Galileův obrat

Link na článek v angličtině: The Galileo ‘twist’

Autor: Russell Grigg, M.Sc.(Hons)

V originále vydáno: The Galileo ‘twist’, 17. ledna 2018

Pozadí

Obrázek: Galileo Galilei Foto: Wikipedia.org

Před více než dvěma tisíciletími Aristoteles (384-322 př. n. l.) učil, že Země je středem „dokonalého“ vesmíru, v němž jsou pohyby hvězd kruhové a nikdy nekončící.

Ptolemaios (2. století n. l.) tyto myšlenky rozšířil do takzvaného ptolemaiovského systému (viz rámeček).

V 16. století pak Koperník (1473-1543) jako lepší vysvětlení postuloval, že Země a planety obíhají kolem Slunce.^1,2

V 17. století Galileo (1564-1642) díky svému dalekohledu dokázal provést opakovaná a opakovatelná pozorování, která vyvrátila Aristotela a Ptolemaia a podpořila Koperníka. Například pozoroval, že Slunce má skvrny, které se pohybují po jeho povrchu, což ukazuje, že Slunce není „dokonalé“ a samo rotuje; pozoroval fáze Venuše, což ukazuje, že Venuše musí obíhat kolem Slunce; a objevil čtyři měsíce, které obíhají kolem Jupiteru, nikoli kolem Země, což ukazuje, že Země není středem všeho. V roce 1618 pozoroval tři komety, které bez námahy proletěly Ptolemaiovými krystalickými sférami (v nichž se údajně pohybovaly planety a hvězdy kolem Země), čímž ukázal, že tyto sféry musí být imaginární.

Heliocentrický (z řeckého helios = Slunce) neboli koperníkovský systém odporoval názorům tehdejších astronomů-filozofů, kteří se živili výukou Aristotela a Ptolemaia, a byli proto zaujatí proti změnám. Proto Galileovy spisy ignorovali, zesměšňovali, ničili nebo se proti nim stavěli nepřátelsky. Mnozí církevní představitelé se nechali přesvědčit aristoteliky na univerzitách, že geocentrický (na Zemi zaměřený) systém je vyučován v Písmu a že Galileo je v rozporu s Biblí. Proto proti Galileovi ostře vystupovali, až ho pod hrozbou smrti nutili, aby své objevy odmítl.

Důvodem bylo:

1. Církevní představitelé přijali jako dogma systém víry pohanských (tj. nekřesťanských) filozofů Aristotela a Ptolemaia, který se stal světonázorem tehdejšího vědeckého establishmentu. Výsledkem bylo, že církevní představitelé používali tehdejší poznatky k výkladu Písma, místo aby Bibli používali k hodnocení tehdejších poznatků.
2. Lpěli na „většinovém názoru“ na vesmír a odmítali „menšinový názor“ Koperníka a Galilea, a to i poté, co Galileo předložil nezpochybnitelné důkazy založené na opakovatelných vědeckých pozorováních, že se většina mýlí.
3. Vybrali si několik veršů z Bible, o nichž si mysleli, že říkají, že se Slunce pohybuje kolem Země, ale neuvědomili si, že biblickým textům je třeba rozumět tak, jak je chtěl autor sdělit. Když tedy Mojžíš psal o „vycházejícím“ slunci (Genesis 19,23) a „zapadajícím“ slunci (Genesis 28,11), nebylo jeho záměrem formulovat astronomický výrok.

… Mnozí církevní představitelé se nechali přesvědčit ‚vědou‘, která se vyučuje na univerzitách …

Spíše z Božího ducha používal jazyk vzhledu, aby jeho čtenáři snadno pochopili, o jaké denní době mluví.³ A ve fyzice naprosto platí popisovat pohyb vzhledem k nejvhodnější vztažné soustavě, kterou je v tomto případě Země. Viz dílčí článek Sluneční skvrny, Galileo a heliocentrismus.

Tomuto prostému významu (denní doba) dokonale vyhovuje jazyk vzhledu a nevyžaduje sekundární dedukci, že se pohybuje samotné Slunce. Ve skutečnosti je to přesně totéž, co dnes dělají vědci ve zprávách o počasí, když uvádějí časy „východu“ a „západu“ Slunce. Používají jazyk vzhledu a jako referenční rámec používají Zemi. Vhodná řečnická figura nepopírá platnost vědy; nepopírá ani platnost Bible.

Podobně verše jako Žalm 19,6 a 93,1, které pisatel(é) zjevně zamýšleli jako básnické výrazy, dostaly doslovný význam.^4,5

Dnes

Dnes žijeme ve světě, kde je většina vědeckého establishmentu silně zaujatá ve prospěch naturalismu (přesvědčení, že vše lze vysvětlit přirozenými příčinami) a dlouhého věku. Vědecký establishment tento systém víry propaguje tvrzením, že vše ve vesmíru vzniklo velkým třeskem a že všechny věci jsou výsledkem evoluce trvající miliardy let. Mnoho astronomů, vědců a učitelů si dnes skutečně vybudovalo kariéru a vydělává na živobytí tím, že tyto teorie učí.

Nicméně tyto myšlenky, stejně jako Ptolemaiovy, ačkoli jsou geniální a pro ateisty možná i věrohodné, jsou zatíženy komplikacemi a rozpory a jsou prostě chybné.⁶

Zároveň existuje menšina vědců, kreacionistů, kteří zastávají opačný názor, že Bible poskytuje lepší vysvětlení toho, jak vznikl vesmír a život – stvořil je přímo Bůh – a že důkazy z designu, fosilního záznamu, teorie informace atd. jsou takové, jaké by se daly očekávat, kdyby tomu tak bylo. Všechny takové důkazy, stejně jako Galileovy, jsou ignorovány, zesměšňovány, zatajovány nebo proti nim establishment nepřátelsky vystupuje.

A opět se mnozí církevní představitelé nechali přesvědčit „vědou“ vyučovanou na univerzitách; ateistickou část obcházejí tím, že všem tvrdí, že velký třesk, miliardy let a evoluce jsou slučitelné s Písmem. To je nevyhnutelně vede k tomu, že se staví proti menšinovému (kreacionistickému) názoru.

Kromě toho neexistují žádné jiné nauky, které by závisely na relativních pohybech Země a Slunce.

Je tomu tak proto, že:

1. Takoví církevní představitelé přijali jako dogma systém víry a filozofii nekřesťanských (tj. pohanských) vědců, jako jsou Charles Darwin, Richard Dawkins, Stephen Jay Gould a další. Tak, stejně jako jejich předchůdci ze 17. století, používají k výkladu Písma „znalosti“ doby, místo aby k hodnocení znalostí doby používali Bibli.
2. Lpí na většinovém názoru a odmítají menšinový názor, přestože existuje mnoho pozorování, která podporují mladé stáří a hovoří proti starému stáří Země a vesmíru,⁷ a neexistuje žádný experiment, který by kdy evolucionista provedl (natož opakovatelný), a to ani k pozorování, ani k potvrzení evoluční teorie.
3. Záznam o stvoření v knize Genesis vysvětlují jako mýtus nebo do něj zavádějí dlouhý věk, ale neuvědomují si, že i Genesis je třeba chápat z hlediska toho, co chtěl autor sdělit. Z prostého čtení textu tedy vyplývá, že Mojžíšovým záměrem nebylo sepsat sbírku mýtů nebo příběhů od táborového ohně, jak se často tvrdí; ani dny v 1. knize Mojžíšově nemají být metaforou pro něco jiného, například dlouhé věky, nebo zjednodušeným způsobem, jak vysvětlit primitivní kultuře miliardy let.⁸ Z textu spíše vyplývá, že Mojžíš napsal 1. knihu Mojžíšovu jako doslovný popis dějin světa od počátku stvoření až po příchod Hebrejců do Egypta.

To je zajímavý „zvrat“ v situaci Galilea. Tehdy církevní představitelé tvrdili, že biblické verše, které byly napsány básnickou formou a měly být poezií, je třeba brát doslova; dnes říkají, že biblické pasáže, které byly napsány jako próza a měly být doslovnou historií, je třeba brát jako poezii!

Skutečné poučení

Ne, kreacionisté nedělají stejnou chybu jako církev v 17. století, tj. že tvrdí, že Bible říká něco, co je v rozporu se skutečností. Ale církev to z velké části stále dělá! Církev se z historie nepoučila a stále trvá na tom, že za svou autoritu považuje populární světonázor, místo aby podporovala Bibli a nechala ji být svým vlastním vykladačem.

Ačkoli se církevní představitelé Galileovy doby mylně domnívali, že Bible podporuje geocentrický systém, na představě, že se Země pohybuje, nebylo nic vnitřně ateistického. Navíc neexistují žádné jiné nauky, které by závisely na relativním pohybu Země a Slunce.

Naproti tomu evoluční teorie je ateistickým vysvětlením původu a je ospravedlněním protibožského systému sekulárního humanismu, který dnes prostupuje celou společností. Rovněž činí z Boha původce smrti a utrpení.

Kromě toho křesťané, kteří nepřijímají zprávu Genesis jako doslovnou historii a dny Genesis jako doslovné pozemské dny, musí vysvětlovat řadu dalších biblických pasáží a učení, např. zelené rostliny jako potravu zvířat před pádem (Genesis 1,30), přikázání o sobotě (Exodus 20,9-11), Ježíšovo učení, že Bůh stvořil muže a ženu „na počátku“ (Matouš 19,4), Ježíšovo učení o manželství založené na doslovném prvním muži a ženě (Matouš 19,3-9), Pavlovo vyložení evangelia založené na tom, že Adam byl doslova prvním člověkem (Římanům 5 a 1. Korintským 15) atd.

Poučení z Galilea tedy nespočívá v tom, že by církev neměla vystupovat proti evoluční teorii, ale spíše v tom, že by měla, protože věda evoluci neprokázala; evoluce je spíše v rozporu s prokázanou vědou a odporuje jasnému Božímu slovu.

[Pozn. red:

• Thomas Schirrmacher, The Galileo Affair: history or heroic hagiography, Journal of Creation 14(1):91-100, 2000, ukazuje, že „v rozporu s legendou byli Galileo a Koperníkův systém církevními představiteli dobře hodnoceni. Galileo se stal obětí své vlastní arogance, závisti svých kolegů a politiky papeže Urbana VIII. Nebyl obviněn z kritiky Bible, ale z neuposlechnutí papežského nařízení.“
• Viz také článek Dr. Dannyho Faulknera Geocentrismus a stvoření a další články v sekci Astronomie a astrofyzika Otázky a odpovědi].

Reference a poznámky

1. Jeho kniha De Revolutionibus Orbium Coelestium (O revolucích nebeských sfér), vydaná v roce 1543, zpochybnila Aristotelovo (a tedy i tehdejší církevní) učení, že Země je středem všech změn a rozpadu a že kolem ní jsou neměnná nebesa.
2. V Koperníkově soustavě Země a planety obíhají kolem Slunce, přičemž Zemi to trvá jeden rok; v Ptolemaiově soustavě Slunce, planety a hvězdy musí oběhnout Zemi každých 24 hodin. Obrovským problémem posledně jmenovaného systému je, že nejbližší hvězda, Proximus Centauri (známá také jako Alfa Centauri C), je vzdálená 4,3 světelného roku, takže pokud by tato hvězda obíhala Zemi každých 24 hodin, musela by její rychlost téměř 10 000krát převýšit rychlost světla (a u vzdálenějších hvězd by byla potřeba mnohem větší rychlost).
3. Podobně Jozue použil jazyk vzhledu v Jozue 10,12-13. Diskusi o tomto zázraku najdete v mém článku Joshua’s long day: Did it really happen—and how? Creation 19(3):35–37, June–August, 1997.
4. Žalm 19,4-6 metaforicky popisuje slunce, které vychází ze stanu na nebi, a také ho personifikuje jako ženicha a jako siláka, který běží závod. Člověk by si myslel, že i nepružní doslovní zastánci Galileovy doby mohli připustit, že autor tohoto žalmu měl na mysli poetický význam.
5. V Žalmu 93,1 je třeba číst větu „i svět je upevněn, takže se nemůže pohnout“ spolu s v. 2 „[Boží] trůn je odedávna upevněn“, kde je použito stejné hebrejské slovo [kown = „upevněný“] a má význam „upevněný“, „stabilní“, „bezpečný“, „trvalý“, „potvrzený“ atd., nikoli „nehybný“ nebo „stacionární“. Stejně tak hebrejské slovo pro ‚pohyblivý‘ (Žalm 16,8: ‚Nepohnu se‘, což znamená, že pisatel nesejde z Hospodinovy cesty, nikoli že je zakořeněn na nějakém místě.
6. Zastánci velkého třesku například nedokážou říct, odkud se původně vzala energie, odkud se vzaly vědecké zákony a co to bylo, co „kvantově fluktuovalo“, než tam bylo něco, co mohlo fluktuovat, a tak dále – viz Co s velkým třeskem? a Jestliže Bůh stvořil vesmír, kdo tedy stvořil Boha?. Evoluce od molekul k člověku je v rozporu s principy termodynamiky, stejně jako se zákonem biogeneze (život vzniká pouze ze života), fosilním záznamem a mnoha dalšími.
7. Viz např., John Morris, The Young Earth, Master Books, Arizona, 1994, and Evidence for a young world by Russell Humphreys.
8. Špičkoví odborníci na hebrejštinu, např. profesor James Barr z Oxfordské univerzity, jsou zajedno v tom, že hebrejský text má vyjadřovat, že „stvoření proběhlo v sérii šesti dnů, které byly stejné jako dny o délce 24 hodin, které prožíváme nyní“. (Viz Six days? Honestly!)