Narození Ježíše Krista
Po stopách Ježíšových
To, co víme o Ježíšově životě, je založeno převážně na čtyřech evangeliích. Matouše, Marka, Lukáše a Jana, jež najdeme v Novém zákoně. Každé z nich nám vypráví o Ježíšově životě ze své vlastní perspektivy – dokládají nám proroctví, Ježíšovo poselství a hovoří o zázracích, jež Ježíš učinil.1 Obě zmínky o Ježíšově dětství, které nalezneme v evangeliích, jsou však velice neurčité. Evangelia sice dávají narození Krista do souvislosti s událostmi velkých světových dějin, ale nehovoří o přesném datu. Podle Lukáše přišel Ježíš na svět za římského císaře Augusta2, Matouš zaznamenal, že se Ježíš narodil v Betlémě „za časů krále Heroda“3, který byl místodržitelem (králem) Judska. Judsko bylo v té době římskou provincií. Dny Herodovy vlády jsou přibližně léta 37-4 př. Kr., císař Octavianus vládl jako Augustus od roku 27 př. Kr.4 do 14 po Kr.
Roku 7 př. Kr. nechal Herodes zatknout šest tisíc farizeů, protože mu odmítli přísahat věrnost – někteří z nich dle Josepha Flavia předpovídali příchod Mesiáše.5 Stejný rok položili mudrcové z Východu Herodovi otázku: „Kde je ten narozený židovský král? Spatřili jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“6 Herodes se velice znepokojil, zavolal si odborníky a chtěl vědět, kde se má Mesiáš narodit. Dostalo se mu odpovědi, že v Betlémě, neboť tak je to psáno u proroka (starozákonního proroka Micheáše). Pro plné pochopení je tedy důležité neopomíjet paralely mezi Starým zákonem a evangelii ve smyslu naplněného proroctví. Podobnost mezi vyprávěním z Matoušova evangelia a starozákonním vyprávěním například o Mojžíšovi (kniha Exodus) je zarážející – přímo se nám vnucuje závěr, že jde o příchod „nového Mojžíše“. Obdobně lze prokázat i paralelu ve vyprávění o Jákobovi. Ať už tedy považujeme za předobraz Ježíše Krista kteroukoli ze starozákonních postav (například též krále Davida jako Hospodinova pomazaného atd.), důležitou skutečností zůstává, že tyto postavy naznačují, že Bůh neopouští člověka v jeho utrpení a chystá jeho záchranu. Evangelistům v prvé řadě nešlo o konkrétní historické podrobnosti, nýbrž o to, aby vyšla najevo určitá pravda z dějin spásy.7 Zároveň však tyto události můžeme ověřit z jiných historických pramenů. Pro příklad uveďme známého astronoma Johannese Keplera, který se „onou hvězdou“ zabýval ve svých matematických výpočtech.8
Diskutovat o tolika podrobnostech a pokusit se odhalit každodennost nám tak vzdálených časů, je pro nás dnes velice obtížný úkol. Avšak s jistotou můžeme říct, že se Ježíš nenarodil a neobjevil na zemi v neurčitém mýtickém „jednou“, ale patří do přesně datované doby spolu s přesně vyznačeným geografickým prostředím. Pro další zkoumání Ježíšovy osoby z historické perspektivy se samozřejmě využívají i jiné prameny, kupříkladu mimokřesťanské texty pocházející z římského či židovského prostředí, případně apokryfní texty nebo biblická archeologie. Většina historiků dnes klade Ježíšovo narození mezi roky 7 a 4 př. Kr. Zajímavostí je, že, na základě pokusu o výpočet přesného data Ježíšova narození, učinil kdysi římský kněz Dyonysius Exiguus mylný propočet, dle kterého dodnes užíváme křesťanský letopočet, jenž je celosvětově nejběžněji používaným letopočtem.
Narození Ježíše Krista v Bibli
Jestliže se podržíme pramenů, bude otázka, jak se narodil Ježíš, snadno zodpověditelná. Je jasné, že se Ježíš narodil v Betlémě a vyrůstal v Nazaretě. Historicky však celý příběh začíná již Zvěstováním, kdy se Marii zjevil anděl Gabriel, aby ji oznámil, že počne dítě a narodí se jí Syn Boží. Zdánlivě náhodou se Josef s Marií musí vypravit z Nazareta do Betléma kvůli soupisu lidu za účelem stanovení daní. Jelikož již nenašli místo pod střechou, spokojili se s přenocováním v jeskyni, která zároveň sloužila jako chlév. Právě zde se narodil Ježíš, syn Mariin a Syn Boží – jak je explicitně řečeno v Novém zákonu – zde se Slovo stalo tělem.9 Po narození se Ježíši klaněli nejubožejší a nejchudší, nedlouho po nich mudrcové a králové, kteří následovali hvězdu až do Betléma. Po 40 dnech po Kristově narození se Marie podrobila očistným obřadům, při návštěvě chrámu se setkala se starcem Simeonem a prorokyní Annou, kteří v Ježíšovi rozpoznali Spasitele a světlo k osvícení pohanů a slávu izraelského lidu.10
Křesťané tedy skutečně nevědí, kdy se Ježíš narodil přesně. Koneckonců, ono to vlastně není vůbec důležité. Ač můžeme Ježíšovi přisuzovat lidskou přirozenost, kdy byl jako syn Davidův a syn Abrahamův podřízen zákonům lidského rozvoje, musíme si uvědomovat i okolnosti oné přirozenosti božské.11 Ježíše uctíváme jako Boha a pokud bychom chtěli definovat, kdo je to Bůh, můžeme hovořit o bytosti, jenž nemá počátku ani konce. Při takovém přístupu pak vlastně není nutné znát přesný čas Ježíšova narození – Ježíš totiž existoval již dávno předtím.12 Z toho vyplývá, že pouze lidská část Ježíšovy existence podléhá časovému ohraničení – od chvíle co se Marii narodilo v Betlémě dítě, až po okamžik ukřižování na golgotském kříži. Z tohoto hlediska se čas stává irelevantním a můžeme předpokládat, že ze stejného důvodu nenapadlo žádného z autorů evangelií opsat přesné datum Ježíšova narození. Skutečně důležité totiž není, kdy se Ježíš narodil jako člověk, ale aby se v našem srdci narodil jako Bůh.
Vigilie (zvyk připravovat se na významné svátky a události) Narození Páně o slavnosti Zjevení Páně se v Betlémě slavila 6. ledna, obsahem této slavnosti byly různé události z Ježíšova života: v Betlémě narození, v Jordáně křest, v Jeruzalémě první zázrak, zjevení jeho slávy. Roku 385 dne 25. prosince kázal v Betlémě Jeroným a káral ostatní, že neslaví vlastní svátek Ježíšova narození – přinesl tak z Říma zvyk slavit narození Páně 25. prosince. Nové datum se setkávalo s odporem až do působení biskupa Juvenala (422-458), kdy se onen den začal oslavovat jako památka na Ježíšovu rodinu.13 Tyto slavnosti dnes známe jako Boží hod vánoční.
Redakce Genesis Era
