Rychlá evoluce tresky tomcod „vlivem znečištění“?
Nyní pracujeme na odborných a jazykových korekturách a na přípravě grafiky.
Link na článek v angličtině: creation.com/tomcod
Vydáno: úterý 22. února 2011 (GMT+10)
Treska tomkod jen získává z toho, že její mutace v silně znečištěné řece Hudson ztrácí informace.
Novinové titulky hlásají, že se ryby v newyorské řece Hudson „vyvinuly“ v „supermutanty“, kteří jsou schopni odolávat toxickým účinkům PCB (polychlorovaných bifenylů) v této silně znečištěné vodní cestě. Celý tento „vývoj“ měl proběhnout během méně než 50 let.1
Jak uvádí uznávaný časopis Science,2 vědci skutečně prokázali, že přibližně 95 % jedinců tresky tomkod, kteří se živí u dna Hudsonova oceánu, se stalo vůči těmto jedům odolnými. Jedná se o první zaznamenaný případ vzniku rezistence vůči jedům (podobně jako u rezistence vůči antibiotikům nebo pesticidům) u obratlovců (živočichů s páteří). A to téměř jistě prostřednictvím mutace, která je pak zvýhodněna přírodním výběrem.
„Proč se ve stejném článku, který otevřeně připouští existenci poškozených a oslabených ryb, objevuje titulek, že se z nich ‚vyvinuli supermutanti‘?“
Ryby se tedy darwinovským mechanismem přizpůsobily novému prostředí. Jak jsme však již podrobně ukázali (např. v tomto článku o superbakteriích), taková odolnost například u bakterií vůči jedům rozhodně neprokazuje takovou biologickou změnu, jaká je nutná k tomu, aby se z mikrobů staly magnólie, komáři a mikrobiologové. Ve skutečnosti dokazuje pravý opak, zejména v případech rezistence vůči antibiotikům, kdy rezistence vznikla mutací.
Není to těžké pochopit a prokázat; bakterie se stávají odolnými v důsledku různých forem poškození (což většinou způsobují mutace – dědičné genetické chyby při kopírování) jejich vnitřní struktury. Dobrým příkladem je případ, kdy u bakterie používající mechanismus biologické pumpy k nasávání výživy dojde k mutaci, která pumpu poškodí. To jí ztěžuje nejen čerpání živin, ale i antibiotik, pokud se v jejím prostředí vyskytují – zkrátka už není tak dobrá v nasávání jedu, který ji zabíjí.
Proto se bakteriím s touto vadou daří lépe, jsou-li v okolí takové jedy (přirozený výběr – fakt života). Jsou však „poškozeným zbožím“, které nedokáže tak účinně čerpat živiny, takže po odstranění jedu z jejich okolí se jim nedaří tak dobře jako normálním, nepoškozeným bakteriím. „Normální“ typ bakterie tedy v populaci opět převládne, protože je efektivnější v tom, čeho potřebuje dosáhnout.
Vůbec se nejedná o „evoluci“ (jak toto slovo chápe většina lidí), protože ta vyžaduje čistý nárůst informace, vylepšení, která zvyšují životaschopnost a účinnost, budování nových a vylepšených biologických mechanismů, nikoli poškozování těch stávajících. Stručně řečeno, i přesvědčený evolucionista by měl připustit, že tento druh mutace, která „věci narušuje“, není tím, co by rád viděl, aby prokázal životaschopnost své víry v evoluci „do kopce“.
Navzdory mediálnímu humbuku všechno kupodivu nasvědčuje tomu, že v případě tomkoda z řeky Hudson došlo ke stejnému poškození jako v právě uvedeném příkladu s bakteriemi. Všechny tyto ryby mají gen AHR2. Ten kóduje receptorový protein, který v normálním stavu umožňuje, aby se na něj vázaly PCB, což způsobuje vážné problémy (například před 30 lety byl u 94 % tomkodů z řeky Hudson zjištěn nádor jater způsobený PCB). Podle jednoho z výzkumníků, Dr. Marka Hahna z Woods Hole Oceanographic Research Institution, „se zdá, že odrůdě z řeky Hudson chybí dvě z 1 104 aminokyselin, které se v tomto proteinu běžně vyskytují“. Je to zřejmě důsledek odstranění šesti bází v sekvenci DNA příslušného genu (dvě skupiny po třech bázích, z nichž každá kóduje jednu aminokyselinu).
Tato ztrátová mutace poškodila receptor tak, že se na něj PCB a dioxiny nemohou tak snadno vázat. K mutaci dochází během jedné generace, a protože v prostředí bohatém na jedy budou nepoškozené ryby rychle eliminovány, není divu (a potvrzují to jiné případy odolnosti vůči jedům u jiných živočichů), že se zmutovaný gen rozšíří tak rychle, že v populaci převládne během několika desetiletí.
Vzhledem k tomu, že tyto zmutované ryby jsou „poškozeným zbožím“, a v souladu s našimi předchozími komentáři není překvapivé, že se o tomkodu z řeky Hudson dočteme, že „ryby trpěly i jinými způsoby. Pravděpodobně rostou pomaleji než ostatní tomkodi a mohou mít sníženou odolnost vůči jiným nebezpečím.“3
Dalo by se tedy očekávat, že se těmto geneticky poškozeným rybám nebude dařit v méně znečištěných oblastech, a tak nepřekvapuje, že pouze „5 % ryb v blízkých, relativně čistých vodách u Connecticutu a Long Islandu má zmutovaný gen“.
Samozřejmě. Zaráží mě snad jen jediné: proč se ve stejném článku, který otevřeně připouští existenci poškozených a oslabených ryb, objevuje titulek, že se z nich „vyvinuli supermutanti“?
Možná bych se však neměl divit ani tomu. Zdá se, že v dnešní době jsou senzacechtivé titulky, které neustále posilují představu o „důkazech probíhající evoluce“, na denním pořádku. Nejvýše by nás měly povzbudit, abychom se všichni mnohem více zapojili do sdílení informací, které mohou čelit této „informační válce“; řekněte o těchto stránkách svým přátelům a známým; přihlaste se k odběru našeho bezplatného e-mailového zpravodaje; darujte jim předplatné na stránky časopisu Creation, rozdávejte knihy a DVD kvalitních informací o stvoření. Průběžně vyhledávejte informace. Ano, pomáhá nám to pokračovat a růst, ale je to také jeden ze způsobů, jak můžeme všichni „přispět“ k boji proti neustálému náporu dezinformací. S vaší podporou můžeme v této duchovní válce „vyrobit náboje“, ale také potřebujeme, abyste nám je pomohli vystřelit.