ČLENSTVÍ ZDARMA
Úvod Magazín Připravujeme Smrtelná agónie

Smrtelná agónie

Zde je zveřejněn překlad článku bez provedené korektury.
Nyní pracujeme na odborných a jazykových korekturách a na přípravě grafiky.

Link na článek v angličtině: Death throes

Autor: David Catchpoole

V originále vydáno: Death throes, 27. září 2010

Kostry dinosaurů a pterosaurů se často nacházejí v tomto charakteristickém postoji: hlava zakloněná dozadu, zadní končetiny pokrčené, ocas natažený. „Postoj mrtvého dinosaura“ se vyskytuje i u jiných fosilií – nejznámější je fosilie ptáka Archaeopteryx na obrázku. Fosilií nalezených v tomto postoji je tolik, že v nedávném článku v časopise New Scientist se píše, že „je jich ve skutečnosti příliš mnoho na to, aby to byla náhoda“.1

Pro paleontology to není žádná novinka. Otázka, proč tolik zkamenělin vykazuje tento postoj, „trápí paleontology už více než sto let.“1 Německý geolog Yohannes Weigelt ve své knize o tafonomii (tj. o tom, jak se předpokládá, že byly pohřbeny a zkameněly mrtvé organismy) z roku 1927 vyslovil domněnku, že „postoj mrtvého dinosaura“ je způsoben kontrakcí šlach při vysychání mrtvého zvířete. Jiní navrhovali „ponoření do bahna a uvíznutí“, smrt ve spánku, rigor mortis, dehydrataci ve slané vodě a přetažení do polohy pohybující se vodou.

Pokusy paleontologického bratrstva vysvětlit rozšířenou „polohu mrtvého dinosaura“ neodpovídaly skutečnosti.

Paleontoložce Cynthii Marshallové Fauxové z Muzea Skalistých hor v americké Montaně však žádná z těchto představ nezněla pravdivě. Marshall Fauxová strávila mnoho hodin jako dobrovolná veterinářka v Montana Raptor Conservation Center, kde se snažila zachraňovat životy zraněných dravců. Ne všichni zranění ptáci přežili, což znamenalo, že Marshall Faux měl spoustu praktických zkušeností s mrtvými a umírajícími ptáky – něco, co ostatní paleontologové na vlastní kůži nezažili. Viděla tedy, že pokusy paleontologického bratrstva vysvětlit rozšířený „postoj mrtvého dinosaura“ neodpovídají skutečnosti.

„Četla jsem v literatuře o rigor mortis, vysychání šlach a podobně, ale nesedělo mi to s tím, co znám ze své praxe veterinářky. Mrtvá těla se hýbají? To mi nedávalo smysl.“ Místo toho Marshall Faux věděl, že zvířata, která umírají po otravě nebo sražení autem, často zaujímají tento postoj ještě (sotva) naživu.“

Obrázek: Tento dinosaurus rodu Struthiomimus zemřel v klasické poloze dinosaura“ – hlava vzadu, ocas natažený, s ohnutými zadními končetinami.

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

V nedávném článku v časopise New Scientist se o fosilii archeopteryxe píše: „Nemůže být náhoda, že tolik mrtvých zvířat vypadá právě takto.“1
Foto2

Kontrola reality

Marshall Faux se rozhodl podrobit různé teorie o poloze smrti důkladnému testování.

  1. Pozorovala čerstvě uhynulé ptáky, kteří se dostávali do stavu rigor mortis a zase z něj vystupovali – ale „ani jednou“ se nepohnuli.
  2. Zkoušela vysušit mrtvoly, aby zjistila, zda jejich chřadnoucí svaly, šlachy a vazy zkřivily končetiny. Těla se vysušila, ale vůbec se nepohnula.
  3. Po pokusu, kdy se rychle vysušené šlachy vůbec nezkrátily, Marshall Faux řekl, že pokud vysychající šlacha nedokáže ani vytlačit malý špendlík z polystyrenového plechu, těžko si lze představit, že by pohnula hlavou dinosaura!
  4. Aby otestoval teorii „dehydratace slanou vodou“, vložil Marshall Faux křepelčí šlachy do kbelíků se slanou vodou. Mrtvé křepelky „vytrvale odmítaly klesnout ke dnu“2 a nezměnily polohu do doby, než se v kbelících nahromadilo „nadměrné bakteriální bujení“ a musely být vyhozeny.

„Mrtvá těla se hýbou? To nedávalo smysl.“ – Cynthia Marshall Faux, paleontoložka, Muzeum Skalistých hor, Montana, USA.

Co se týče dalších teorií, Marshall Fauxová a její kolega paleontolog Kevin Padian z Kalifornské univerzity vyloučili, že by mrtvoly umíraly ve spánku, protože „žádný známý živočich v této poloze nespí“.1,3 A domněnka, že mrtvoly do této polohy přitáhla pohybující se voda, neodpovídá tomu, že některé fosilie mají smrtelnou pózu s krkem a končetinami směřujícími opačným směrem – což je v rychle se pohybujících proudech nepravděpodobné. Padian a Marshall Faux si dále kladou otázku, nakolik je pravděpodobné, že se tvorové po celém světě potápěli do bahna a uvízli?

Pro Marshalla Fauxe tedy existuje jediné možné vysvětlení: smrtelná křeč. Ona i další veterináři potvrzují, že zvířata se dostávají do „opistotonické polohy“ krátce před smrtí (nikoliv po ní) kvůli svalovým křečím, které jsou důsledkem těžké poruchy centrální nervové soustavy. Stručně řečeno, nedostatek kyslíku. Co tedy mohlo způsobit udušení mnoha zkamenělých tvorů krásně zachovaných v „poloze mrtvého dinosaura“?

Utopený svět

Žádné známé zvíře nespí v této poloze.

Ačkoli to Marshall Faux a Padian možná nechtějí připustit, Bible hovoří o katastrofické události globálního rozsahu, která jednoduše vysvětluje umírající pózu tolika fosilií, které studovali. Potopa v Noemově době byla naprosto zničující, protože „zahynulo všechno na souši, co mělo v chřípí dech života“, tedy „lidé i zvířata a živočichové, kteří se pohybují po zemi, i nebeské ptactvo“ (Genesis 7,22-23).

Poslední mučivá smrtelná křeč některých z těchto tvorů je patrná dodnes – svědčí o rychlém pohřbení pod bahnitými vrstvami nyní ztvrdlých sedimentů, které zmařily bakteriální rozklad a predátory. Jistě neklamný odkaz, nad nímž by se lidé na celém světě měli zamyslet (Lukáš 17:26-30, 2. Petr 3:3-7,15 ).

Reference a poznámky

  1. Lawton, G., The big sleep—Why are dinosaurs always found in the same position? There was only one way to find out … , New Scientist 196(2635/2636): 62–63, 22/29 December 2007.
  2. Ve skutečnosti je velmi neobvyklé, že se mrtví živočichové potopí – většinou plavou na hladině, což vyvolává otázku, jak se mohlo tolik zkamenělých tvorů tak krásně zachovat. Viz Walker, T., Whale explodes fossil theory, Creation 24(2): 25–27, 2002; creation.com/explodewhale.
  3. Marshall Faux, C. and Padian, K., The opisthotonic posture of vertebrate skeletons: post-mortem contraction or death throes? Paleobiology 33(2):201–226, 2007.