Stvoření je lepším vysvětlením

Proč je Bible nejlepším východiskem vědeckého zkoumání počátků

Calvin Smith
Přeložil M. T., editoval Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)
Publikováno: 3. září 2015 (GMT+10)

CMI je presupoziční (tj. s předem danými výchozími postuláty) křesťanskou apologetickou službou, která se vyhýbá čistě jen ‘faktologické’ obraně Písma a vyvracení údajných vědeckých argumentů proti Bibli. Zdůrazňujeme, že fakta v debatě o počátcích nemluví sama za sebe. Holá fakta teprve svým výkladem dostávají určitou formu důkazů a pak se používají na podporu konkrétního historického paradigmatu, které se pokoušíte podpořit. Nikde to nevidíme jasněji než v debatě stvoření/evoluce.

Historická věda

HOLÁ FAKTA TEPRVE SVÝM VÝKLADEM DOSTÁVAJÍ URČITOU FORMU DŮKAZŮ A PAK SE POUŽÍVAJÍ NA PODPORU KONKRÉTNÍHO HISTORICKÉHO PARADIGMATU, KTERÉ SE POKOUŠÍTE PODPOŘIT. NIKDE TO NEVIDÍME JASNĚJI NEŽ V DEBATĚ STVOŘENÍ/EVOLUCE.

Historická věda čili věda o počátcích se snaží zjistit, jak věci dospěly do současného stavu, aniž je schopna přímo pozorovat události, které tyto věci do dnešního stavu přivedly. Jak koncept stvoření tak koncept evoluce spadají do této kategorie.

Jak řekl slavný evolucionista Ernst Mayr:

“ Evoluční biologie, na rozdíl od fyziky a chemie, je historická věda – evolucionista se snaží vysvětlit události a procesy, které se již staly. Zákony a pokusy nejsou vhodnými technikami pro vysvětlování takových událostí a procesů. Namísto toho člověk konstruuje historické vyprávění sestávající z hypotetické rekonstrukce konkrétního scénáře, který vedl k událostem, které se pokouší člověk vysvětlit.”1

Protože má otázka počátků jen dvě volby (evoluce nebo stvoření), je snadné poznat výchozí předsudek určitého člověka, který zkoumá fakta mající vztah k dané debatě. Například jeden vědec zkoumající několik různých koster může poukázat na podobnosti mezi nimi a říci, že to podporuje představu původu ze společného předka, jiný vědec může pozorovat tytéž podobnosti a říci, že tato data reálně podporují myšlenku společného projektanta. Obě vysvětlení týkající se minulosti jsou v souladu s dnešními pozorováními, ale jsou odvozena od různých východisek.

Předpoklady; je to tak?

Tohle však ještě není všechno, není to pouze otázka výkladu, jde o to, který výklad faktů dává větší smysl.

Často jsme užívali příkladu ze soudní síně, abychom ozřejmili, jak mají kreacionisté i evolucionisté stejná fakta, ale vykládají je odlišně, protože vycházejí z odlišných výchozích postojů. Je to podobné jako u soudu, kdy obžaloba i obhajoba mají odlišné pojetí celého případu, a přitom používají stejná fakta.

Richard Dawkins, nejpřednější dnešní bojovník za evoluci, použil podobnou analogii:

“ Nikdo ve skutečnosti neviděl evoluci v akci… . Je to jako případ projednávaný u soudu, kdy nikdo nemůže povstat a říci: viděl jsem, jak se ta vražda stala … .”2

Ale celá myšlenka soudního procesu znamená, že se příslušná fakta musí předložit (doufejme, že) objektivní porotě, aby mohla rozhodnout, která z historických zpráv předkládaných oběma právníky (obžalobou a obhajobou) dává faktům větší smysl. Tzn., ve většině případů by měla existovat nadřazená úroveň ‘smysluplnosti’ jedné či druhé verze.

Všechny vědecké hypotézy se pokoušejí vysvětlit fakta v prozatímním rámci. Navíc by měly mít předpovědní schopnost, a pokud se tyto předpovědi neplní, pak by v určitém okamžiku měla být hypotéza opuštěna. Takové hypotézy, jejichž předpovědi nesou ovoce, jsou proto nadřazené a lépe podpořené, a tedy ‘smysluplnější’. Ale všimněte si jedné logické věci: ověřené předpovědi nedokazujíhypotézu, zatímco falzifikované předpovědi hypotézu vyvracejí.

Evolucionisté se pod tlakem vědy ‘ točí jak na obrtlíku ’

Následuje 10 příkladů, kdy vysvětlení pozorované skutečnosti, založené na biblickém stvoření, bylo o tolik smysluplnější než to dřívější evoluční, že evolucionisté museli do značné míry přejít na kreacionistické vysvětlení (i když zůstali lpět na evoluci). Ve všech případech jde o skvělé příklady, proč je lépe věřit historické vědě, koncipované z hlediska biblického světového názoru (jakožto přesného historického záznamu), než vědě založené na světském materialistickém světovém názoru (čili uměle vymyšleným dějinám).

1. Katastrofizmus v geologii

V jedné době se většinová geologická komunita vysmívala v souvislosti s geologickými procesy každé zmínce o katastrofizmu a tropila si z toho žerty jako z čehosi náboženského a nevědeckého. Klonili se totiž jednomyslně k uniformitariánským názorům Charlese Lyella. Ať poukazovali geologové, zastávající katastrofické vysvětlení, sebedůrazněji na očividné důkazy, že rozsáhlé úseky zemských horninových vrstev musely vzniknout rychle za katastrofických podmínek připomínajících potopu, geologická komunita se jich důsledně stranila a byl jim zakazován přístup do světských vědeckých časopisů, protože zde byla zřejmá paralela se zprávou o Potopě zapsanou Mojžíšem v Bibli.

V Lyellově době byla tato paralela tak zřejmá, že Lyell dokonce připustil, že jeho hlavním cílem je

“… osvobodit (geologickou) vědu od Mojžíše.”3

Současná fakta svědčí tak jasně, že některé horniny se vytvořily rychlým ukládáním a ne Lyellovým gradualizmem, že evolucionisté připustili ‘neokatastrofizmus’. Jedním z ‘prvních obrácených’ byl profesor geologie na Vysoké škole ve Swansea Derek Ager (1923-1993), který řekl o polystrátních fosiliích:

“… dovolili jsme, aby nám byl vymyt mozek, když jsme odmítali všechny interpretace minulosti vyžadující extrémní události a procesy, které lze označit za ‘katastrofické’ … nemůžeme se vyhnout závěru, že sedimentace byla občas opravdu velmi rychlá …”4

Je patrné, že mnoho moderních badatelů ve vědách o zemi Lyellovy myšlenky neakceptuje. Dokonce sám Warren D. Allmon (ředitel Paleontologického výzkumného institutu v Ithace, stát New York, a mimořádný profesor meteorologie a věd o zemi na Cornellově univerzitě) řekl:

“ Lyell udělal pro geologii rovněž medvědí službu. Přesvědčil geology, že … všechny minulé procesy působily v podstatě stejnou rychlostí, jakou fungují v současnosti (tedy jako ty, které pozorujeme v historické době). Tento extrémní gradualismus [tj. princip pozvolného postupu – pozn. edit.] způsobil četné neblahé důsledky včetně odmítnutí náhlých nebo katastrofických událostí tváří v tvář pozitivním důkazům, že tak se to stalo, a jen z toho důvodu, že to nebylo pozvolné.”5

Tím neříkám, že světská geologie plně přijala koncept globální potopy, ale přece jen to ukazuje, jak je katastrofizmus v geologii jasně patrný, a ukazuje to na fakt, jak filozofická předpojatost vůči jakémukoliv spojení s Biblí učinila na mnoho let vědu ‘slepou’ ke zcela očividným závěrům.

2. Ke zkamenění dochází rychle

Samozřejmě blízkým tématem je fosilizace. Fosilie jsou bytostně spojeny s debatou o počátcích, protože jsou záznamem o tvorech, kteří žili v minulosti, a otázka počátků je otázkou historickou.

TAKŽE CHCE-LI NĚKDO ZASTÁVAT NÁZOR, ŽE FOSILIE MOHOU VZNIKAT PO MILIÓNY LET, ČINÍ TAK NA ZÁKLADĚ VÍRY, NIKOLI POZOROVANÝCH FAKTŮ.

Protože jsou bibličtí kreacionisté zvyklí chápat Bibli doslova, věřili vždycky, že fosilie musí být relativně mladé, nikoli uložené před milióny let. Na druhé straně evolucionisté jsou nuceni věřit v dlouhé věky, protože jejich světový názor vyžaduje takovou interpretaci. Takže byl vždy spor o to, zda se fosilie vytvořily rychle či ne.

Evolucionistický expert na dinosaury Dr Phil Currie nám může říci o fosiliích některé zajímavé věci:

“ Fosilizace je procesem, který může trvat jakkoli dlouho, od několika hodin do miliónů let. …Doba, po kterou trvá celková mineralizace kosti, je neobyčejně proměnlivá. Je-li podzemní voda hodně nasycená minerály, může proces proběhnout rychle.”6

Z komentářů Dr Currieho zřetelně vyplývá rozdíl mezi experimentální vědou (závěry, které můžete přímo pozorovat) a vědou historickou (závěry, které děláte na základě odhadů ze svých znalostí, formované předpoklady). O kterém z oněch dvou procesů v jeho citátu můžeme usoudit, že ho Dr Currie přímo pozoroval? Zřejmě o tom, kdy se fosilie vytvořily za „několik hodin“. Takže chce-li někdo zastávat názor, že fosilie mohou vznikat po milióny let, činí tak na základě víry, nikoli pozorovaných faktů. A tak evolucionisté nyní přijímají kreacionistickou pozici, že fosilie mohouvznikat rychle.

3. Strom života v protikladu k sadu života

Řečeno mírně, Darwinova představa o ‘stromu života’ je pro evolucionisty uctívanou ikonou. Ztělesňuje představy o obecné evoluční teorii, definované evolucionistou Geraldem Kerkutem jako:

“… teorie, že všechny formy života na světě vznikly z jediného zdroje, a ten opět vzešel z nějaké neorganické formy.”7

Jako protiklad k tomuto konceptu je tu ‘kreacionistický sad’. Místo toho, aby začínali s jediným kmenem, ze kterého vzešli všichni tvorové cestou postupných změn během dlouhé doby, zastávají kreacionisté názor, že Bůh stvořil mnoho ‘druhů’ organizmů, které se množí ‘podle svého druhu’ takže existovalo mnoho nezávislých rodových linií, ze kterých původně vznikali živí tvorové.

Jenže dlouho zastávaná evoluční víra, že vzhledem k tomu, že všichni živí tvorové mají údajně stejný genetický kód, a tudíž jsme všichni propojeni zpět k jedné původní formě života, byla otřesena novými poznatky z bádání. V následujícím dialogu mezi evolucionisty během otevřeného fóra o ‘původu života’, vhodil Dr Craig Venter, tvůrce umělého života, cosi jako bombu mezi své vlastní kolegy, když jim referoval o tom, co ukázal jeho výzkum.

(čas 9:04) Craig Venter (J Craig Venter Institut) – “ Nejsem tak jednoznačně přesvědčen, jako někteří mí kolegové zde, že na této planetě existuje jenom jedna forma života. Máme spoustu různých typů metabolizmů, různé organizmy. Neřekl bych, že jste táž forma života jako ten život, který tu existuje, ale který žije na bázi pH 12, což by rozpustilo vaši kůži, kdybychom vás do toho hodili …”

(čas 9:23) profesor Paul Davies (Univerzita státu Arizona) – “ Jéje, ale máme stejný genetický kód, a tak budeme mít společného předka…”

(čas 9:25) CV- “ No, nemáte stejný genetický kód. Ve skutečnosti Mycoplasma používá odlišný genetický kód, který by ve vašich buňkách nefungoval, takže existuje spousta variací … .”

(čas 9:35) PD- “ Ale netvrdíte, že tedy patří k jinému stromu života než já, nebo snad ano?”

(čas 9:40) CV- “… Myslím, že ‘strom života’ je umělý produkt nějakých dřívějších vědeckých studií, který opravdu už neobstojí; strom, hm.. snad existuje ‘křoví života’…”

(čas 10:00) CV- “… žádný strom života neexistuje …”8

Ve skutečnosti už už dlouho tvrdíme že některé organizmy mají odlišné genetické kódy. Také jsme upozorňovali na to, že vývoj od jednoho k druhému by bylo něco jako změna kláves na vaší klávesnici: vyšly by z toho zmatečné zprávy.

Znamená to tedy, že výzkum evidentně podporuje oddělený vznik několika různých typů životních forem na naší planetě, a to je víc v souladu s kreacionistickým stanoviskem. Avšak kvůli jejich světonázoru budou evolucionisté věřit, že je to proto, že se různé formy života vyvinuly na zemi buď odděleně nebo přišly z jiných planet, na kterých se vyvinuly (panspermie).

4. Rychlá speciace

Kreacionisté dlouho zastávají myšlenku rychlé speciace, schopnosti druhů (kind) měnit se, rozrůzňovat se a přizpůsobovat se různým prostředím díky variacím, které má každý druh dány ve svém přirozeném vybavení. Tuto představu zastávali kreacionisté dlouho předtím, než byly objeveny specifické podrobnosti o genetice, DNA atd., a opírali se přitom o biblickou zprávu o rozptýlení organizmů poté, co Archa po Noemově Potopě přistála.

RYCHLÁ SPECIACE BYLA V POSLEDNÍ DOBĚ POZOROVÁNA U RŮZNÝCH VARIET MOSKYTŮ, MYŠÍ, SEDMIKRÁSEK, MUCH, PĚNKAV, JEŠTĚREK, MOTÝLŮ I MNOHA JINÝCH TVORŮ.

Kreacionisté pochopili, že musí existovat vrozené mechanizmy, které umožňují tvorům přizpůsobovat se a měnit se v reakci na prostředí za relativně krátkou dobu (’tisíce let), má-li se vysvětlit, jak z relativně malého (přibližně 8 000) počtu různých druhů (kinds) organizmů, které byly na palubě Noemovy Archy, vznikly miliony druhů (species), které vidíme dnes po celém světě. [Kind – druh, základní stvořený typ; species – současný biologický druh, což je varieta odvozená ze stvořeného druhu. Pozn. edit.].

Evolucionisté se samozřejmě musí držet časové škály miliónů let, a tak byla rychlá speciace čímsi, čemu se většina darwinistů vysmívala, protože se předpokládalo, že speciace zabere dlouhé věky (species – druh: nejjednodušší moderní pochopení druhu, i když ne jediné a ne bez jistých pochybností říká, že jde o skupinu organizmů, které se v přírodě mohou mezi sebou křížit a které se přirozeně a volně nekříží s jinou skupinou).

Avšak rychlá speciace byla v poslední době pozorována u různých variet moskytů, myší, sedmikrásek, much, pěnkav, ještěrek, motýlů i mnoha jiných tvorů. To by nám skutečně nemělo připadat překvapivé, pomyslíme-li jen na plasticitu genomu například u druhu pes. V uplynulých 200 letech byly vyšlechtěny stovky nových variet psů, z nichž některé se nemohou křížit mezi sebou a mohou tak být snadno považovány za zvláštní druhy.

National Geographic, v článku analyzujícím, jak se všechna současná plemena psů vyvinula z vlků (kteří jsou podle názoru kreacionistů mnohem blíže původnímu psímu ‘druhu’ který byl v Arše Noemově), napsal:

“ Genetické studie ukazují, že se psi vyvinuli z vlků a zůstávají tak podobni tvorům, ze kterých vzešli, stejně jako jsou lidé s různými fyzickými rysy podobni jeden druhému, a tím se chce říct, že o žádné velké rozdíly vůbec nejde.”9

Ale psi plodící psy a lidé plodící lidi jsou v souladu s tím, co říká Bible.

Velká vědecká konference o speciaci 10 konaná v Asilomaru, Kalifornie, v květnu 1996, poukázala na několik příkladů rychlé speciace i na to, že i sympatrická speciace (to, že se populace rozštěpí na dva druhy i když žije v téže oblasti, a není zde žádné rozdělení ani fyzické překážky) je vlastně docela běžný jev.

Objev epigentiky také dokládá, jak jsou ve skutečnosti tvorové složití a plní naprogramované proměnlivosti. Bylo pozorováno, že v důsledku podnětů z prostředí, které aktivovaly vrozené genetické informace, dochází k velkým změnám fenotypů, a že tyto změny probíhají velmi rychle.

Nedávné výzkumy v celé řadě oblastí svědčící o rychlých změnách odstartovaly vyjádření evolucionistů podobná tomuto:

“ Paví očka se přizpůsobila novému prostředí za pouhé čtyři roky – tempo změn zhruba 10 000 až 10 milionkrát rychlejší než průměrná tempa stanovená na základě fosilního záznamu.”11

Toto vyjádření se týkalo pokusů provedených na Trinidadu, při kterých se rybky zvané paví očka (živorodky duhové) změnily natolik v tak krátké době, že by je bylo možno považovat za druh odlišný od rodičovské populace, kdyby byly nalezeny nezávisle na prováděné studii.

Takže opět jednou přejali evolucionisté kreacionistickou pozici. Speciace může probíhat a probíhá velmi rychle.

5. Odpadní DNA není odpadem

Kreacionisté věří, že Bůh na počátku stvořil svět, který byl prostý smrti a boje, a že ho jednoho dne do onoho stavu vrátí. Protože v současnosti žijeme v nedokonalém a padlém světě, počítají i kreacionisté s tím, že budou ve stvoření v posledních (přibližně) 6 000 letech existovat známky porušenosti. Ale vzhledem k tomu, že Bůh je mistrovským designérem, neočekávají kreacionisté, že najdou známky vrozeného ‘špatného projektu’ nebo bezcenné genetické informace v živých organizmech, které by nebyly výsledkem degenerace atd.

Běžně slýchaná křesťanská myšlenka, která zdůrazňuje, že lidé mají svoji vrozenou hodnotu, protože jsou stvořeni k obrazu Božímu, ukazuje, že “ Bůh nedělá odpad ’”.

Evolucionisté na druhé straně věří, že lidstvo je výsledkem po milióny let probíhajících náhodných mutací, řízených přírodním výběrem, a tudíž očekávají, že v naší genetice najdou plno zbytečných, vedlejších produktů, zanechaných dlouhou evoluční historií. Běžně se učilo a učí, že lidé v sobě mají spoustu ‘odpadní DNA’.

Evolucionisté tuto představu o ‘odpadní DNA’ musí ve skutečnosti požadovat, protože mezi lidmi a šimpanzi (naším údajným nejbližším předkem) existují miliony rozdílů v DNA. A protože evolucionisté nevěří, že by mutace a přírodní výběr mohly působit dost rychle, aby to všechny tyto rozdíly vysvětlilo, předpokládají, že ‘nadytečná’ DNA je pouhou hromadou už nepotřebného odpadu.

Popisy naší DNA jako “…hřbitovů mrtvých genů…”12 a “… mišmaše vypůjčených, zkopírovaných, zmutovaných a odložených sekvencí a povelů, který slátaly miliony let pokusů a omylů…“…”13 byly běžné, když vědci z projektu Human Genome Project začali blíže zkoumat DNA.

Objevili, že DNA není prostě souvislým lineárním kódem. Informace kódující proteiny jsou rozptýleny mezi dlouhými sekvencemi písmen s neznámou funkcí; některé z nich vypadaly, podle jejich názoru, jako geny, které ztratily svou funkci (pseudogeny), protože neprodukovaly žádné proteiny. Na základě svého evolučního světonázoru vědci došli k závěru, že vzhledem k tomu, že neznají funkci u většiny této DNA, jde o ‘odpadní DNA’.

Roku 2003 začal projekt Encyklopedie prvků DNA (ENCODE); cílem práce mezinárodního týmu 442 vědců bylo identifikovat všechny funkční prvky v lidském genomu. Výsledky byly pro většinu evolucionistů šokem. Webová stránka časopisu Discover napsala:

“… ENCODE ukázal, že zbytek genomu – jeho nekódující většina – je přesto bohatá na ‘funkční prvky’. To znamená, že to něco …dělá… Podle analýzy ENCODE má 80 procent genomu ‘biochemickou funkci’… klíčovým poznatkem je: nejde o ‘odpad’. ”14

Dr Ewan Birney (vedoucí koordinátor analýzy pro ENCODE od roku 2007) vysvětlil, že po prozkoumání 147 z několika tisíc typů buněk v lidském těle:

“ Je pravděpodobné, že z 80 procent bude 100 procent … Skutečně nemáme žádné velké trsy nadbytečné DNA. Tahle metafora odpadu už prostě nefunguje.”15

Takže opět jednou přijali evolucionisté kreacionistickou pozici v tom smyslu, že dnes uznávají, že převážná většina lidského genomu není ‘odpad’.

6. ‘Zakrnělé’ orgány mají funkci

Koncept ‘odpadní DNA’ je ve skutečnosti pouze jedním z novějších neúspěšných pokusů evolucionistů rozvinout koncept údajné přítomnosti nefunkčních zbytků z našich zvířecích předků v lidském těle. V jedné době evolucionisté propagovali myšlenku, že lidské tělo obsahuje více než stovku ‘zakrnělých’ (zdegenerovaných či nefunkčních) rysů/orgánů.

KREACIONISTÉ SAMOZŘEJMĚ VŽDY VĚŘILI, ŽE JSME INTELIGENTNĚ VYPROJEKTOVÁNI.

Kreacionisté samozřejmě věřili, že vzhledem k tomu, že jsme byli inteligentně naplánováni, platí, že i kdybychom nevěděli, jaká je funkce orgánu či znaku, pravděpodobně nějakou užitečnou funkci má.

Dnes evolucionisté připouštějí, že téměř každý z příkladů orgánů považovaných dříve za zakrnělé (jako třeba apendix), má užitečnou funkci, a tak už nejsme oprávněni označovat ho za zakrnělý. Ačkoli se někteří evolucionisté stále pokoušejí lpět na a hrstce (špatných) příkladů takzvaných zakrnělých orgánů, ukázalo se, že kreacionistické vysvětlení je více v souladu s vědeckými poznatky.

7. Všichni lidé patří k témuž druhu

Bibličtí kreacionisté vždy zastávali názor, že všichni lidé byli stvořeni jako sobě rovní, plně lidští a stvoření k obrazu Božímu.

Avšak v jedné době zastávali evolucionisté názor, že různé typy lidí na světě jsou vlastně odlišnými druhy. Představovali si, že různé rasy se musely vyvíjet různým tempem, což vedlo k rasistické myšlence, že zde pospolu žijí nadřazené a ‘méně lidské’ rasy lidí.

Ernst Haeckel, (nechvalně) proslulý svými podvodnými kresbami embryí (často stále užívanými v moderních učebnicích, přestože evolucionisté připouštějí, že jsou nesprávné), má kvůli své houževnaté propagaci evoluce v Německu přezdívku ‘Darwinův dobrman’. Haeckel dělil lidi na dvanáct různých druhů a ve své rasistické knize nazvané The History of Creation (Dějiny stvoření) otevřeně zaútočil na biblický model :

“ Všech těchto pět (Haeckel zde mluví o předchozí klasifikaci) lidských ras, podle židovské legendy o stvoření, pocházelo prý z ‘jediného páru’—Adama a Evy, a v souladu s tím jde prý o variety jednoho stvořeného druhu či druhu zoologického. … Vynikající paleontolog Quenstedt má pravdu, říká-li, že, ‘kdyby černoši a lidé kavkazské rasy byli místo lidmi hlemýždi, zoologové po celém světě by se shodli, že představují dva velmi odlišné druhy, které v žádném případě nemohly vzniknout z jednoho páru postupnou divergencí’.”16

Prohlásil rovněž:

“… většina antropologů lpí dogmaticky a pevně na takzvané ‘jednotě druhu’ pro všechny lidské rasy a sjednocuje je do jednoho druhu, jak Homo sapiens. Avšak nepředpojatý a kritický badatel, který je pečlivě porovná, se nemůže zbavit přesvědčení, že morfologické rozdíly mezi nimi jsou mnohem důležitější než ty, podle kterých jsou například rozlišovány v zoologické soustavě různé druhy medvědů, vlků či koček.”17

Jak odlišné jsou podle Haeckelova názoru různé ‘rasy’ lidí?

“ Takže, kupříkladu, velký anglický cestovatel, který žil po značnou dobu na západním pobřeží Afriky, říká: “Považuji černocha za nižší druh člověka a nikdo mě nepřinutí, abych na něj hleděl jako na ‘člověka a bratra’, neboť v tom případě bychom museli přijmout do rodiny i gorilu.”18

Tyhle myšlenky se staly nesmírně populárními (byly živnou půdou pro rasistické názory, které umožnily vznik hrůzných jevů jako byla genocida Hererů a nacistické vyhlazovací tábory) a ovlivnily nejen evoluční vědce, nýbrž i nejširší veřejnost.

Čtenáři knižní řady Time-Life Books z programu Life Sciences Library, zveřejněného roku 1966, si vzpomenou na podobné představy, stojící za znázorněními ‘společného předka’ který se dělí na jednotlivé ‘rasy’ člověka na barevných tabulích.

A tento koncept přetrval i do moderní doby. Ve své recenzi na knihu J. Philippa Rushtona (profesora psychologie na Univerzitě státu Wisconsin, ON, CA) ‘Race, Evolution and Behaviour’ (Rasa, evoluce a chování) napsal Barry Mehler (profesor na Ferrisově státní univerzitě):

“ Černoši mají podle Rushtona větší genitálie, což způsobuje jejich větší promiskuitu, a menší mozky, což je činí méně inteligentními než běloši a Asiaté. S použitím 60 různých měření sestavil Rushton evoluční žebříček ras s černochy na nejnižší příčce a Asiaty na nejvyšší.”19

Avšak moderní evolucionisté museli dát opět přednost biblickému pojetí, jelikož věda prokázala, že jsme všichni ‘jedné rasy’:

“… vědci z National Institutes of Health nedávno oznámili, že sestavili zhruba celou sekvenci lidského genomu, a badatelé jednomyslně prohlásili, že existuje jen jedna rasa – lidská rasa.”20

8. Neandertálci plně lidští

Pojetí, podle kterého byl člověk stvořen k obrazu Božímu, jako tvor odlišný od zvířat i zbytku Božího stvoření, je v příkrém rozporu s materialistickým názorem. Evolucionisté zastávají názor, že člověk není ničím výjimečným, nýbrž prostě jen zvířetem, které se vyvinulo z dlouhé řady tvorů podobných lidoopům.

Evolucionisté uváděli řadu údajných předků lidí a použili k tomu některé zkameněliny na podporu svých tvrzení. Kreacionisté tvrdí, že tyto fosilie jsou buď pozůstatky lidoopů či lidí, ale nikoli nějakého evolučního mezičlánku mezi oběma. Jedním z nejpopulárnějších a nejznámějších údajných primitivních ‘podlidí’ byl člověk neandertálský.

Už od nejstarších popisů byli Neandertálci znázorňováni jako nedokonalí lidé a tvorové nepříliš inteligentní; mnoho evolučních vědců přitom věřilo, že u Neandertálců se “… nevyvinula řeč, schopnost předvídat, tvořivost ani další kognitivní schopnosti moderních lidí”21.

Tahle charakteristika je dodnes stále populární v muzeích, učebnicích, filmech i televizních reklamách, ale moderní věda odhalila pravdu. Měli schopnost řeči, větší mozky než moderní lidé, malovali vynikající umělecká díla, vyráběli hudební nástroje, pohřbívali mrtvé s náboženskými obřady, užívali složité nástroje a zbraně, vyráběli, ‘superlepidlo na vysoké technologické úrovni’, užívali přenosné svítilny k orientaci v hlubokých jeskyních, měli lékařské znalosti atd.

Bylo objeveno, že Neandertálci vyráběli a používali líčidla, která skladovali v ozdobných mušlích! (Kolik lidí by dnes mělo znalosti či dost času vynalézat, studovat a experimentovat s různými chemickými sloučeninami potřebnými k jejich vytvoření?) Důkazy o tom, že Neandertálci ovládali vše, co umějí dnešní lidé, jsou tak přesvědčivé, že na moderních vyobrazeních (i v evolučních časopisech) vypadají dnes už jako stoprocentní lidé. Odchylky ve stavbě těla se pohybují v rozmezí běžných odchylek mezi lidmi.

A k dovršení všeho prokázaly studie DNA, že se Neandertálci křížili s moderními lidmi, což znamená, že i oni sami museli být plně lidmi. Opět jednou musí tedy poctivý evolucionista uznat, že kreacionistická pozice byla na celé čáře správná.

9. Jediná žena a jediný muž na počátku lidského rodokmenu (a jsme všichni blízce příbuzní).

Bibličtí kreacionisté věří zprávě Genesis, která říká, že všichni lidé jsou potomky původního lidského páru jménem Adam a Eva. Evolucionisté tvrdili, že se lidé vyvinuli z rozsáhlé populace tvorů podobných lidoopům. Existují však obsáhlé doklady, na kterých se dnes shodují evoluční vědci, že všichni lidé, kteří dnes na planetě žijí, vznikli ze dvou lidí před pouhými několika tisíci lety.

Mitochondriální DNA se dědí po matce přes vajíčko; její variace se zkoumaly v celosvětové lidské populaci za účelem zjištění genetické historie vzniku lidstva. Hypotéza ‘mitochondriální Evy’ je poznatkem, že počátek všech moderních lidí lze vystopovat zpět k jediné ženě.

KREAČNÍ MODEL SE TEDY UKAZUJE BÝT TÍM NEJLEPŠÍM VÝCHODISKEM, KTERÉ MŮŽE VĚDEC MÍT PŘI SVÉ SNAZE ZJISTIT, JAK SE STALO, ŽE JE SVĚT TAKOVÝ, JAKÝ HO DNES ZAŽÍVÁME.

Stejně tak je také možné vystopovat původ všech moderních lidí zpět k jednomu otci. Chromozom Y se dědí jen po mužské linii, takže hledáme-li ‘Adama’, lze ho použít stejným způsobem jako mitochondriální DNA. Počítačová simulace provedená prominentním evolučním anatomem profesorem Charlesem Oxnardem prokázala, že je možné vystopovat původ jak mateřské tak otcovské linie vždy k jednomu jedinci.

Zde by však evolucionisté nesouhlasili s biblickým časovým rámcem pro jejich existenci či s tím, že tyto údajné postavy ‘Adama a Evy’ byly jedinými žijícími lidmi v době, kdy existovaly. Pochybují i o tom, zda byli současníky, nicméně uvedená zjištění byla pro ně překvapením. Na rozdíl od kreacionistů nemají totiž žádný předem daný důvod věřit, že by mohly být vystopovány kořeny lidstva až k jednomu muži a jedné ženě – jejich teorie o tom nic nepraví. Ať už se tedy evolucionisté snaží jakkoli zasadit fakta do evolučního teoretického rámce, byl to neočekávaný výsledek; pochopitelně kontrastující s přímou předpovědí, učiněnou z faktu stvoření.

Kreacionisté samozřejmě také učí, že všechny skupiny lidí po celém světě jsou blízce příbuzné vzhledem k tomu, že máme společné ‘první rodiče’, jak říká Bible, ať už je náš vnější vzhled jakkoli rozdílný.

A věda opět potvrzuje to, v co jsme věřili. Jak řekl Dr Harold P. Freeman (vrchní ředitel a primář chirurgického oddělení North General Hospital v Manhattanu, který studoval problém biologie a rasy):

“ Zeptáte-li se, jaké procento genů se podílí na vašem vnějším vzhledu, tedy výchozím bodu, ze kterého určujeme rasovou příslušnost, zdá se, že odpověď se pohybuje kolem 0,01 procenta.”22

Evolucionisté Dr Thorne a Dr Wolpoff souhlasí:

“ Jedním z velkých úspěchů biologie 20. století jsou důkazy o tom, že všichni žijící lidé jsou mimořádně blízce příbuzní. Genetický výzkum zjistil to, co je pro některé překvapivý výsledek, totiž že variabilita naší DNA je mnohem menší, než by se snad mohlo soudit z celosvětových anatomických variací lidstva.”23

Většina evolucionistů převzala pozici biblických kreacionistů. Jsme všichni potomky jedné ženy a jednoho muže a jsme všichni blízce příbuzní.

10. Celosvětové rozptýlení lidstva z jediné ústřední lokality.

Bibličtí kreacionisté vždycky věřili, že po Noemově Potopě se lidé šířili po celé zemi z ústředního bodu: od babylonské věže. Tam totiž Bůh zmátl jazyky a lidé se rozešli a přesídlili do všech koutů zeměkoule.

Evolucionisté měli ve zvyku se vysmívat myšlence, že by všechny ‘rasy’ mohly pocházet z rozptýlení jedné skupinky z nějakého ústředního bodu. Například Darwin se ve své knize The Descent of Man (Původ člověka) pokoušel rozdělit lidi do různých skupin/druhů v závislosti na tom, kde žili (podobně jako Haeckel), a byl přesvědčen o tom, že tam, kde žili, se také vyvinuli. Také používal tuto argumentaci k podpoře názoru, že Evropané jsou těmi nejvyvinutějšími lidmi.

Darwin i Haeckel věřili, že musí existovat rozdíly mezi různými lidskými ‘rasami’, protože jde o různé vývojové větve od společného předka, který se podobal lidoopům. Nevěřili, že odlišnosti ve vzhledu, (různá) inteligence atd. v těchto skupinách by mohly vzejít z vrozené pestrosti přítomné v jediné všelidské populaci. Dnes většina evolucionistů věří v teorii ‘Z Afriky’, podle které lidé vznikli z malé prvotní základní skupinky před (z evolučního hlediska) krátkým časem a rozptýlili se po planetě. Takže až na to, že podle nich leží centrum rozptýlení mnohem jižněji, zastává dnes většina evolucionistů z velké části kreacionistický názor.

Nejlepší východisko

Kreační model (založený na předpokladu, že Bible je historicky přesná, protože je slovem Božím), se tedy ukazuje být tím nejlepším východiskem, které může vědec mít při své snaze zjistit, jak se stalo, že je svět takový, jaký ho dnes zažíváme. Fakta, která pozorujeme, mohou být smysluplněji vykládána z pozice biblického kreacionismu než z výchozí pozice evolucionismu.

Křesťané, kteří přijali materialistická vysvětlení (ať už v jakémkoli rozsahu), si musí uvědomit, že se bezdůvodně vzdali autority Božího slova. Nemusíme se obávat žádných výzev z vědecké komunity. Vědci, kteří jsou poctiví, potvrdí spolehlivost Písma, ať už mu sami věří či nikoli. Pro ty, kdo vyznávají, že autor Písma je také jejich Pán, by mělo být povinností vyznávat a hájit Boží slovo ve všech oblastech.

Podobné články v angličtině

• Presuppositionalism vs evidentialism, and is the human genome simple?
• Agnostic asks whether biblical Christians commit circular reasoning: role of axioms, internal consistency and real world application
• The ‘knockout punch’ syndrome
• Biblical history and the role of science
• Science, history, and the Bible
• The Importance of Evidence
• Nobel Prize for alleged big bang proof
• Refuting Evolution—Chapter 1
• ‘It’s not science’

Pro další četbu v angličtině

• Science Questions and Answers

Videa v angličtině k tomuto tématu

• Klíč k pochopení debaty stvoření/evoluce – anglicky (Creation Magazine LIVE! 4-07)

Odkazy a poznámky

1. Mayr, E., Darwin’s Influence on Modern Thought, Lecture 1999, ScientificAmerican.com, 2009. Zpět.
2. The Genius of Charles Darwin (Episode 3): Richard Dawkins, Channel 4 (UK), Monday 18 August 2008. Zpět.
3. Life, Letters and Journals of Sir Charles Lyell, Bart., vol. 1, John Murray, London, p. 268, 1881. Zpět.
4. Ager, D., The Nature of the Stratigraphical Record, Macmillan, London, pp. 46–47, 1987 Zpět.
5. Allmon, W.D., Director of Paleontological Research Institution in Ithaca, NY, and Adjunct Associate Professor of Earth and Atmospheric Sciences at Cornell University. “Post Gradualism”, Science 262(5130):122, October 1993. Zpět.
6. Currie, P.J. & Koppelhus, E.B., 101 Questions about Dinosaurs, Dover Publications, 1996, p.11. Zpět.
7. Kerkut, G.A., Implications of Evolution, Pergamon, Oxford, UK, p. 157, 1960. Zpět.
8. The Great Debate—What is Life?, youtube.com, 7 Mar 2013, thesciencenetwork.org, Richard Dawkins, J. Craig Venter, Nobel laureates Sidney Altman and Leland Hartwell, Chris McKay, Paul Davies, Lawrence Krauss, and The Science Network’s Roger Bingham discuss the origins of life, the possibility of finding life elsewhere, and the latest development in synthetic biology. Zpět.
9. Karen E. Lange, Wolf to woof, National Geographic, June 2002. Zpět.
10. Gibbons, A., 1996. On the many origins of species. Science 273(5283):1496–1499, September 1996. Morell, V., Starting species with third parties and sex wars, Science 273(5283):1499–1502, September 1996. Zpět.
11. Morell, V., Predator-free guppies take an evolutionary leap forward, Science 275(5308):1880, March 1997. Zpět.
12. Wells, J., The myth of junk DNA, Discovery Institute Press, Seattle, p. 26, 2011. Zpět.
13. Wells, Ref. 12, p. 22. Zpět.
14. Yong, E., ENCODE: the rough guide to the human genome, in the ‘Not Exactly Rocket Science’ blog; blogs.discovermagazine.com, 5 September 2012. Zpět.
15. Yong, Ref. 14. Zpět.
16. Haeckel, E. The History of Creation, or the development of the Earth and its inhabitants by the action of natural causes: A popular exposition of the doctrine of evolution in general, and that of Darwin, Goethe, and Lamarck in particular, vol II, English edition translated from the 8th German Edition by Prof. Ray Lankester, Fellow of Exeter College, Oxford, pp. 412–413, 1909 Zpět.
17. Haeckel, E. Ref. 16, pp. 433–434 Zpět.
18. Haeckel, E., Ref. 16, p. 365. Zpět.
19. Mehler, B., In Genes We Trust; When Science Bows to Racism, Reform Judaism 23:10–14; 77–79, 1994. Zpět.
20. Angier, N., Do races differ? Not Really, DNA shows, New York Times web, Aug. 22, 2000. Zpět.
21. Brainard, J., Giving Neandertals their due—similarities with modern humans shift the image of the caveman brute, Science News154(5):72–74, 1998. Zpět.
22. Angier, N., Do races differ? Not Really, DNA shows, New York Times web, 22 August 2000. Zpět.
23. Thorne, A., & Wolpoff, M., Conflict Over Human Origins, Search 22(5):175, July–August 1991. See also by the same authors, The Case Against Eve, New Scientist 1774:33–37, 22 June 1991. Zpět.