Manželství
Manželství jako dar
O manželství a soužití jedinců byly napsány „metry“ knih, neskutečné množství článků, pojednání, ale i vědeckých prací. Nebudu proto rozšiřovat tento výčet, ale zaměřím se na biblický pohled na manželství. O něm se totiž až tak moc nepíše. A přesto je to důležité. A pokud to někdo nepovažuje za důležité, potom se přimlouvám, aby to vzal jako jeden z názorů.
Autorem institutu manželství je Bůh, Stvořitel. „Bůh stvořil člověka… jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: ploďte a množte se a naplňte zemi…“ (1. Mojžíšova 1, 27-28) A protože Bůh sám komentuje svoje dílo jako dokonalé (1. Mojžíšova 1,31 nebo 5. Mojžíšova 22,4), potom i manželství je jeho dokonalý stvořitelský čin. Nejde o nějaké náhradní řešení, nejde pouze o alternativu, ale dějiny ukazují, že lidé zatím nic lepšího nevymysleli a ani nevymyslí. Ano, objeví se čas od času pokus o jinou formu soužití (například Hippies, hnutí v 60. letech v USA), ale časem upadne v zapomnění a lidé se k němu nevracejí. Bůh dal prvnímu páru, muži a ženě, svoje požehnání, tedy projevil jim svoji mimořádnou péči. Ano, Bůh chce být u každého manželství a projevovat mu zvláštní přízeň.
Bible říká, že žena je pro muže pomoc jemu rovná. Čili je rovnocenná muži. A je doplněním muže, stejně tak, jako je muž doplněním ženy. Mají stejná práva, ale jsou stvořeni tak, aby každý mohl zastávat prioritní roli v oblasti, která je jeho myšlení, naturelu, psychické i fyzické výbavě blízká.
Manželé potom vytvářejí samostatnou, novou jednotku. „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“. (1. Mojžíšova 2,24) Samozřejmě to vyžaduje, aby se manželé odpoutali od rodičů a přestali být na nich závislí. Neznamená to, že by již o ně neměli mít zájem, že by jim nepomohli v případě, kdy to rodiče, například kvůli stáří nebo nemoci, potřebují. Ale jde o závislost citovou, finanční, bytovou atd. Pro manžela musí být na prvním místě jeho manželka a stejně tak obráceně. Manželství vyžaduje soukromí a nemůže mít mezi sebou ještě někoho třetího nebo čtvrtého, byť by třeba i velmi blízkého jako jsou rodiče. A pro rodiče platí, že jsou povinni propustit své děti do manželství.
Podstatou klidného a šťastného manželství je nerozlučná jednota, důvěra a věrnost. Nebereme se na zkoušku, ale na celý život. „Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo. Takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“. (Matouš 19,5-6) Není možné žít v nejistotě, vyplývající z obav, kdy mne ten druhý opustí. Ale to samozřejmě vyžaduje pevné ukotvení v oboustranné lásce a úctě, které nejsou pouze ve formě slov (i když to také), ale v prvé řadě ve formě činů. Bible říká, že muži mají milovat svoji ženu jako sebe sama, dokonce tak, že by byli ochotni pro svoji ženu obětovat i svůj život, a žena má mít k muži úctu. (Efezským 5, 21-33)
Pochopitelně do manželství patří i intimní (sexuální) život. Opět je to dar, který Bůh člověku dává. A jako každý dar, i tento lze zneužít, žel v náš neprospěch. Sexualita by neměla být vstupem do vztahu, nezávazným flirtem, ale měla by být odpovědným završením lásky, završením důvěry a také poznání toho druhého. Pokud čteme Bibli pozorně, potom nám nemůže ujít skutečnost, že sexualita patří pouze do manželství. (Například: 1. Korintským 7,9)
Ovšem to, co je ještě důležité pro manželství je uspořádání, role osob v manželství. V každém případě oba, muž i žena, jsou si rovni. Bible říká, že žena je pro muže pomoc jemu rovná. (1. Mojžíšova 2,18). Čili je rovnocenná muži. A je doplněním muže, stejně tak, jako je muž doplněním ženy. Mají stejná práva, ale jsou stvořeni („naprogramováni“) tak, aby každý mohl zastávat prioritní roli v oblasti, která je jeho myšlení, naturelu, psychické i fyzické výbavě blízká. Hodnota obou je však naprosto stejná. Stejně jako není možné říct, kdo je v manželství důležitější, protože oba jsou důležití stejně. A když přijdou děti, potom otec musí zastávat roli otce, stejně jako matka roli matky. A tyto role jsou neměnné, nezaměnitelné a stejně důležité.
Když výše napsané shrneme, tak dospějeme k tomu, že manželství je vztah trvalý, kdy jeden muž a jedna žena jsou si věrni celý život. Bůh nesouhlasí s rozvodem až na výjimku nevěry jednoho z nich. A z toho důvodu je velice důležitá prevence. Výběr partnera, partnerky, délka jejich známosti a poznávání, budování vztahu atd. A jaké místo má sňatek? Zveřejnění záměru být spolu. Uzavření „zadních vrátek“, tedy „beru to vážně“. Větší jistota pro oba partnery. Zázemí pro výchovu dětí. Bible jiný způsob uzavření vztahu ani nezná.
Jan Dymáček