Malachiáš
Malachiáš, na rozdíl od většiny ostatních proroků, kteří v těžkých časech svými proroctvími utužovali ve víře vlastní lid a snažili se jej přivést zpět na Hospodinovi cesty, vedoucí do lepších časů, promlouvá do doby míru a prosperity. Na jeho proroctví je patrné že se člověk neodvrací od Boha jen ve zlých časech, kdy viní Boha za svá utrpení, ale i v časech míru a pohody. Prorok vystupuje vůči hamižnosti svých druhů, kteří obírají Boha na obětinách. „Proč mám darovat Bohu cenná zvířata ze svého stáda, proč se mám před ním pokořovat, když se stejně nejvíce daří svévolníkům?“ Říkají si lidé a neberou svou službu Hospodinu vážně. Pochybnost a závist se vkrádá do lidských srdcí stejně snadno v časech zlých i v časech dobrých. Prorok je však nabádá, aby nepřemýšleli nízce o Boží spravedlnosti. Připomíná svému lidu vážnost nadcházejícího Božího soudu, který jediný může rozhodnout o pravosti a nepravosti každého člověka.2
„Hle, přichází ten den hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni kdo páchají svévolnosti se stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne, praví Hospodin zástupů; nezůstane po nich kořen ani větev. Ale vám, kdo se bojíte jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravým na paprscích. Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci, pošlapete svévolníky, že budou jako popel pod chodidly vašich nohou v ten den, který připravuji.“ (Malachiáš 3, 19-21)
Prorok však kárá i samotné Boží služebníky, kněze, kteří místo toho, aby byli ztělesněním cti a zákona, jsou zkorumpovaní, neberou své poslání vážně a v důsledku toho upadají u lidu do neváženosti. Jsou to právě kněží, kteří mají tu povinnost připomínat lidem jejich smlouvu s Bohem. Jako jeho mluvčí mají být spravedlivýí a pravdivýí, a co nejvíce podobni svému Bohu. A to proto, aby s ním svůj lid mohli seznamovat a udržovat ve váženosti jeho jméno.3
„Zákon pravdy byl v jeho ústech, bezpráví se na jeho rtech neobjevilo; chodil se mnou pokojně a bezelstně a mnohé odvrátil od nepravosti. Vždyť rty kněze střeží poznání, z jeho úst se vyhledává zákon, Neboť on je poslem Hospodina zástupů. Vy jste však z této cesty sešli…“ (Malachiáš 2, 6-8)
Možná že i dnes se nám do srdcí často vkrádají pochybnosti. Ve světě se děje tolik zla, které jako by nemělo hranic a mnohým nespravedlivým lidem se daří. Snažíme se konat dobro a nerozumíme neštěstí, které nás čas od času stíhá. I k nám jako by dnes zaznívala prorokova slova, která pro nás možná poněkud archaickým jazykem říkají, abychom se nebáli, nezáviděli a neobviňovali Boha z nespravedlnosti, jelikož nespravedlnost je dílem pouze lidských rukou. Abychom nevyměnili materiální úspěch za černé svědomí, které se z duše jen těžce smývá.4 Lidé v době Malachiáše žili v klidu a míru. To je ale svedlo k neúctě vůči Bohu, což dokazovali slovy i činy. A v čele takového odpadnutí od Boha byli, žel, i kněží. Lidé se rozváděli, zanedbávali dávání desátků, mluvili o tom, že sloužit Bohu je k ničemu atd. A Bůh je prostřednictvím Malachiáše upozorňuje na to, že nedělají dobře. Přijde doba, kdy uvidíte rozdíl mezi tím, kdo Bohu slouží a tím, kdo Bohu sloužit nechce. Vraťte se tedy zpět k Bohu, říká Malachiáš.
Redakce Genesis Era
