Stovky fosilních medúz!
Nyní pracujeme na odborných a jazykových korekturách a na přípravě grafiky.
Link na článek v angličtině: Hundreds of jellyfish fossils!
Autor: David Catchpoole
V originále vydáno: Hundreds of jellyfish fossils!, 22. květen 2013
Obrázek: Evoluční příběhy Časopis Geology přinesl článek, který komentuje náš článek. Mnohá pozorování na této fosilní lokalitě lépe podporují myšlenku rozsáhlých záplav a rychlého usazování sedimentů. V původním článku je však místo toho nabízen „pomalý a postupný“ evoluční příběh – protože to odpovídá současnému vládnoucímu evolučnímu paradigmatu?
Podle geologů musely být nalezeny v pískovcovém lomu ve Wisconsinu a musely se zachovat za mimořádných okolností, protože zkamenělé otisky medúz, které nemají kostru ani jiné pevné části, jsou velmi vzácné.3
„Zachování organismu s měkkým tělem je neuvěřitelně vzácné, ale celé jejich naleziště je jako najít vlastní zlatou žílu“, řekl James Hagadorn, jeden z paleontologů, kteří o nálezu informovali.1,4
Pozoruhodné je také to, že se jednalo o pískovec (tj. medúzy byly pohřbeny v písku, který se později „stmelil“ v horninu), nikoliv o jemnozrnnou horninu, jako je bahnitý kámen. V písku se pohřbené medúzy rychle rozpadají, protože kyslík snadno proniká propojenými vzduchovými prostory mezi zrnky písku, což umožňuje rychlý rozklad.
Dr. Hagadorn a jeho kolegové však vysvětlují, že v jemnozrnném prostředí „katastrofické pohřbení a stagnace“ brání rozpadu, a proto se medúzy zachovávají snadněji. Hagadorn vzrušeně říká: „Když lidé najdou T-rexe, tak mě to tolik nevzrušuje, protože T-rex má kosti a zuby – to je opravdu snadné zkamenět. V tak hrubých zrnitostech se měkká těla nikdy nezachovají,“ říká Hagadorn. „Ale zachovat medúzu, to je těžké, protože nemá žádné tvrdé části. Něco tam je, čemu nerozumíme.“
Scénář „bouřkového přílivu“, který navrhl James Hagadorn a jeho kolegové, se na první pohled zdá, že část záhady vysvětluje. Poukazují na to, že když dnes medúzy uvíznou na plážích, rychle se stanou kořistí mrchožravých predátorů, jako jsou ptáci a korýši žijící na plážích.
Proč se tedy mrchožrouti nepustí do těchto uvízlých medúz? Odpověď paleontologové hledají v tom, že tyto zkameněliny jsou staré více než půl miliardy let, tj. žily dříve, než se vyvinuli suchozemští živočichové a ptáci. New Scientist vysvětluje: „Protože v té době neexistovali žádní ptáci, zůstaly mršiny uvízlé, dokud je nepohřbily následné bouře.“6
Jejich zachování se tedy přičítá nepřítomnosti mrchožroutů a tomu, že medúzy byly pohřbeny brzy poté, co uvízly na mělčině. Všimněte si však, že toto „vysvětlení“ nepřítomnosti mrchožroutů předpokládá, že evoluce je prokázaným faktem – což zcela jistě není. A tyto zkameněliny medúz rozhodně nepodporují ani myšlenku pohřbívání po miliony let.
Důkazy nesedí
Naskenovaná kopie obrázku 3 Hagadorna a kol. na straně 149 časopisu Geology, únor 2002,4,7 nám umožní bližší pohled na důkazy a můžeme určit, nakolik jejich interpretace sedí. Obrázky odhalují řadu hádanek, které scénář „vícenásobného bouřkového přílivu“ uspokojivě nevysvětluje:
- Přítomnost krásně zachovalých vln, které jsou tak zjevně patrné na fotografiích A-F, je pro příběh o medúzách uvízlých v důsledku přílivu velkým problémem. Písečné vlny vznikají při proudění vody, ale když příliv ustoupí, vlny na pláži zcela vymažou všechny dříve vzniklé písečné vlny. Teorie Hagadorna a spol. však předpokládá, že předtím, než byly medúzy pohřbeny pod vrstvami sedimentu, které se ukládaly při každém přílivu a odlivu, proběhlo a) několik cyklů přílivu a odlivu (vertikální rozsah přibližně 1-2 m) a b) vlny (vytvářené větrem). Je zřejmé, že tento příběh neodpovídá důkazům.
- Paleontologové dospěli k závěru, že „několik generací vln“ (foto C) v několika prvních vrstvách sedimentu v otiscích medúz a v jejich okolí spolu s absencí vln v centrální oblasti každého otisku (B-G) svědčí o tom, že mrtvoly medúz zůstaly neporušené během několika přílivových cyklů.
Dnes však vždy, když příliv a odliv nechá uvízlé medúzy vystavené vysychajícímu vzduchu a slunci, se mršiny zmenší a žaludeční dutina se zhroutí, tj. dnešní mršiny medúz nezůstávají „neporušené“, jako tomu bylo u fosilních medúz. Aby se paleontologové pokusili tuto záhadu vysvětlit, navrhují, že fosilní medúzy možná znovu absorbovaly vodu (a tím se zvětšily do původní velikosti) pokaždé, když se vrátil příliv. To je však ve skutečnosti natahování příběhu o „vícenásobném přílivu a odlivu“ ve snaze přizpůsobit ho důkazům. Místo toho se spíše zdá, že důkazy ukazují, že zkamenělé medúzy byly pod vodou nepřetržitě, protože byly pohřbeny pod vrstvami sedimentů.
To musela být ale bouře!
- Hlavním problémem pro scénář paleontologů je, že dnes, když masy medúz uvíznou v důsledku bouře apod., běžně pumpují své zvony, aby se pokusily uniknout. Ale prozrazující „konkávní prstence“ sedimentu, které jsou výsledkem stahování zvonů umírajících medúz, jak je dnes vidíme na plážích, téměř u všech těchto fosilních otisků chybí. Zdá se, že paleontologové správně předpokládají, že většina medúz byla mrtvá nebo nepulzovala, ale jejich scénář „uvíznutí na pláži“ nevysvětluje proč.
- V lomu paleontologové zjistili, že „nejméně sedm plochých rovinných povrchů dna obsahuje stovky otisků medúz [medúz]“ (naše zvýraznění). A hloubka těchto zkamenělinonosných pásů sedimentů od nejnižší vrstvy zkamenělin medúz po nejvyšší byla několik metrů (asi 12 stop). Jaká to musela být bouře! Hagadorn a spol. se vlastně odvolávají na „silné tropické bouře“ (což znamená, že jich bylo více než jedna) jako na příčinu uvíznutí medúz, ale jejich článek se vyhýbá jakékoli zmínce o časovém období. (V novinových zprávách však Hagadorn údajně uvedl, že zkamenělé medúzy byly „uzavřeny v asi 12 vertikálních metrech horniny, což představuje časové rozpětí až 1 milion let“.2) Byla to jedna bouře každých zhruba sto tisíc let po dobu milionu let? Jestliže scénář bouřkového přílivu nedokáže uspokojivě vysvětlit zkameněliny medúz v jedné vrstvě sedimentů, o kolik obtížnější by bylo vysvětlit jich sedm? A v každém případě se zkameněliny krásně zachovaly.
obrázek: Zkameněliny, které by tam neměly být Paleontolog Dr. James Hagadorn ukazuje zkamenělé medúzy v hornině odebrané z pískovcového lomu ve Wisconsinu v USA. Má podezření, že „hordy dalších zkamenělých medúz“ čekají na objevení po celém světě.
Lepší alternativa: udušená v potopě!
Z hlediska biblické potopy dávají důkazy mnohem větší smysl:
- Zachování písečných vln je snadno vysvětlitelné. Vzhledem k tomu, že se písečné vlny nacházely v hloubce, nikoli v přílivové zóně, vlny je neerodovaly. Vlny se také mohou zachovat pouze tehdy, když jsou překryty jiným typem sedimentu – v tomto případě byly vlny v hrubém písku překryty jemnějším prachovým pískem a červeným oxidovaným bahnem.
Je mnohem pravděpodobnější, že takto výrazně odlišný typ sedimentu byl přenesen a usazen vířícími povodňovými vodami než vracejícím se přílivem v prostředí pláže.
- Více vrstev vln (a rozdíly v jejich zarovnání/orientaci mezi jednotlivými vrstvami) odráží, že byly uloženy proudy s různou silou sedimentu (proto se liší velikost částic mezi vrstvami).
To si lze mnohem snáze představit u vířících, prudce se valících záplavových vod, které proudí přes kontinenty, než v rámci prostředí pláží v průběhu milionů let.
- Pravděpodobným důvodem, proč „většina medúz byla mrtvá nebo nepulzovala, …“, je to, že byly rychle přemoženy vodou s usazeninami, udusily se pod vrstvou písku a bahna. Většina z nich tedy neměla možnost projevit obvyklé „únikové chování“ při vyvržení na pláž (proto chybí konkávní prstence sedimentu). Zajímavé je, že Hagadorn a kol. naznačují, že asymetrické strmé okraje konvexního prstence na fotografii G „možná odrážejí“ snahu uniknout uvíznutí. Nemohlo by to však ve skutečnosti odrážet spíše snahu medúzy uniknout před pohřbením (podmořskou lavinou bahna) než před uvíznutím na pláži?
- Důkazy naznačující, že medúzy nevyschly, lépe odpovídají tomu, že byly pohřbeny, zatímco byly neustále pod vodou.
- Absence jakýchkoli důkazů o mrchožroutství nebyla způsobena tím, že se ještě nevyvinuli mrchožrouti žijící na plážích, ale tím, že medúzy byly rychle zasypány sedimentem.
- Absence jakýchkoli důkazů o zahrabávání žížalami atd. v sedimentech ukazuje, že tyto vrstvy byly rychle pohřbeny pod nadložními vrstvami sedimentů – což odpovídá globální potopě.
V lomových horninách pravděpodobně zůstává ukryto mnohem více otisků medúz.
- Sedm pásů sedimentů s fosíliemi medúz, které se nacházejí v několika metrech (asi 12 stopách) vrstev, lze snadno vysvětlit biblickou potopou. (A nezapomeňte, že sedm vrstev je vše, co můžeme vidět – v lomových horninách pravděpodobně zůstává ukryto mnohem více otisků medúz.)
Medúzy jsou v podstatě plovoucí živočichové, vydaní na milost a nemilost silným proudům, a možná, že v rychle se pohybujících vodách potopy, které nesly sedimenty (Genesis 7,11), by medúzy díky zvonivému pumpování vháněly do svých žaludků a vnitřních dutin bahno/písek a s přibývajícím množstvím sedimentů by postupně klesaly na mořské dno a byly by rychle pohřbeny, jak by se vrstvy sedimentů vršily. Zdá se, že to také odpovídá tomu, že všechny mrtvoly byly při pohřbívání obráceny stejným směrem, což je mnohem lepší než scénář Hagadorna a spol. o „bouřkovém přílivu“.
Důkazy tedy odpovídají biblické potopě, nikoli bouřkovému přílivu doktora Hagadorna.8 Jak řekl jeden vědecký komentátor o uvízlých medúzách:
„Vlny a písek zničí jejich těla dříve, než je pokryje sediment – nezbytný pro pomalý proces fosilizace.“9
Dlouholetá uniformistická představa, že zkameněliny vznikají pomalým překrýváním mrtvých živočichů sedimenty, však nepopisuje, jak se tyto zkameněliny medúz mohly zachovat.
Není divu, že Charles Darwin se svým uniformistickým myšlením napsal: „Žádný organismus zcela měkký se nemůže zachovat.“10
Co by asi Darwin řekl teď, když jsou ve wisconsinském lomu stovky zkamenělin medúz?
Reference a poznámky
- Horda medúz odhalena po půl miliardě let, nytimes.com, 5 February 2003.
- Bridges, A., Rare trove of fossilized jellyfish found in Wisconsin, The Salina Journal, saljournal.com, 5 February 2003.
- Také dřívější nálezy zkamenělých medúz byly pro evolucionisty velmi nepříjemné. Viz např., Fossil jellyfish in Australia, (originally published in Creation 4(2):31, 1981); also Fact Sheet: Ediacara Fauna Fossils, ahc.gov.au, 24 June 2003.
- Hagadorn, J.W., Dott, R.H. and Damrow, D., Stranded on a Late Cambrian shoreline: Medusae from central Wisconsin, Geology 30(2):147–150, 2002.
- Impressions of Ancient Jellyfish, Geotimes, geotimes.org, 12 February 2003.
- Jellyfish jackpot found on fossil beach, newscientist.com, 24 January 2003.
- Vědecké časopisy vyžadují, aby výzkumní pracovníci předkládali nejen své interpretace důkazů, ale také důkazy (pozorování / výsledky experimentů), na jejichž základě vyvodili své závěry. Čtenář si tak může ověřit, zda výzkumníkovy interpretace důkazů odpovídají skutečným důkazům samotným. (Naproti tomu noviny obvykle zveřejňují pouze závěry paleontologů, nikoli to, co skutečně pozorovali.)
- Evolucionisté mají ještě jednu potíž. Jedná se o vůbec největší nalezené fosilní medúzy, které se však nacházejí v kambrických („datovaných“ na 510 milionů let) vrstvách, což nepodporuje myšlenku „velcí se vyvinuli z malých“.
- Clarke, T., Jellies roll back time, Nature Science Update, nature.com, 15 February 2002.
- Darwin, C., The Origin of Species, first published 1859, quote taken from p. 422 of the 6th Edition, 1872 (reprinted 1902).