Jak se zbavit strachu?
Důvody strachu mohou být osobní, jistě nemusím dávat příklady, ale také celospolečenské, a věřím, že v dnešní době také nemusím být zcela konkrétní. Mluvíme o míru a stojíme na pokraji války, mluvíme o šťastné budoucnosti našich dětí a bojíme se o jejich štěstí, vymýšlíme komplikované bezpečnostní zařízení a zatím jsme nenašli nic, co by nám mohlo onu bezpečnost zaručit. Strach ze smrti, z havárie, nebere moje dítě drogy? Jistě nemusím pokračovat. Bible říká, že: „Lidé budou zmírat strachy v předtuše, co má přijít na svět.“ (Lukáš 21,26). Stresová situace vyvolaná strachem není nic jiného, než právě ono „zmírání“.
„Blaze muži, který se bojí Hospodina, nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Boha. Má oporu v Bohu – nebojí se“. (Žalm 112, 1.7-8)
Jaký je opravdový důvod strachu? Dítě jde s tatínkem za ruku na procházku. Potkávají mnoho, často i neznámých lidí, chodí neznámými ulicemi, potkají psa, potom se i setmí…, ale dítě se nebojí. Proč? Dítě jde bez tatínka stejnými ulicemi se stejnými prožitky a bojí se. Proč? Může svůj strach zdůvodňovat velkým psem, hustou tmou, neznámým prostředím, cizími lidmi, ale pravý důvod je, že se pustilo táty a odešlo samo. Kdyby šlo s tátou – strach by nemělo. Ten první opravdový důvod našeho strachu je, že jdeme v životě sami. Jako lidé, chcete-li, lidstvo. „Lidé křičí pro množství útisku, volají o pomoc… a nikdo se nezeptá: ‚Kde je Bůh, můj učinitel, který dává člověku i v noci prozpěvovat‘ “. (Jób 35,9-10)
Jiný důvod strachu? Dovolím si banální příklad. Spěcháme, a tak autem jedeme osmdesáti kilometrovou rychlostí, tam kde je povolená rychlost pouze čtyřicet kilometrů. V tom uvidím polici a…, bojím se. Pokud jedete povolenou rychlostí, nemáte žádný důvod k obavám. Důvod strachu? Nedodržení dopravních předpisů a z toho vyplývajících důsledků. A v životě? Jsme nevěrní a ptáme, vydrží naše manželství? Další příklady nejsou třeba. „Budete-li se bát Boha, On vás vysvobodí z rukou všech vašich nepřátel…, ale oni neposlechli a jednali podle svého…“ (2.Královská 17,39.40)
Jak řešit tento problém strachu? Jak odbouráme strach z našeho života? Jak dosáhneme toho, že se nebudeme bát? Jak se dítě zbaví strachu? Tak, že vezme svého tátu za ruku, a že se ho bude držet. Že bude v jeho náručí, bude mít v něm jistotu, oporu, ochranu. Jak se zbaví řidič strachu? Tím, že dodržuje předpisy. V tom případě se nemusí bát postihu, ani důsledků nebezpečné jízdy. Jaké je tedy řešení strachu? „Anděl… zvěstoval evangelium obyvatelům země… a volal…, bojte se Boha a vzdejte Jemu čest“ (Zjevení 14,6-7) Abych se nemusel bát – potom je užitečné, abych vzal Boha vážně. Naše reakce může být samozřejmě různá. Mám jiné starosti než se bát Boha než respektovat Jeho návody pro život. Ale to jediné může pomoct. To je jako by dítě řeklo: „mám jiné starosti než se držet tatínka za ruku“. Ale právě ono držení ho zbaví těch starostí. A to je lék i pro dospělé. Držet se Boha za ruku. Brát Jeho rady vážně. „Blaze muži, který se bojí Hospodina, nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Boha. Má oporu v Bohu – nebojí se“. (Žalm 112,1.7-8) Bát se Boha znamená nebát se. Odbourává to strach a mnohdy i důvody strachu.
Co znamená bát se Boha? Doufat, důvěřovat. „Nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Hospodina…“ (Žalm 112,7.8). Člověk si v mnoha případech vystačí sám, ale mnohdy přijdou okolnosti, kdy si sám nevystačím a někoho potřebuji. Někomu ten svůj problém potřebuji předat. A doufám, že mně pomůže, a že to bude dobré. A tak doufáme v lékaře, automechanika, přítele, doufáme, že mně děti nezklamou, že manželka/manžel nám bude oporou, doufáme v politiky, ve zdravý rozum lidí atd. Je toho hodně co dávám jiným lidem na starost, nebo co souvisí s jinými lidmi, a mně nezůstává než pouze doufat. Je ale velmi důležité v koho doufám. Čím větší odborník, do kterého jsem vložil svoji důvěru, tím lépe a moje důvěra je pevnější. Jinak důvěřuji, když mně auto opravuje učeň, nebo když je opravuje mistr. Síla mé důvěry také záleží na tom, jaký vztah má ke mně ten, ve kterého doufám. Čím bližší má ke mně vztah, tím více věřím a moje „doufání“ je opodstatněnější. Jinak řečeno, mám menší strach, když vím, že má věc je v těch nejlepších rukách, a ještě k tomu onen odborník má ke mně velmi dobrý, přátelský vztah. Bůh jako Stvořitel, je nejlepší odborník. Jeho umění je nevyčerpatelné a není omezen možnostmi a znalostmi. A ještě nás má rád. „Uval na Hospodina svou cestu a slož v Něho naději – On zajisté všechno spraví.“ (Žalm 37,5)
Tam není napsáno, že Bůh všechno udělá tak, jak mi si představujeme a chceme. Tam je napsáno, že určitě všechno dá do pořádku. Jak? To je věc Boží, protože On ví, co je pro nás dobré. On je vždy ochoten slyšet a pomoci. Moje doufání neskončí na Jeho ochotě, či neochotě. Bůh nemá úřední hodiny. „Až mně budeš v den soužení volat, já Tě uchráním…“ (Žalm 50,15) „Neboj se… jsi můj.“ (Izajáš 43,1) Nemusím se bát, protože beru Boha vážně, důvěřuji Mu, a řídím se Jeho radami. To není pasivní přístup k životu, jak někdo říká, ale naopak aktivní. S pomocí nejlepšího odborníka a dle Jeho návodu vytvářím život, ve kterém nemusím mít ten ochromující a deptající strach.
Jan Dymáček
