Nebiblická křesťanská proroctví – William Miller (1782-1849)
Daniel 8,14: „Řekl mi: „Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech dojde svatyně spravedlnosti.“
Očištění a ospravedlnění svatyně, mělo podle Millera představovat druhý příchod Ježíše Krista, též nazývaný druhý Advent. Miller pochopil, že je třeba 2300 dní převést na roky, což je praxe, která je ve výkladu proroctví poměrně běžná, a řada proroctví ze Starého zákona nabývá smyslu a vyplnění až po tomto převedení. Jako počáteční datum stanovil rok 457 před Kristem, kdy byl perským králem vydán dekret, který povoloval vybudování Jeruzaléma. Na základě tohoto výpočtu, stanovil druhý příchod Ježíše Krista na rok 1843, později upřesněný na 22. říjen 1844. Miller začal své proroctví šířit prostřednictvím tisku a kázání a brzy si získalo řadu stoupenců. Klíčovým pro rozšíření tohoto proroctví se stalo periodikum s názvem: Signs of the times (Znamení Časů)1, které dodnes vydává Církev adventistů sedmého dne. Řada periodik se dostala i mimo Spojené státy, do Kanady a Velké Británie.2
Den 22. října 1844, kdy stoupenci Millerského hnutí s napětím očekávali druhý příchod Ježíše Krista, však nepřinesl žádné viditelné změny. Ježíš nepřišel. V srdcích všech Milleritů zavládlo velké zklamání, někteří opustili svou víru ve druhý advent, a zbytek hnutí se začal nevyhnutelně štěpit na menší frakce. První z hlavních skupin, stále zachovávala víru, že se druhý advent uskutečnil. Věřila že druhý advent znamenal definitivní zavření nebeských bran pro všechny, kteří do této chvíle nebyli schopni do svých srdcí přijmout Ježíše Krista a spásu pro ty, kteří uvěřili. Toto radikální přesvědčení, které velké řadě lidí bralo jejich naději na spásu, se však záhy ukázalo jako neudržitelné, z části i proto, že neexistovalo žádné zdůvodnění, které by tuto víru podpořilo. Druhá hlavní skupina znovu a znovu předpovídala datum II. příchodu Ježíše Krista a věřila v jeho brzké uskutečnění. A třetí skupina? Přemýšleli, modlili se a znovu studovali Bibli, aby zjistili, co se vlastně mělo stát na konci proroctví 2300 večerů a jiter. Z této skupiny se postupem času vyvinula dnešní křesťanská Církev adventistů sedmého dne.3 Vysvětlení přišlo, když Hiram Edson, člen adventistického hnutí, veřejně vystoupil se zážitkem, který prožil následující den po očekávaném druhém adventu:
„Když jsem procházel velkým polem, zarazil jsem se zhruba v polovině. Nebe se mi zdálo otevřené a já jsem jasně a zřetelně viděl, že místo toho, aby náš Velekněz vyšel z Nejsvětější nebeské svatyně a přišel na tuto zemi, desátého dne sedmého měsíce, na konci 2300 dnů, že toho dne poprvé vstoupil do druhého prostoru této svatyně; a že před svým druhým příchodem na zemi musel na tomto nejvíce svatém místě vykonat svou práci. Přišel tehdy na svatbu; jinými slovy přišel k Bohu, aby přijal království, vládu a slávu; a my musíme čekat na jeho návrat z této svatby.“4
Hiram Edson, společně s řadou ostatních adventistů, pojal přesvědčení, že Daniel svým proroctvím nemyslel očištění země ani pozemské církve věřících, ale očištění nebeské svatyně. Toto očištění stojí na počátku nové epochy, takzvaného vyšetřujícího soudu, kdy započíná definitivní rozhodnutí o nanebevzetí každého z nás. Tato nauka se stala jedním ze základních kamenů Církve adventistů sedmého dne.
„Vyšetřující soud odhaluje nebeským bytostem, kdo z mrtvých zesnul v Kristu, a proto je v něm uznán hodným mít podíl na prvém vzkříšení. Tento soud také ukazuje, kdo z živých zůstává v Kristu, zachovává Boží přikázání a víru Ježíše Krista, a proto je v něm připraven k vstupu do věčného království. Tento soud obhajuje Boží spravedlnost zachraňující ty, kteří věří v Ježíše Krista. Prohlašuje, že lidé, kteří zůstali Bohu věrni, obdrží království. Dovršení Kristovy služby v nebeské svatyni bude pro lidi před druhým adventem znamenat ukončení doby milosti.“
Redakce Genesis Era
