14 zastavení na křížové cestě: desáté zastavení
10. zastavení: Ježíš je svlečen ze šatů
„Vladařovi vojáci dovedli Ježíše do místodržitelství a svolali na něj celou setninu. Svlékli ho a oblékli mu nachový plášť, Upletli korunu z trní a posadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali hůl, klekali před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, židovský králi!“ Plivali na něj, brali tu hůl a bili ho po hlavě. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. A odvedli ho k ukřižování.“ (Matouš, 25,27-31)
Když z Ježíše sundávaly jeho šaty, ucítil velikou bolest, jak látka strhávala zaschlou krev z jeho ran. Rány se znovu otevíraly a řinula se z nich krev. Trnovou korunu mu vojáci zarývají do hlavy a stroužky krve se řinou přes jeho obličej. Ježíš v té chvíli přišel o svůj poslední majetek, o svůj šat. Stál tam nahý, tak jak přišel na tento svět, byl připraven z něj odejít.
Vojáci hrají ukrutné divadlo na židovského krále a někteří lidé v davu si z něj tropí posměšky. Slova se zarývají do jeho duše stejně bolestivě jako trní do jeho kůže. Vysmívají se mu a vyzývají jej, aby před nimi udělal zázrak a zachránil se. Neuvědomují si, že brzy vykoná ten největší zázrak ze všech.
Někdy i my máme pokušení opakovat příběhy a pomluvy, které jsme zaslechly od jiných. V hloubi duše víme, že jsou nečisté a neuctivé. Používáme hrubá a sprostá slova, která zraňují a ponižují.
Ježíš přišel o vše, co mu v životě patřilo. Nezbylo mu nic. Ale netrápil se. Oblečení je velmi osobní věc. Každý by se instinktivně bránil, kdyby mu jej někdo rval z těla. Ale oblečení je součástí a zároveň symbolem tohoto povrchního, vnějšího já, ne našeho ducha. Ježíšův lidský život byl vyprázdněn, aby mohl být naplněn Otcem. Náš život musí kráčet po stejných stezkách, ke stejnému cíli. Musí být oproštěn a vyprázdněn od hříchů a tužeb tohoto světa, aby se mohl uvnitř zrodit z ducha svatého nový člověk, nové já, naplněné Ježíšovou láskou, milostí a pokojem.
Čím víc se držíme svého povrchního já, tím více vrstev oblečení na sebe navlékáme. Jednou budou muset být strženy. Naše smrt bude koncem našeho ega i všech říší a statků, které jsme během našeho života zbudovali. Kdo se mnohokrát pozastavil nad Ježíšovou smrtí a uvažoval o smrti své a o jejím významu, toho nebude odhalení jeho lidství ve smrti tolik bolet. Stejně jako Ježíš nebude svírat své šaty a své pozemské já, až z něj bude jednoho dne strháváno.
