Role muže a ženy ve vztahu III. – role ženy, pokračování
Tak jako muži musí přijmout roli mužů, je třeba, aby ženy přijaly roli žen. Každá žena nutně potřebuje vědomí vlastní ceny a hodnoty. Potřebuje pochopit, jak úžasný vliv má na svého muže. Ženy, akceptujte, že jsou muži jiní, a chápejte tyto rozdíly jako mosty, nikoliv jako překážky. „I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ „Srdce jejího muže na ni spoléhá…“ Když Bůh chtěl zahnat Adamovu samotu, nedal mu kruh přátel, ale jednu ženu. To vše jsme vzpomínali minule. Ale pojďme nyní ještě dál.
„…každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu“. (Efezským 5,33)
Abychom mohli pochopit, musíme umět naslouchat. A to pozorně. Dobrá komunikace se ve skutečnosti z 98% sestává z naslouchání. Vzájemná důvěra se tedy rozvíjí tehdy, když trpělivě nasloucháme. Opravdové naslouchání dokazuje, že mluvčí je pro naslouchajícího důležitý. Manželský poradce Paul Tournier říká: „Je to nádherná zkušenost, když manželé jeden druhému takto pomáhají. Snad se vůbec nedá docenit, jak důležité je zvládnout umění naslouchat jeden druhému. Kdo to dovede, umí naplnit jednu z největších potřeb člověka.“ A tak tedy ženy naslouchejte svému muži. Pouze pozor na dobře míněné rady, které z muže dělají buď jakoby dítě nebo jakoby neschopného člověka. Žena, pro kterou je vše okamžitě jasné a která manželovi ihned vysvětlí, jak se má chovat a co dělat, taková žena na svého manžela působí dojmem, že ho považuje za neschopného. A s tím se žádný muž nemůže vyrovnat. Máme sklon svoje partnery/partnerky přerušovat nebo projevovat netrpělivost, když něco vyprávějí? Potom je to problém. Komunikace je totiž životní mízou manželství. Komunikace nespočívá pouze v tom, co říkáme, ale také v tom, jak nasloucháme.
„Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist. Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život.“ (Přísloví 31,10-12) Prezident John Kennedy kdysi řekl: „Neptejte se, co vlast může udělat pro vás; ptejte se, co vy můžete udělat pro vlast.“ Nyní to vztáhněme na manželství. „Neptejte se, co může manžel udělat pro vás. Ptejte se, co můžete udělat vy pro svého manžela.“ Milton Mayerhof píše: „O člověku se dá říci, že není doma tam, kde vládne, ale tam, kde o někoho pečuje a kde je o něho pečováno. Pečováním o někoho a službou druhému dáváme smysl svému vlastnímu životu.“ Jestliže se má někdo někomu „cele odevzdat“, pak musí cítit, že je mu nějak užitečný a že je pro něho potřebný. A to platí i o manželském vztahu mezi mužem a ženou.
Jednejte se svým manželem tak, jak si přejete, aby on jednal s vámi. Pokud to budete dělat, budete mít důvěrného partnera na celý život. Zjistíte, že nejste jen manželé, ale také nejlepší přátelé.
Pro ženu je životně důležité, aby věděla, že v manželově myšlení zaujímá první místo, že je milována. Je povinností manžela ujišťovat ji, že tomu tak opravdu je. Protože když je tato její potřeba naplněná, je šťastná. Muž má také jednu velkou potřebu – být respektován. Když je naplněna, je šťastný. Pokud je tomu jinak, přichází problém. „…každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu“. (Efezským 5,33) Úcta je nesmírně důležitá pro každého. Pro muže je ale naprosto zásadní. Muži jsou dnes, v době ekonomické nezávislosti ženy, někdy líčeni (a někdy mají pouze ten pocit), jako nepotřební. Proto je úcta, ze strany ženy, pro muže velmi potřebná. Schází-li úcta, není na čem stavět manželství. Chybí základ. Jako matky mají ženy zakódováno vychovávat a poučovat. Je třeba ale rozlišit roli matky od role manželky. Ženy potřebují více lásku, muži více úctu. Ženy se bojí ztráty lásky, muži ztráty úcty. Svého manžela milovat znamená dávat mu najevo úctu.
Váš manžel potřebuje vědět, že ho potřebujete. Muž potřebuje, aby ho někdo potřeboval. Když dá žena právě toto manželovi najevo, uvolní v něm Bohem dané mužství. On musí vědět, že má pevné místo ve světě své ženy. V manželství je potřebná obousměrná úcta a podřízenost. Znamená to, že žena musí zahrnovat manžela do svého rozhodování, dávat najevo, jak moc ho ve svém životě potřebuje, a jak moc si ho váží. Jedna žena řekla: “Nedávno jsem přistihla manžela, jak vysává koberce. Jsme spolu dvaadvacet let, a ještě to nikdy neudělal! Nyní ano, a to jen proto, že jsem svému muži začala říkat, jak moc ho potřebuji.”
Ženy, Je naprosto scestné domnívat se, že váš manžel se bude cítit naplněný, pokud zásadně dáváte přednost dětem, pak své mamince, své sestře, svému zaměstnání, svým přítelkyním, svému mobilu… a až pak přijde na řadu on. Jinak řečeno, jednejte se svým manželem tak, jak si přejete, aby on jednal s vámi. Pokud to budete dělat, budete mít důvěrného partnera na celý život. Jestliže se naučíte naplňovat manželovu potřebu mít vás jako společníka ve chvílích uvolnění, zjistíte, že nejste jen manželé, ale také nejlepší přátelé.
A pokud se jedná o oblast intimity, potom stačí biblické verše: „Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži. Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu. Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu… (1. Korintským 7,3-5)
A ještě jedna rada nakonec: „Když s mužem chodíte, mějte oči otevřené. Když vstoupíte do manželství, hodně je přivřete.“ Ale ono to platí i obráceně.
Jan Dymáček
