Opravdový Jurský park

Autor: Shaun Doyle

V originále vydáno: 3. července 2007

• Dinosauří morek. Mary Schweitzerová prokázala, že kosti T. rexe „datované“ jako 68 milionů let staré obsahují měkkou tkáň, včetně přítomnosti krevních buněk, cév a kostní tkáně (kolagenu).¹
• DNA listů magnólie. Byla získána z fosilie listu magnólie, jejíž stáří se udává na 17-20 milionů let.²
• Brouci na ledu. Bakterie zmražené v Antarktidě, jejichž stáří je „datováno“ na 8 milionů let, byly oživeny v laboratoři.³
• Jantarové bakterie. Někteří tvrdí, že se jim podařilo „vzkřísit“ spící bakterie nalezené v jantaru starém údajně 120 milionů let.⁴
• Slané mikroby. V roce 2000 vyšel v časopise Nature článek, který tvrdí, že se podařilo oživit bakterie nalezené v krystalech soli z hloubky 600 m pod povrchem v dole v Mexiku, které jsou „datovány“ do doby před 250 miliony let.⁵

Problémy

Mnohé z těchto zpráv jsou velmi kontroverzní a vzbuzují skepsi ostatních evolucionistů. Je to proto, že biologické molekuly, jako je DNA a kolagen, jsou velmi složité, a proto také poměrně křehké.³ Aby se nerozpadly, vyžadují neustálou údržbu. Jakmile však organismus odumře, je ponechán na pospas životnímu prostředí a obvykle se velmi rychle rozkládá. Pokud se molekuly ocitnou v prostředí izolovaném od ostatních forem života, vody, kyslíku a nadměrného tepla, budou schopny přežít déle, možná i tisíce let. Nemohou však trvat věčně, protože stále podléhají druhému termodynamickému zákonu,⁶ který nakonec rozbije molekuly čistě náhodným pohybem atomů a zářením pozadí. Podle nejnovějších odhadů je horní hranice přežití DNA 125 000 let a kolagenu 2,7 milionu let při teplotě 0 °C.⁷ (Při teplotě pouhých 10 °C jsou horní hranice mnohem nižší – 17 500 pro DNA a 180 000 pro kolagen.)

U fungujících biologických mechanismů je to ještě nápadnější než u izolovaných molekul, jako je DNA. Uchování biologických molekul po miliony let je již samo o sobě nepřesvědčivé.⁸ Avšak uchování funkčních životních mechanismů po takovou dobu, s jejich daleko většími vzájemně propojenými složitostmi, jako v případě oživených slaných mikrobů, je zjevně bizarní. Jak se evolucionisté snaží tento hlavolam obejít?

„Aktualistické podmínky“?

„Prostě mi naskočila husí kůže, protože každý ví, že tyhle věci nevydrží 65 milionů let.“ – Dr. Mary Schweitzerová o nálezu červených krvinek v kostech T. rexe.“

Při hledání odpovědi se evolucionisté samozřejmě drží rámce milionů let jako svého „základního předpokladu“. Mary Schweitzerová to dokládá na svých nálezech T. rexe starých 68 milionů let:

„Přítomnost původních molekulárních složek se u fosilií starších než milion let nepředpokládá [cit.1-7] a objev kolagenu v tomto dobře zachovalém dinosaurovi podporuje použití reálných podmínek pro formulaci rychlosti a modelů molekulární degradace, spíše než spoléhání se na teoretické nebo experimentální extrapolace odvozené z podmínek, které se v přírodě nevyskytují.“⁹

To je obvyklá argumentace evolucionistů, kteří tyto nálezy propagují, pojďme si v tom tedy udělat pořádek. Nejprve je nutno si povšimnout, co se předpokládá: na základě vědecké teorie a experimentálních údajů nelze očekávat, že by kolagen původně vytvořený v kosti T. rexe přežil déle než milion let.

Foto Joachim Scheven, LEBENDIGE VORWELT MUSEUM

Schweitzerová však vzápětí tvrdí, že tuto předpověď je třeba zpochybnit, protože přesně to (kolagen původně vzniklý v kosti T. rexe) jsme našli v kosti dinosaura. Schweitzerová se ke svým prvním nálezům krevních buněk v kostech T. rexe vyjádřila na jiném místě: „Prostě mi naskočila husí kůže, protože každý ví, že tyhle věci nevydrží 65 milionů let.“ [zvýraznění doplněno].¹⁰ To předpokládá, že dinosauři jsou „evidentně“ (podle evolucionistů) staří nejméně 65 milionů let, což je přesně to, co se snaží dokázat! Jejich předpoklad (že dinosauři jsou starší než 65 milionů let) je však zcela v rozporu s experimentálními daty.

Proto by se podle Schweitzerové mělo při určování délky životnosti kolagenu vycházet spíše z „aktualistických podmínek“ než z „teoretických nebo experimentálních extrapolací“. Musíme přehodnotit celé naše chápání toho, jak degradují složité biomolekuly – proč? Protože dinosauři jsou „evidentně“ miliony let staří. Víra v „miliony let“ má přednost před experimentální vědou!

A co obvinění, že experimentální a teoretické předpovědi nejsou založeny na podmínkách, které se vyskytují v přírodě? Smyslem těchto prognóz je, že neslouží jako průměrná doba degradace, ale jako horní hranice.¹¹ Experimenty a teorie tedy předpokládají nejlepší možné podmínky pro uchování. Takové podmínky jsou v přírodě velmi nepravděpodobné, což je pro úvahu Schweitzerové překážkou, protože laboratorní podmínky jsou navrženy tak, aby byly lepší než podmínky uchování, které se běžně vyskytují v přírodě, nikoli horší. Aby její argumentace platila, musí být pravdou pravý opak.

Mnozí evolucionisté v tom vidí problém. Mít svůj koláč a zároveň ho jíst, to prostě nejde; raději důvěřují experimentální vědě. Protože jsou tedy oddáni evoluci a milionům let, je myšlenka, že tyto bakterie, DNA atd. přežily miliony let, zavržena. Takové věci se pak prohlašují za kontaminaci z moderního zdroje.

Byly nálezy kontaminovány?

Foto Joachim Scheven, LEBENDIGE VORWELT MUSEUM

V trávicím traktu tohoto fosilního druhu termita v jantaru (údajně starého 20 milionů let) byly nalezeny stejné druhy bakterií, jaké se vyskytují v živých termitech v současnosti. Bylo zveřejněno tvrzení, že vědci oživili bakterie uchované v jantaru, které jsou údajně šestkrát starší.

Tvrzení o kontaminaci se však obecně nezabývají specifiky jednotlivých tvrzení. Ukázkovým příkladem je nález bakterií v krystalech soli „datovaných“ do doby před 250 miliony let. Po každé kritice původní výzkumníci znovu zkontrolovali své metody a upravili je tak, aby zohledňovaly kritiku, a přesto dosáhli stejných výsledků.¹²

„Z dostupných důkazů je zřejmé, že tyto nálezy jsou staré nanejvýš tisíce let.“

Dalším příkladem je objev krevních cév, buněk a kostního kolagenu v kostech T. rexe, který učinila Mary Schweitzerová. Když byl poprvé oznámen, vyvolal mezi evolucionisty velkou skepsi.¹³ V roce 2005, uprostřed silné skepse vůči původním zjištěním, nové snímky jasně ukázaly, že měkká tkáň je „čerstvá“ organická tkáň.¹⁴ Byl také proveden důkladný výzkum (opět provázený skepsí), který ukázal, že se v kostech T. rexe zachovala i bílkovina kolagen, rovněž složitá biomolekula.¹⁵

Teoreticky je kontaminace vždy možností, ale při aplikaci alespoň na některé z uvedených skutečných situací neobstojí. Ze skutečných důkazů vyplývá, že tyto nálezy jsou staré nanejvýš tisíce let.

Bible má odpověď

Bible tak dává těmto „fosiliím z Jurského parku“ mnohem větší smysl. Uchování organických tkání po dobu byť jen tisíců let by vyžadovalo zvláštní podmínky. Je překvapivé, že se tento druh pozůstatků našel asi 4500 let poté, co byly pohřbeny (nejspíše během Potopy). Dává to však mnohem větší smysl než věřit, že pozůstatky jsou staré miliony let, což je v rozporu s reálnými fyzikálními a chemickými poznatky.