Smrtelná agónie
Nyní pracujeme na odborných a jazykových korekturách a na přípravě grafiky.
Link na článek v angličtině: Death throes
Autor: David Catchpoole
V originále vydáno: Death throes, 27. září 2010
Celý článek zobrazíte po přihlášení.
Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.
ZÍSKAT ČLENSTVÍSvůj účet máte navždy zdarma.
V nedávném článku v časopise New Scientist se o fosilii archeopteryxe píše: „Nemůže být náhoda, že tolik mrtvých zvířat vypadá právě takto.“1
Foto2
Kontrola reality
Marshall Faux se rozhodl podrobit různé teorie o poloze smrti důkladnému testování.
- Pozorovala čerstvě uhynulé ptáky, kteří se dostávali do stavu rigor mortis a zase z něj vystupovali – ale „ani jednou“ se nepohnuli.
- Zkoušela vysušit mrtvoly, aby zjistila, zda jejich chřadnoucí svaly, šlachy a vazy zkřivily končetiny. Těla se vysušila, ale vůbec se nepohnula.
- Po pokusu, kdy se rychle vysušené šlachy vůbec nezkrátily, Marshall Faux řekl, že pokud vysychající šlacha nedokáže ani vytlačit malý špendlík z polystyrenového plechu, těžko si lze představit, že by pohnula hlavou dinosaura!
- Aby otestoval teorii „dehydratace slanou vodou“, vložil Marshall Faux křepelčí šlachy do kbelíků se slanou vodou. Mrtvé křepelky „vytrvale odmítaly klesnout ke dnu“2 a nezměnily polohu do doby, než se v kbelících nahromadilo „nadměrné bakteriální bujení“ a musely být vyhozeny.
„Mrtvá těla se hýbou? To nedávalo smysl.“ – Cynthia Marshall Faux, paleontoložka, Muzeum Skalistých hor, Montana, USA.
Co se týče dalších teorií, Marshall Fauxová a její kolega paleontolog Kevin Padian z Kalifornské univerzity vyloučili, že by mrtvoly umíraly ve spánku, protože „žádný známý živočich v této poloze nespí“.1,3 A domněnka, že mrtvoly do této polohy přitáhla pohybující se voda, neodpovídá tomu, že některé fosilie mají smrtelnou pózu s krkem a končetinami směřujícími opačným směrem – což je v rychle se pohybujících proudech nepravděpodobné. Padian a Marshall Faux si dále kladou otázku, nakolik je pravděpodobné, že se tvorové po celém světě potápěli do bahna a uvízli?
Pro Marshalla Fauxe tedy existuje jediné možné vysvětlení: smrtelná křeč. Ona i další veterináři potvrzují, že zvířata se dostávají do „opistotonické polohy“ krátce před smrtí (nikoliv po ní) kvůli svalovým křečím, které jsou důsledkem těžké poruchy centrální nervové soustavy. Stručně řečeno, nedostatek kyslíku. Co tedy mohlo způsobit udušení mnoha zkamenělých tvorů krásně zachovaných v „poloze mrtvého dinosaura“?
Utopený svět
Žádné známé zvíře nespí v této poloze.
Ačkoli to Marshall Faux a Padian možná nechtějí připustit, Bible hovoří o katastrofické události globálního rozsahu, která jednoduše vysvětluje umírající pózu tolika fosilií, které studovali. Potopa v Noemově době byla naprosto zničující, protože „zahynulo všechno na souši, co mělo v chřípí dech života“, tedy „lidé i zvířata a živočichové, kteří se pohybují po zemi, i nebeské ptactvo“ (Genesis 7,22-23).
Poslední mučivá smrtelná křeč některých z těchto tvorů je patrná dodnes – svědčí o rychlém pohřbení pod bahnitými vrstvami nyní ztvrdlých sedimentů, které zmařily bakteriální rozklad a predátory. Jistě neklamný odkaz, nad nímž by se lidé na celém světě měli zamyslet (Lukáš 17:26-30, 2. Petr 3:3-7,15 ).
Reference a poznámky
- Lawton, G., The big sleep—Why are dinosaurs always found in the same position? There was only one way to find out … , New Scientist 196(2635/2636): 62–63, 22/29 December 2007.
- Ve skutečnosti je velmi neobvyklé, že se mrtví živočichové potopí – většinou plavou na hladině, což vyvolává otázku, jak se mohlo tolik zkamenělých tvorů tak krásně zachovat. Viz Walker, T., Whale explodes fossil theory, Creation 24(2): 25–27, 2002; creation.com/explodewhale.
- Marshall Faux, C. and Padian, K., The opisthotonic posture of vertebrate skeletons: post-mortem contraction or death throes? Paleobiology 33(2):201–226, 2007.
