Micheáš
V této době vládli králové, o kterých se dozvídáme mnoho z biblické knihy Izajášovi a z knihy Královské. Byli jimi králové Jotám, Achaz a Chizkijáš. Jejich vláda byla charakteristická odklonem od Boha. Mnozí z nich se oddávali starým náboženským praktikám. Největší odklon zažil Jeruzalém za doby krále Achaze, který se netajil uctíváním pohanského boha Baala.
Změna nastala až za doby krále Chizkajáše, který se pokusil o náboženskou reformu. Zlo, které se rozbujelo za vlády krále Achaze však zapustilo kořeny příliš hluboko. Judské království se kvůli Achazově obdivu pohanských Asyrských Bohů a samotné Asyrské říše dostalo v těžké době války proti nečekanému spojenectví Aramejské a Izraelské říše do područí vlivu mocné Asyrské Říše.1 Jedním z prvních Micheášových zvěstí bylo neblahé proroctví zkázy Jeruzaléma a Samáří.2 Toto proroctví se stalo jediným, které se v rámci starého zákona objevuje podruhé. V jednom ze svých proroctví se o něm zmiňuje prorok Jeremiáš,3 který zkázu Jeruzaléma, když byl v roce 586 před Kristem srovnán se zemí, zažil na vlastní oči.
Poslové Boží, do jejichž řad Micheáš bez pochyby patřil však nadále vybízeli svůj lid k tomu, aby nezavírali oči před Hospodin, neprchali před ním. Nabádali, aby se lid Jeruzalémský opět navrátil ke svému Bohu a mohl tak opět prodlévat v jeho dobrotě. S hlubokým citem promlouval ke svým krajanům slovo Boží:
„Lide můj, co jsem ti udělal? Jaké potíže jsem ti působil? Odpověz mi. Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země, vykoupil jsem tě z domu otroctví, poslal jsem před tebou Mojžíše, Árona a Mirjam.“ (Micheáš 6,3.4.)
Část jeho proroctví, které v rámci Biblického kánonu můžeme rozhodně řadit mezi kratší, nesla hluboký význam a vymykala se proroctví jeho současníků. Nesla totiž také důležité poselství o příchodu Mesiáše. Micheášova Boží prozřetelnost poskytla svým současníkům samotné místo, z kterého vzejde syn Boha i člověka, náš spasitel, Ježíš Kristus.
