájem obdarovávají vánočními dárky. Tento zvyk vznikl v 16. století v Německu, nejprve v podobě veřejného stromku na náměstí nebo rynku a na Štědrý den se pod něj ukládaly dary a pokrmy převážně pro děti chudších řemeslníků.⁵

Závěr

Můžeme se ptát, na kolik pro nás mají být důležité zvyky pohanského původu či samotný svátek vánoční čerpající oporu jen ze zvyklostí katolické církve. Vánoční čas však může být pro každého křesťana užitečným obdobím k oslavení narození Ježíše Krista, očekávání jeho druhého příchodu a celkově ke sblížení s Bohem. Jednotlivé svátky různých světců, kterých je v adventní době hojně, nás mohou nabádat k připomenutí si hodnoty zbožného života a vést nás k zamyšlení nad sebou samým. Lidové zvyky, bychom neměli kvůli jejich původu striktně odsoudit. Přeci jen nabádají ke štědrosti, která se realizuje například skrze koledu či vánoční dary. Různé zvyky vedou ke sbližování lidí jak v rodinném kruhu, tak mimo něj a svým způsobem ukazují na důležitost a krásu lásky k bližnímu.⁶

Redakce Genesis Era