Jak se modlit

Dialog s Bohem

Přesto, že je modlitba rozšířená napříč jednotlivými náboženstvími, tedy i napříč odlišnými kulturami, stále se najdou tací, kteří považují modlitbu za něco zbytečného a domnívají se, že ji ve svém životě nepotřebují. Ačkoli je modlitba důležitým základem náboženské zkušenosti člověka, pro mnohé křesťany se stala nudnou nutností. Modlitba však není pouhou technikou a neměli bychom ji uskutečňovat jen tehdy, když se chceme cítit lépe, eventuálně, když chceme „naplnit požadavky Boha“. Způsob, jakým se modlíme, odkrývá náš charakter, hodnoty i naše úmysly, především však odhaluje náš vztah k Bohu a to, jak o něm smýšlíme. Hlavním cílem modliteb je spojení s Bohem – jejich prostřednictvím k němu můžeme promlouvat a být v jeho společenství.

Jak ale takový dialog s Bohem vést? Důležité je především spojit naše modlitby se studiem Písma. Bůh nás oslovuje prostřednictvím svého Slova – Bible. Naše modlitby nabydou na významu a daleko více ovlivní náš život, pokud je spojíme se studiem Božího slova, pomocí něhož nám Bůh dává odpovědi na naše otázky. Nesejde na tom, jaký jazyk při modlitbě používáme, vždyť Nový zákon byl napsán v řečtině koiné, tzn. jazyku jednoduchých lidí a samotný Ježíš oslovoval svého nebeského Otce v aramejštině, z toho tudíž vyplývá, že jazyk, který běžně používáme v našich rozhovorech, je vhodný i pro modlitbu.⁴

Aby nám Bůh mohl dát potřebné odpovědi, musíme myslet na to, že žádné téma není tabu. Neexistuje nic, o čem bychom s Bohem nemohli otevřeně mluvit. Často se totiž stává, že někteří věřící při modlitbě (zvláště té veřejné) sklouzávají k otřepaným frázím a snaží se hovořit o vznešených věcech. Samo Písmo nás však vyzývá: „Vylévejte před ním své srdce“.⁵ Důvěrný vztah totiž vzniká tam, kde je možné otevřeně komunikovat o všem, co prožíváme, co nás trápí, s čím si nevíme rady, ale i o tom, co nám přináší štěstí nebo co nám udělalo radost.

Při studiu modliteb v Bibli se dozvíme, že modlitba se skládá ze čtyř základních částí – z oslavy a chvály Boha, vděčnosti, vyznání a prosby.⁶ Oslavu a chválu lze vztáhnout ke Knize žalmů ze Starého zákona, ta bývá označována též jako žaltář a obsahuje 150 hebrejských náboženských písní a chvalozpěvů. V této sbírce se sbíhají skutky Hospodinovy, jeho přikázání, proroctví i moudrost. Pokud bude na prvním místě modlitby oslava Boha, můžeme si lépe uvědomit, kdo je Bůh a kdo jsme my – Bůh je Stvořitel a vlastně si jako jediný zaslouží být oslavován. Z toho vychází uvědomění si, že původcem všeho, co má v životě opravdovou hodnotu je právě On. Naše modlitby tak získají správnou motivaci – vše, co v životě činíme, by mělo vycházet z hluboké lásky a vděčnosti za to, co pro nás Bůh vykonal. Součástí modlitby by mělo být i vyznání, neboť není možné zakoušet Boží přítomnost, aniž bychom si neuvědomovali svou nedostatečnost a hříšnost. Aby vyznání splnilo svůj účel, je důležité vyznat se z konkrétních hříchů a prosit o odpuštění. V neposlední řadě je modlitba prosbou. Je však velice důležité mít na paměti, že modlitba nemůže být prostředkem vynucování si toho, co chceme my, protože Bůh sám ví nejlépe, co potřebujeme a co je pro nás dobré. Nicméně neměli bychom váhat předložit Bohu své prosby – slyší totiž každou naši prosbu, ale to neznamená, že ji vždy splní podle našeho přání.⁷

Průvodce na naší cestě

Modlitba za nemocného by tak měla být vyslovena s klidnou vírou a oddáním, nikoli za emoční bouře. Bůh jediný je totiž obeznámen se srdcem každého člověka a zná tajemství jeho duše. Zná konec již od samého začátku, proto je dobré, modlit se za nemocného ze všech sil, specifikovat naše prosby, ale zároveň musíme Pánu důvěřovat, podrobit se a brát v potaz Jeho vůli.⁸ Prospěšné je povzbuzovat nemocné a sužované, aby se chopili Jeho síly⁹ – modlitba víry zachrání nemocné.¹⁰ Podobné je to s modlitbou za své děti – můžeme Boha žádat o požehnání, o to, aby nad dětmi držel ochranou ruku a dopřál jim krásný život plný víry a lásky, ale současně bychom měli Pánu důvěřovat i přesto, že některým věcem třeba nebudeme rozumět.

Stejně jako se rodiče s láskou starají o své děti, tak se chce Bůh starat o nás. Proto bychom měli k Bohu přistupovat jako k rodiči – tedy s důvěrou, láskou, úctou a beze strachu. Na této cestě nám může pomoci Ježíšovo učení, které je mimo jiné návodem k tomu, jak se má věřící modlit.¹¹ Modlitba Otčenáš sahá za hranici intimity, které dosahují žalmy. Zvolání „Otče náš, jenž jsi na nebesích“¹² je aktem víry a zároveň darem, vztahujícím člověka do Boží láskyplné náruče. Tím, že budeme vnímat příklad Syna a naslouchat mu, naučíme se modlit k Otci.

Redakce Genesis Era