Původní zvířecí protein uvnitř fosilií

Link na článek v angličtině: creation.com/ancient-protein

Ano! Dinosauři, mořští plazi, pterodaktylové, ptáci, hmyz, ještěři, žáby, salamandři, savci, olihně, ryby…

O původních fosiliích měkkých tkání jsem se poprvé dozvěděl z časopisu Creation v roce 1997.¹ To, co vypadalo jako červené krvinky a cévy z vnitřku tyranosauří kosti, neodpovídalo tomu, co jsem dříve slýchal – že fosilie jsou staré miliony let. Okamžitě jsem pochopil, že zkamenělina, a tedy i vrstva horniny, v níž se nacházela, nemůže být starší než tisíce let.

Prozíraví vědci tehdy upozorňovali, že další výzkumy mohou tento skandální nález buď zneplatnit, nebo potvrdit. Nyní se díky mnoha objevům ve speciálních kapsách po celém světě potvrdilo mnoho takových původních zkamenělin živočišných tkání.

Někdy se zkamenělinami „měkkých tkání“ označují otisky v horninách, které zachovávají obrysy těl živočichů, jako jsou těla chobotnic, řas nebo červů, nebo dinosauří kůže či otisky nohou. Vědci mohou také označit náhradu tkání minerály, jako jsou fosfáty, pyrit nebo uhlík, jako „konzervaci měkkých tkání“. Stabilní látky, jako jsou horniny a minerály, mohou vydržet velmi dlouho, na rozdíl od původních biochemických látek zvířat.

Spolehlivými technikami byl v různých fosiliích zjištěn chitin, s chitinem asociovaný protein, elastin, fibrin, osteokalcin, keratin, hemoglobin, DNA, kolagen a mnoho dalších podobných proteinů. Srovnání stupně celistvosti fosilních biochemických látek se stejnými biochemickými látkami z moderních živočišných tkání ukazuje, že fosilní materiál se rozpadl jen částečně. Tyto biochemické látky by se měly během miliónů let zcela rozpadnout na malé molekuly, jako je oxid uhličitý, voda nebo amoniak. Paleontologové však stále nacházejí původní biochemii – např. mumifikované ostatky – uložené v hornině.

„Tyto biochemické látky by se měly během miliónů let zcela rozpadnout na malé molekuly, jako je oxid uhličitý, voda nebo amoniak. Paleontologové však stále nacházejí původní biochemii – např. mumifikované ostatky – uložené v hornině.“

Dejme tomu kolagen. Je to pružná bílkovinná molekula podobná vláknu, která zpevňuje tvrdé minerály v kostech a schránkách mořských měkkýšů a posiluje kůži a pojivovou tkáň. Pevnost kolagenu vysvětluje, proč má kůže, a tedy i pergamen, dlouhou životnost. Pergamen však nevydrží ani půl milionu let. Víme to díky zkoumání pergamenů ze svitků od Mrtvého moře. Po dvou tisíciletích se rychle mění v prach.

Z výpočtů založených na jasných vědeckých principech víme, že kolagen může vydržet stovky tisíc let, a víme, že nemůže vydržet několik milionů let. V roce 2011 britští archeologové a odborníci na rozklad kostního kolagenu napsali, že „v optimálním pohřebním prostředí bude trvat 0,2 až 0,7 milionu let, než při teplotě 10 °C klesne obsah kolagenu na 1 %“.² Kolagen by tedy mohl vydržet v průměru asi 450 000 let. Pokud se udrží pod bodem mrazu, lze si představit, že vydrží jeden nebo nejvýše dva miliony let. Evolucionisté se však shodují, že dinosauři žili ve velmi teplém podnebí, takže podle jejich scénáře by se tato doba značně zkrátila – při teplotě 20 °C by se kolagen rozložil pod detekční hranici přibližně za 15 000 let.^3,4

Přesto jsem našel mnoho zpráv o fosiliích obsahujících kolagen, které byly označeny jako desítky milionů let staré. Některé zkameněliny mají dokonce kolagen kůže nebo chrupavky, který není obalený ochranným minerálem kosti nebo krunýře. Řada těchto zpráv je uvedena v tabulce zveřejněné na internetových stránkách Institutu pro výzkum stvoření.⁵ Stále však nacházím další.

V tabulce jsem uvedl sekvenci kolagenového proteinu T. rexe popsanou v roce 2005. V roce 2008 byla publikována kolagenová vlákna z dinosaura rodu Psittacosaurus. Zatím nejdůkladněji analyzovanou původní fosilií měkkých tkání je stehenní kost hadrosaura z roku 2009. Pocházel z formace Hell Creek v Montaně, tedy ze stejné formace jako T. rex nalezený v roce 2005. Hadrosaurovy cévy obsahovaly množství původního kolagenu. Dokonce jsem našel zprávu o původním kolagenu z dinosauřích kostí, který byl nalezen v poušti Gobi v roce 1966.⁶

Na stěně kanceláře ICR máme vystavenou drobnou fosilní rybu s původními kolagenovými vlákny (viz foto výše). Pochází z formace Green River ve Wyomingu. Jak víme, že jde skutečně o původní rybí kolagen? Především má jinou barvu, tvrdost a strukturu než okolní hornina. Jeden návštěvník řekl, že vypadá jako sušené hovězí maso. Za druhé, paleontologové, kteří ji preparovali, napsali, že jde o kolagen. Aby vědci vyvrátili veškeré pochybnosti, použili čtyři nezávislé techniky k přímému testování kůže fosilních ještěrů ze stejné formace jako naše ryby.⁷ Jak uvádějí,

„všechny analýzy provedené v této studii dohromady silně naznačují, že zkamenělá kůže plaza v BHI-102B [fosilie ještěra] není pouhým otiskem, mineralizovanou náhradou nebo amorfním organickým uhlíkovým filmem, ale obsahuje částečný zbytek původního chemického složení živého organismu, v tomto případě pocházející z bílkovinné kůže.“⁸

Ačkoli kolagen nemůže při reálných teplotách vydržet déle než stovky tisíc let, nachází se právě v údajně 50 milionů let staré noze ještěra a v údajně 50 milionů let staré fosilní rybě. A dinosauří kolagenové fosilie jsou prý ještě starší! Je zřejmé, že jejich věkové zařazení není správné (viz rámeček níže). Původní zkameněliny měkkých tkání se zdají být staré tisíce let, protože to je jejich skutečné stáří, v souladu s tím, co uvádí biblická historie.