Prapodivná cesta
Nyní pracujeme na odborných a jazykových korekturách a na přípravě grafiky.
Link na článek v angličtině: creation.com/fantastic-voyage
Může evoluční teorie obstát ve zkoušce moderní vědy?
Naše představy o světě zpochybnil v roce 1966 vědeckofantastický film s názvem Fantastic Voyage (Fantastická plavba). Ponorka a skupina vědců byli zmenšeni a vpraveni do těla člověka. V závodě s časem mu stihli provést mikrochirurgický zákrok, než se vrátili do normální velikosti.
Od té doby nám pokroky v biochemii umožnily podniknout mnoho „fantastických cest“, a to i do nitra buněk!
Objevy biologických strojů na submikroskopické úrovni vážně zpochybňují evoluční teorii a nutí nás znovu si položit zásadní otázku. Jak vznikla první forma života? (Ve své knize Vznik druhůse Charles Darwin této otázce vyhýbá.
Zdá se, že evoluční vědci si s odpovědí nevědí rady. Nemají mechanismus, který by vysvětloval, jak mohly neživé látky vytvořit život.
Jaké jsou minimální složky života?
Je užitečné uvažovat v kategoriích „neredukovatelné složitosti“ – snažit se určit minimální množství součástek, které stroj potřebuje k dosažení daného cíle. Které díly byste například mohli vyřadit z jízdního kola, a přesto by bylo funkční (tj. schopné přepravy)?
20nanometrový motor (výška), ATP syntáza (jeden nanometr je jedna tisícimiliontina metru). Tyto rotační motory v membránách mitochondrií (buněčných elektráren) se otáčejí v reakci na tok protonů (kladný elektrický proud). Rotace motoru přeměňuje molekuly ADP a fosfátu na buněčné palivo, ATP.
Pravděpodobně byste se mohli zbavit odrazek, blatníků nebo třeba sedadla. Můžete z něj dokonce udělat jednokolku! Aby však mohlo fungovat, musíte ponechat určité části. V tom okamžiku by bylo „neredukovatelně složité“. Jinými slovy, nemůžete snížit jeho složitost, aniž by přestalo fungovat.
Většina evolucionistů uznává, že aby byl „první živý tvor“ (údajně před miliardami let) schopen získávat energii z prostředí a rozmnožovat se, musel mít alespoň tyto části, aby byl „živý“ (jeho neredukovatelná složitost).
- Recept, který mu umožnil předávat genetickou informaci potomkům.
- Zařízení pro dekódování– něco, co „přečte“ recept.
- Elektrárna-způsob výroby energie.
- Vnější vrstva– zabraňuje rozpadu buňky.
- Rámování– aby se nezhroutil.
- Pracovnícivěci, které v buňce vykonávají různé úkoly.
Je neuvěřitelně náročné představit si, že se všechny tyto části náhodou spojí dohromady, !1 Mechanismy jako „přirozený výběr“ a „mutace“ nemohly přispět k sestavení pomyslné první živé bytosti. Mohly by nejvýš změnit tvora, který už byl naživu! To připouštějí i evolucionisté.2 Jediným možným mechanismem je tedy čas a náhoda.
Náhodně vzniklý dům… skutečnost nebo fikce… ?
Žížala, obrázek vody na pozadí, raketoplán od stockxpert; dům a ponorka od iStockphoto; notebook od stock.xchng.Z těchto objektů je obyčejná žížala zdaleka nejsofistikovanější a nejsložitější!
Pro lepší pochopení neznámých pojmů je někdy užitečné porovnat je s věcmi, které známe z každodenního života. Například dům, který se právě staví, má plány, „dekodér“ (stavbyvedoucího), zdroj energie (pec, elektřinu), vnější vrstvu, která jej chrání před povětrnostními vlivy, rámování, aby byla pevná, a pracovníky, aby stavbu provedli. Ačkoli existují paralely, dům je ve skutečnosti nesrovnatelně jednodušší než živá buňka.
Představte si, že byste se mohli zmenšit na mikroskopickou velikost a sledovat, jak se v cizím světě pomyslné „prapolévky“ evolucionistů „formuje“ buňka.
Vidíte, jak kolem vás proplouvá hromada dřeva, elektroinstalace, klempířských prvků, obkladů a podobně. Představte si, že svorníky narážejí na sebe a shodou okolností tvoří rámování. Elektroinstalace a vodovodní rozvody procházejí rámovou konstrukcí, zatímco obklad se připevňuje zvenčí a vytváří ochranný plášť. Těžko uvěřit?
Ale počkejte! Co kdybyste na své „fantastické cestě“ viděli, jak se pec sama sestaví a zapne? Co kdyby materiál převáželi roboti pohánění energií z pece?
Stroje!?
„nejjednodušší živá bytost by musela mít stroje, aby mohla vytvořit sama sebe.“
Ano, nejjednodušší živá bytost by musela mít stroje, aby mohla stvořit sama sebe! Odkud by se vzaly? U dnešních tvorů jsou jejich instrukce obsaženy v plánu (DNA) samotného tvora. Přesto by před „první živou věcí“ neexistoval plán!
Mohly se plány buněk objevit ještě před vznikem první buňky? Může dekódovací systém (sám o sobě velmi složitý soubor naprogramovaných strojů) existovat dříve než kód pro jeho vlastní konstrukci?3
Elektrárna?
Uvnitř každé buňky jsou motory, které vytvářejí energii pro buňku ve formě látky zvané ATP (adenosintrifosfát). Každá živá věc na planetě Zemi (včetně rostlin) využívá ATP jako energii.
Zastavení tvorby ATP v těle způsobuje smrt (tímto způsobem funguje kyanid)! Je to zásadní pro „život“.
ATP se tvoří pomocí neuvěřitelného molekulárního motoru zvaného ATP syntáza. Roztočí se rychlostí asi 10 000 otáček za minutu a vytváří ATP v buňkách! Je to nejmenší stroj, jaký jsme kdy viděli, a je daleko za hranicemi našich schopností ho vytvořit.4 (Viz obrázek výše.)
Roboti?
Kinezin je miniaturní přístavní dělník v buňce, který na svých ramenou přenáší náklad v balících a postupuje podél lešení mikrotubulů. Každá molekula paliva ATP, na kterou kinezin narazí, pohání přesně jeden 8nanometrový krok „přístavního dělníka“.
Každá buňka s jádrem má také „pomocné dělníky“ v podobě miniaturních genetických robotů zvaných „kineziny„. Jedná se o rodinu malých biologických strojů, které v buňkách přenášejí materiál. Přenášejí věci na určitá místa a odstraňují části, které tam nemají co dělat. Jsou to skuteční organičtí roboti!
Kineziny se kupodivu nacházejí v každé mnohobuněčné rostlinné a živočišné buňce na Zemi! (Dokonce i jednobuněčné kvasinky mají kineziny.) Evolucionisté musí vysvětlit, jak se v buňkách podobných bakteriím vyvinul transportní systém kinesin, aby objasnili jeho přítomnost ve složitějších organismech. Vzhledem k tomu, že neúplný systém pravděpodobně nebude mít žádný přínos, je to pro evoluci obrovský problém.5
Zpět do reality..
V „reálném světě“ bychom se myšlence, že se roboti, motory a pece sestaví náhodou, vysmáli. Protože se však evolucionisté hlásí k čistě přírodním procesům, považují vznik života za možný!
V době, kdy evoluční teorie Charlese Darwina získávala na popularitě, vědci o zkoumání vnitřního fungování buňky jen snili. Domnívali se, že nejde o nic víc než o pouhou „kapku“, a měli dojem, že první jednobuněčný tvor musel vzniknout náhodou. Nyní víme, že stavba domu ve srovnání s tím bledne.
Nezapomeňte, že ještě ani netušíme, jak složitá je ta nejjednodušší buňka. Mohlo něco tak nesmírně složitého vzniknout náhodou? Dostatek času problém nevyřeší; čím více času máte, tím více se stroje opotřebovávají a rozbíjejí; netvoří se samy ze šrotu.
Svět špičkových technologií..
Naše společnost miluje technologie. Čím jsou věci modernější a technologicky vyspělejší, tím více si jich většina lidí cení.
Chceme rychlejší a výkonnější počítače. Zaujaly nás vesmírné lodě cestující na Měsíc, ponorky potápějící se na kilometry pod hladinu a filmy s ultrarealistickými speciálními efekty! Když vidíme vyspělou technologii, chápeme, že k jejímu vytvoření je zapotřebí inteligentních mozků.
„nejjednodušší forma života na Zemi je vyspělejší než jakákoli technologie, které pravděpodobně v dohledné době dosáhneme – a možná jí nedosáhneme nikdy.“
Ale nejjednodušší forma života na Zemi je vyspělejší než jakákoli technologie, které pravděpodobně v dohledné době dosáhneme – a možná jí nedosáhneme nikdy!
Nic, co vytvořil člověk, se nevyrovná živým tvorům. Proč tedy inteligentní lidé po celém světě nejsou ochotni uvěřit, že existuje Bůh, který je mnohem inteligentnější než oni a který je stvořil? Protože věřit v Boha znamená, že by měli také věřit v pravidla, která nám dal, a dodržovat je.
Znamená to také, že na světě existuje špatné a správné a že lidé si nemohou dělat, co chtějí, aniž by dbali na následky (soud).
Kdybychom tehdy věděli to, co víme dnes..
Kdyby v Darwinově době bylo známo, co víme dnes, odvrátily by se miliony lidí od Boha kvůli konkurenční víře, že se „prostě vyvinuli“? Popřelo by tolik lidí Bibli a skutečného Stvořitele všech věcí, Ježíše Krista?
Čím víc se rozšiřují naše znalosti o složitém fungování buňky, tím méně je evoluční příběh uvěřitelný. Nedávné objevy ve vědě o buňkách napínají důvěřivost většiny lidí až k bodu zlomu. Evoluční teorie se čím dál tím více dostává tam, kde vždy měla být – do oblasti science fiction! Chcete-li se podívat na ohromující video, které představuje něco z vnitřního fungování buňky, navštivte stránku multimedia.mcb.harvard.edu a položte si otázku: Mohl by takový mechanismus vzniknout náhodou?
