Mládí vpřed a staří na svá místa
„Spravedlivý pokvete jako palma, bude růst jako cedr na Libanonu. Jsou zasazeni v domě Hospodinově, kvetou na nádvořích našeho Boha. I v šedinách budou plodní, budou zdatní a svěží, aby zvěstovali, že Hospodin, má skála, je přímý a není v něm podlost.“ (Žalm 92,13-16)
Byl jedním ze zvědů, kteří byli vyslání Mojžíšem do zaslíbené země. Měl, stejně jako ostatní zvědové, přinést postřehy a poznatky ze země, kterou měli Izraelité osídlit. (4 Moj.14,30-33). Viděl obrovská města, urostlé bojovníky, a přece věřil, dokonce si byl jist, že Bůh lidu pomůže jim zaslíbené území dobýt. Pro jeho víru mu Bůh zaslíbil určitá území, jako dědictví. (4 Moj.14,25). Káleb ale toto dědictví obdržel až o 45 let později. Kolik mu asi bylo v té době let. „… a nyní hle, já jsem dnes ve věku osmdesáti pěti let. Ještě dnes jsem tak silný jako v den, kdy mě Mojžíš poslal. Jaká byla moje síla tehdy, taková je moje síla i nyní, … Nuže, dej mi toto pohoří…, tam jsou Anákovci a velká opevněná města. Snad bude Hospodin se mnou a podrobím si je, jak to Hospodin prohlásil.“ (Jozue 14,10-12) Jestliže mu bylo 85 roků, nepřeceňoval se? Byl opravdu tak silný jako před léty, když ještě oplýval fyzickou silou? V čem byla jeho síla i ve věku, kdy dnešní člověk spíše v klidu dožívá svůj život?
Aniž bych popíral jeho tělesnou sílu, chci poukázat ještě na jiný rozměr jeho „síly“. Když se všichni zvědové vrátili ze země, kterou měli prozkoumat, všichni muži, až na dva, a jedním z nich byl právě Káleb, trvali na tom, že tuto zemi není možné dobýt. Že je sice krásná, ale není určena pro ně. Jedině Káleb (a ještě Jozue) povzbuzovali lid s tím, že přece Bůh je s nimi. Projevil tedy nezměrnou víru a důvěru v Boží pomoc. A právě tato jeho víra byla stále pevná a nezakolísala. On věděl, že země, kterou dostal do dědictví je ještě obsazena nepřáteli, ale taky věděl a věřil, že Bůh mu pomůže nepřátele porazit. „Káleb odtamtud vyhnal tři syny Anákovy.“ (Jozue 15,14)
Je nemoudré si myslet, že starší lidé už nemohou nic udělat pro Boha a pro ostatní. Společnost potřebuje Káleby osmdesátileté i starší, kteří s odvahou budou dokončovat své poslání a inspirovat další.
Nedovolme, aby nás kritici zbavili odvahy tím, že řeknou: „Jsi příliš starý.“ Bible říká, že stejně jako palma můžeš přinášet nejlepší úrodu ovoce právě ve svých posledních letech. „Spravedlivý pokvete jako palma, bude růst jako cedr na Libanonu. Jsou zasazeni v domě Hospodinově, kvetou na nádvořích našeho Boha. I v šedinách budou plodní, budou zdatní a svěží, aby zvěstovali, že Hospodin, má skála, je přímý a není v něm podlost.“ (Žalm 92,13-16) Káleb nebyl možná až tak velké víry, jako byl mužem víry ve velkého Boha. On nesouhlasil s většinou, protože by to znamenalo nesouhlasit s Bohem. On navzdory zjevným překážkám a stáří, neztratil důvěru v Boha. „Avšak svého služebníka Káleba, protože smýšlel jinak a šel za mnou naplno, toho přivedu do země, do níž vešel, a jeho potomstvo si ji podrobí. (4. Mojžíšova 14,24 ČSP)
Je nemoudré si myslet, že starší lidé už nemohou nic udělat pro Boha a pro ostatní. Naopak, stáří naplněné zkušenostmi a hloubkou prožitého vztahu a života s Bohem je jednou z největších a nejvýmluvnějších důkazů Boží existence. Společnost potřebuje Káleby osmdesátileté i starší, kteří s odvahou budou dokončovat své poslání a inspirovat další. Někdo řekl, že: „Čím starší housle, tím lepší tón. Proto vezmi svůj smyčec a hraj.“ Když bylo řečeno 89 leté básnířce Dorothy Duncan, že prožila „plný život“, ostře odpověděla: „Neopovažujte se zasouvat mě do minulosti!“
A nyní si dovolím přejít na oslovení, možná familiární, ale rozhodně osobní. Milý čtenáři, pokud jsi neztratil své nadšení víry, pak ještě „v šedinách můžeš nést plody“. Je to na tobě. Pokud můžeš dýchat, modli se! Pokud můžeš mluvit, povzbuzuj druhé! Pokud jsi schopen vzpomínat, děl se o svou moudrost. Vzpomínáš na stvoření? Je úžasné, co Bůh mohl udělat v pouhém jednom dni. Proto Mu dej všechny dny, které ti zbývají!
Jan Dymáček