Teistická evoluce

Lidé znají běžné termíny jako monoteismus, víra v jednoho Boha, nebo polyteismus, víra v početnější božstvo. Poněkud kratší a méně obvyklé slovo „teismus“ pak pochopitelně znamená víru v boha nebo více bohů. Teistická evoluce je tedy evoluce odstartovaná, případně i usměrňovaná, vládnoucím božstvem. V evropském prostředí lze pojem teistická evoluce zjednodušit a vztáhnout na křesťanský světonázor, který tvrdí, že biblický Bůh tvořil svět evolucí. Nikoli sedm dní, jak je popsáno v biblické knize Genesis. Proč se takovýto postoj vůbec objevil, je nasnadě. Důvodem, proč se někdo domnívá, že křesťanský Bůh tvořil svět evolučním vývojem trvajícím stovky milionů let, je snaha sloučit moderní vědu s Biblí. Na jakém základě staví zastánci této syntézy své přesvědčení, že Bůh tvořil biosféru evolucí? Vychází ze dvou, potažmo ze třech předpokladů:

1) Evoluční původ všech živých organismů je vědecky prokázaný. Proto evoluci musíme věřit.

2) Biblické stvoření nemusíme chápat doslovně, stvořitelské dny nemusely trvat přesně dvacet čtyři hodin. Sedm stvořitelských dnů je podle zastánců teistické evoluce pouhý obraz usnadňující celou problematiku starověkým věřícím, básnický obrat, vědecky nepřesné zaznamenání nevzdělaným starověkým pisatelem. Proto doslovnému znění biblické zprávy o stvoření nemusíme věřit.

Pokud křesťanský Bůh skutečně existuje, pokud úvodní kapitoly Bible opravdu nemusíme vykládat doslovně, a pokud evoluci musíme přijmout, je jisté, že Bůh tvořil biosféru evolucí.

Je však evoluční teorie s křesťanskou vírou opravdu slučitelná? Je možné, aby křesťanský Bůh tvořil život evolucí? Může být teistická evoluce pravdivým pohledem na původ živých organismů a správným výkladem historie i teologie?

Z teologického hlediska není až tak podstatné, zda biblické stvořitelské „dny“ trvaly přesně dvacet čtyři hodin anebo stovky milionů let. Základem křesťanství je zcela jiná myšlenka. Věčný a bezhříšný Bůh stvořil bezhříšné lidi v bezhříšném prostředí. Lidé se však Boha zřekli. Protože odmítli Boha, zdroj života, přišli o věčnost a stali se smrtelnými. Milosrdný Bůh se však rozhodl lidem odpustit a pomoci zpět. Každému, kdo Boží odpuštění přijme a bude chtít zpátky k Bohu, laskavý Bůh původní lidskou věčnost vrátí. O tom je stručně celé křesťanství. Nikoli o tom, jak dlouho trvalo stvoření, jak dlouhý je den, či o jiných podružných detailech. Křesťanství je ve svém základu názor, že v minulosti Bůh stvořil dokonalý bezhříšný svět, poté do světa člověk zavlekl hřích a smrt, ale Bůh chce člověku odpustit a pomoci zpět ke štěstí, dokonalosti a nesmrtelnosti. Tečka. O tom je křesťanství, o tom je Bible.

Vzhledem k tomu, že evoluční teorie nevyhnutelně počítá s tím, že už dlouhou dobu před existencí člověka byly na Zemi utrpení a smrt na denním pořádku, tak pokud se člověk vyvinul evolucí, a to třeba i teistickou evolucí, nemůže to být on, kdo je za hřích a smrt na naší planetě zodpovědný. Člověk logicky nemůže být příčinou hříchu a smrti, pokud se na naší planetě násilí, zlo a smrt vyskytovaly dávno před příchodem člověka. Tvořil-li Bůh evolucí, jejíž součástí je samozřejmě i násilí a umírání, nese za hřích a smrt zodpovědnost On sám. Trvá-li tedy někdo na možnosti sloučení evoluční teorie s křesťanstvím, svědčí to o jeho naprostém nepochopení biblické víry. Pokud bůh, jedno jakého náboženství, tvořil život prostřednictvím evoluce, je tento bůh tím, kdo nese plnou zodpovědnost za existenci násilí a umírání.

Koncept teistické evoluce jednoznačně operuje s bohem, který je původcem násilí, bolesti a smrti. Bible naproti tomu popisuje Boha jako laskavého, který stvořil vše dobré, a z veškerého zla na planetě viní člověka, který se sám rozhodl jít proti vlastnímu Stvořiteli.

Jak vyznívá podstata křesťanství, když zkusí akceptovat evoluci jako mechanismus, kterým Bůh tvořil biosféru? Sadistický Bůh prostřednictvím násilí, utrpení, nemocí, hladu a smrti tvořil vše živé, sledoval, jak se ze zabijáckých předků vyvinul člověk a pak se „divil“, že i člověk je hříšný zabiják. Hodil na něj vinu za peklo, které sám rozpoutal, a poté mu drze nabídl odpuštění… Možná bůh skutečně existuje. Možná právě takový. Třeba je evoluce opravdu cesta, kterou se bůh rozhodl použít pro stvoření všeho živého. Ale tento bůh je sadista. Takový bůh nemůže být totožný s Bohem, který se za lidské hříchy obětoval na kříži. Vždyť vedle sadismu by ho musely charakterizovat i pokrytectví a prolhanost. Jak jinak se vyrovnat s faktem, že nás viní z vlastních chyb? Že nám drze nabízí odpuštění za to, co sám napáchal?

Není žádných pochyb, že je absolutně nemožné sloučit křesťanství s evolučním vývojem trvajícím miliony let už před existencí člověka. Ateistům, kteří o neslučitelnosti křesťanského a evolucionistického světonázoru tvrdí opak (např. Charles Darwin¹ nebo Jaroslav Flegr²), lze jejich omyl odpustit, protože mají právo nevědět, jaká je podstata křesťanství. Avšak pokusy některých věřících nebo rovnou celých církví sloučit předlouhou evoluci s křesťanstvím svědčí o jejich intelektuálním úpadku, případně o jejich snaze zalíbit se raději lidem než Bohu, ve kterého (prý) věří.³

Mnozí poražení se neradi vzdávají. I pokořený člověk je často přesvědčen o své pravdě. Když konzervativní křesťan výše uvedené vysvětlí příznivci teistické evoluce a konfrontuje ho s původem zla, násilí, hříchu a smrti, když je zastánce teistické evoluce konfrontován faktem, že pokud Bůh tvořil evolucí, je to On, kdo nese plnou zodpovědnost za utrpení, hřích a smrt, může se chytat stébla jako tonoucí. A tak přichází na řadu výmluva, že:

3) Duši, a to rovnou nesmrtelnou duši, vložil tvořící Bůh pouze do člověka. Zvířata žádnou duši nemají, natož nesmrtelnou. Jsou Bohem stvořena jako přirozeně smrtelná, a proto není překvapivé, že umírala v evolučních dějinách.

Předchůdci člověka se tedy měli stát nesmrtelnými lidmi až v momentě, když Bůh narušil postupný evoluční proces a vložil do lidoopa nesmrtelnou duši. Až tímto aktem se zrodil člověk. Bezhříšný, nesmrtelný. Zvířata duši nemají, mohla umírat. Předtím, i potom. Teistická evoluce je znovu na scéně.

Opravdu? Tento způsob argumentace má řadu nedostatků. Vážně Bůh postavil stvořeného člověka do světa plného násilí, zabíjení, krveprolévání a očekával, že nezhřeší? Vážně je biblický Bůh takový necita, že se stovky milionů let díval shůry na zabíjení, trápení a umírání stovek miliard živočichů? Zvířata, stejně jako člověk, mají nervovou soustavu, receptory bolesti, mohou cítit zimu nebo hlad a v požáru zaživa uhoří. Opravdu má křesťan věřit, že na bolesti a životě zvířat nezáleží? Že se Bůh díval na utrpení a smrtelné zápasy těchto organismů po celou evoluční éru s klidným nadhledem, jenom proto, že do nich nevložil tzv. duši? Je snad křesťanské uvázat psa u silnice ke stromu a odjet? Zabít hospodářské zvíře bolestivým způsobem? Uvařit rybičky v akváriu? Nedat morčeti týden napít?

Představa, že křesťanský Bůh tvořil živé organismy evolucí, je zvrácená. Pokud bůh zvolil tuto cestu, nejedná se o láskyplného křesťanského boha. Buď je pravdivá evoluční teorie, nebo křesťanství, nebo třeba jiný pohled, ale zcela určitě není zároveň pravdivý křesťanský i evoluční postoj. Tyto dva světonázory na vysvětlení podstaty a historie vesmíru jednoduše nejsou kompatibilní.

Teistická evoluce s křesťanským Bohem v čele je intelektuálně i morálně extrémně neuspokojivé řešení. Vyžaduje nebiblickou nauku o nesmrtelné duši. Dělá z Boha sadistu a cynika, kterému je lhostejné utrpení zvířat. Lháře, který nám přisuzuje své vlastní selhání.

Velké nedorozumění vzniká kvůli oné slavné nesmrtelné duši. Zvířata ji údajně nemají, člověk údajně ano. Taková je víra mnoha křesťanů a leckteří z nich pak z této představy vyvozují své teisticko-evoluční závěry. Ovšem tak jako je nebiblická představa teistické evoluce, je nebiblická i představa nesmrtelné lidské duše. Ani množství zastánců této nauky ji nečiní pravdivou. Stokrát opakovaná lež je pořád lží. Bible o Bohu říká jasně, že: On jediný je nesmrtelný. (1 Timoteovi 6,16) Nikoli On a všechny lidské duše. Po smrti člověka nezbývá žádná duše, která by opouštěla jeho tělo a putovala do nebe, pekla nebo dokonce očistce. Živí totiž vědí, že zemřou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje (Kazatel 9,5-6). Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš (Kaz 9,10). Nikde v Bibli se nepíše o nesmrtelné lidské duši, ale naopak, na řadě míst nás Bible jednoznačně informuje o tom, že po smrti není nic! Neexistuje žádná nesmrtelná lidská duše, která by se po smrti člověka na něčem podílela, něco dělala, někam putovala. Smrtelná nicota bude pro všechny zesnulé přerušena až budoucím okamžikem vzkříšení a spasení. Tato biblická vize, proroctví o konci světa, však není tématem článku zaměřeného na teistickou evoluci. V tento moment článek pouze upozorňuje, že nic jako nesmrtelná lidská duše podle Bible neexistuje. Jediný, komu Bible přisuzuje nesmrtelnost, je Bůh. Křesťan tedy nemůže obhajovat teistickou evoluci tvrzením, že to pouze lidé byli stvořeni jako nesmrtelní. Pokud přírodu stvořil morální, citlivý a ohleduplný Bůh, stvořil ji bez násilí a umírání. Tedy jiným než evolučním způsobem, který je na umírání závislý. Do této dokonalé přírody umístil člověka a až tato bytost přivedla na svět první utrpení a první smrt.

Teistická evoluce s křesťanským Bohem v čele je intelektuálně i morálně extrémně neuspokojivé řešení. Vyžaduje nebiblickou nauku o nesmrtelné duši. Dělá z Boha sadistu a cynika, kterému je lhostejné utrpení zvířat. Lháře, který nám přisuzuje své vlastní selhání. A především pokrytce, který nám drze nabízí odpuštění za své vlastní krvavé rozhodnutí. Buď je pravdivá evoluční teorie, nebo křesťanství, nebo třeba jiný pohled, ale určitě není zároveň pravdivý křesťanský i evoluční postoj. Tyto dva světonázory jsou v přímém rozporu. Pokud je dokázána evoluce, je tím vyvráceno křesťanství. Pokud je prokázáno křesťanství, nelze přijmout evoluci. Teistická evoluce je možná pouze v případě, že bůh, který si vývojovou cestu pro vytvoření biosféry vybral, není biblickým bohem. Doufejme všichni, že teistická evoluce pravdivá není. Že není správným popisem historie života. Pokud nebi vládne krutý a sadistický bůh, pak paralelní vesmír s námi.

Petr Jelínek