Selhání příběhu o pavím ocase

Link na článek v angličtině: creation.com/peacock-tail-tale-failure

Teorie pohlavního výběru Charlese Darwina nevysvětluje to, kvůli čemu ji Darwin vymyslel

David Catchpoole

Toto je původní verze článku, která byla následně revidována a vyšla v časopise Creation 31(2):56.

Velkolepý vějířovitý paví ocas se vzory, které vypadají jako oči, již na první pohled budí dojem, že byl navržen designérem.

Není tedy divu, že Darwina „bolela hlava“, když ho měl vysvětlit evolucí. Abychom jej citovali doslova: „Z pohledu na pero v pavím ocasu se mi dělá nevolno, kdykoli se na ně podívám!“ Přesně tato slova napsal v roce 1860,¹ rok poté, co publikoval svůj (ne)slavný Vznik druhů. Teprve v roce 1871, tedy o jedenáct let později, Darwin formuloval svou „teorii pohlavního výběru“, která se snažila přírodovědecky (evolučně) vysvětlit paví pera a další „zdánlivě zbytečné“ samčí ozdoby.

Darwinova myšlenka v podstatě spočívala v tom, že efektní pera a vějířovitý ocas pavího samce se vyvinuly (tj. vznikly přirozenou cestou) s ohledem na výběr partnerky (pávice). To znamená, že samci s nejatraktivnějšími ocasy měli být pro samice atraktivnější, více se pářit a předávat další generaci více svých genů, mezi něž patří i geny pro atraktivní ocasy.

Pozdější vychvalované studie tvrdily, že pávice dávají přednost samcům s nádhernou vlečkou, což se brzy stalo „součástí kánonu evoluční biologie“.²

Podrobné pozorování výzkumného týmu vedeného Mariko Takahašiovou z Tokijské univerzity však „zpochybňuje dlouholeté přesvědčení, že se pera samců pávů vyvinula s ohledem na výběr partnerky“.^3,4 Studie nezjistila žádné důkazy o tom, že by si pávice vybíraly partnery podle kvality jejich ocasů – „což je v rozporu s Darwinovou teorií pohlavního výběru“.⁵

Výzkumníci posuzovali kvalitu ocasu dvěma způsoby. Nejprve změřili délku ocasu. Za druhé spočítali počet „očí“ na ocase rozloženém do vějíře. Čím delší ocas a čím více „očí“, tím lepší „kvalita“ ocasu. Poté zaznamenávali, zda si samice vybírají partnery s nejkvalitnějšími ocasy. Ke svému překvapení (a k překvapení mnoha dalších evolucionistů) však zjistili, že samice se páří s „nekvalitními“ pávy stejně často jako s „nápadnými“, „kvalitními“ samci.

„Není tomu tak, že by se výzkumníci rozhodli tuto teorii popřít – právě naopak – měli v plánu ji potvrdit.“

Jak uvedl časopis New Scientist, vědci dospěli k závěru, že „paví vlečka není předmětem sexuálních preferencí samic – což odporuje Darwinově teorii pohlavního výběru.“⁶

Není tomu tak, že by se výzkumníci rozhodli tuto teorii popřít – právě naopak – měli v plánu ji potvrdit. Přestože výzkum pokračoval sedm let, během nichž pozorovali 268 páření u divoké populace pávů korunkatých (Pavo cristatus), nepodařilo se jim najít souvislost mezi propracovaností pavího ocasu a úspěšností páření.

Zjednodušeně řečeno, ocasní vlečka samců nedokázala samice zaujmout, natož vzbudit jejich zájem.

I kdyby však na samice zapůsobila, nevysvětluje to samozřejmě původ genů, které kódují složitá ocasní pera.⁷

Darwinova teorie pohlavního výběru je v posledních letech stále častěji napadána.⁸ Poslední spektakulární selhání této teorie, která nedokáže vysvětlit to, kvůli čemu ji Darwin vymyslel, v podstatě evolucionisty vrací zpět na „začátek“.

To znamená, že stejně jako Darwin v roce 1860 mají všechny důvody, aby jim bylo nevolno z pohledu na paví ocas!