Kdo byl Jób?

Jób byl nejpočestnější a nejspravedlivější ze všech lidí. Ctil Boha jako nikdo jiný a jeho domu se velice dařilo. Byl pánem mnohých stád dobytka a mezi lidmi byl velice vážený. Byl otcem svých sedmi synů a tří dcer, za jejichž blaho se každý den modli.²

Jednoho dne, se sešli v nebi Boží synové a mezi nimi přišel i Satan. Řeč padla na Jóba, kterého Bůh označil za svého nejvěrnějšího služebníka, dobrého nade všechny lidi. Satan však vzápětí vyrukoval s námitkou. Jakby nebyl dobrý, když ho Bůh chová ve své přízni a celý život se mu daří, jakmile nebude mít žádný majetek ani rodinu, jistě se proti Bohu obrátí. Bůh povolil, aby mohl být Jób podroben Satanově zkoušce, avšak na něj samotného nesmí vztáhnout ruku. A tak se i stalo, Jóbova stáda byla rozkradena nájezdníky a na jeho syny a dcery se při jedné z jejich večeří zřítil dům. Jób zůstal se svou ženou sám, bez domu a bez majetku.

„Tu Jób povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se a pravil: „Z života své matky jsem vzešel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal, jméno Hospodinovo buď požehnáno“. (Jb 1, 20-21)

Jób i přes své utrpení vytrval a nepostavil se proti Bohu ani řečí ani duchem. Jeho zkouška však měla být ještě více umocněna. Při druhém setkání Božích synů Satan na Boha znovu naléhal. Každý člověk si nade vše váží sám sebe, schvátí-li Jóba nemoc a tělesné strasti, jistě se proti Bohu postaví. A tak Bůh povolil Satanovi, aby s Jóbem naložil, jak se mu zlíbí, jeho život však musí být zachován.

Jóbovi na těle vyrašili mnohé ošklivé vředy, které jej sužovaly nesmírnou bolestí. I jeho vlastní žena nebyla schopna pochopit, proč Jób Bohovi nespílá. Jób však nadále setrval vůči Bohu věrný a nadále přijímal, co mu bylo Bohem uloženo. Jednoho dne se za Jóbem vydali jeho přátelé, aby spatřili Jóbovo neštěstí na vlastní oči, a hlavně, aby jej potěšili. Jmenovali se Elífaz, Bildad a Sofar. Když však upřeli oči na zbídačeného Jóba, propukli v hlasitý pláč. Každému z nich rázem došla slova, a tak čekali až Jób sám promluví.

Když Jób promluvil, mluvila z něj veliká bolest. Přál si, aby se raději nikdy nenarodil a radši brzy zemřel. Smrt je klidem a vykoupením, v kterém jsou si všichni rovni. Proč jen mu Bůh dává život, je-li plný takovéhoto utrpení? První promluvil Elífaz. Nejdříve připomněl Jóbovi jeho bohabojnost a jeho poctivý život, který by mu měl sloužit jako naděje, že se vše obrátí k lepšímu. Člověk je odsouzen k utrpení, ti však kdo zůstanou věrni Bohu a nepropadnou ničemnostem o ty se Bůh postará. Jób však pochybuje že dokáže nést tento bolestný úděl a nadále touží po smrti. Jaký má život člověka cenu, je-li plný bídy? Jób nechápe důvod svého utrpení a prosí Boha o rychlou smrt.

V tom promluví Bildad svou první řečí. Bůh je nutně spravedlivý, trestá jen ty, co si to zasluhují. Jinými slovy chtěl říct, že Jób si zaslouží takové jednání ze strany Boha, protože zřejmě nežil tak jak měl. Jób uznává Boží velikost a spravedlnost, člověk je nedokonalou bytostí a v porovnání s Boží spravedlností, je každý nespravedlivý. Nikdo se mu nemůže rovnat. Jób však neshledává ve svém životě žádného hříchu, kterému se celý život vyvaroval. Proč jej Bůh vůbec stvořil, když mu teď přináší pouze neodůvodněné trápení? Do řeči se vloží třetí z přátel… Jak skončí rozmluva Jóba s jeho přáteli? Nalezne Jób ospravedlnění, po které touží? To se dozvíme v nadcházejícím pokračování.

Redakce Genesis Era