Všechno má svůj čas, i odpočinek.
„V tom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách, ale On spal.“ Spal? No to snad ne. Veliká bouře, učedníci zápasí s vlnami, loď se potápí…, a On, Ježíš, spí.
Dnes jsou lidé často hodnoceni, a mnohdy se tak i sami hodnotí, podle výkonu. Výkon je to, co se pokládá za velmi důležité. Píši se různé publikace, které mají pomoci k tomu, aby výkon člověka byl co největší a nejlepší. Mám na mysli například článek, který má název: „Jak být dlouhodobě výkonnější a spokojenější?“ Tady se dokonce spojuje výkonnost se spokojeností. Ne spokojeností „šéfů“, ale spokojeností sama se sebou. Často se dnes hovoří o potřebě pracovat, obvykle bez ohledu na pracovní dobu a čas. Nejenom, že to po nás chtějí jiní, ale v prvé řadě to po nás chceme my sami. Jak bychom vypadali před ostatními, sami před sebou? Vždyť jiní udělají tolik práce…
A tak si dovolím jeden biblický příklad. Evangelista Matouš píše ve svém evangeliu (8,24) toto: „V tom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách, ale On spal.“ Spal? No to snad ne. Veliká bouře, učedníci zápasí s vlnami, loď se potápí…, a On, Ježíš, spí. To přece nemohl myslet vážně? To nebylo vhodné, ba bylo to přímo nevhodné. Ale bylo to tak. Možná někdo řekne: Ježíš to udělal proto, aby ukázal svoji neohroženost, velikost své důvěry v Otce, aby poučil učedníky. A mohou přijít další vysvětlení, která se nám nabízí. Obávám se, že tomu tak není. Přece Ježíš nebyl tak provokující, tak bezcitný, tak okázalý ve své důvěře v Otce, aby toto zkoušel na učedníky. On spal. Proč? Protože…, ale nepředbíhejme. Kázání k zástupům, uzdravení malomocného, rozhovor se setníkem a uzdravení jeho sluhy, uzdravení Petrovy tchýně, a potom… se hrnou další zástupy. „Když Ježíš viděl kolem sebe veliké zástupy, rozkázal odjet na druhý břeh.“ (verš 18) Prostě to už bylo moc. A jediná pomoc byla, odjet na druhý břeh jezera. A tak odjeli. A Ježíš spal. I v bouři. Proč? Protože odpočíval. Proč? Protože to potřeboval. On Syn Boží? Jistě, vždyť „prošel všemi bídami jako my, kromě hříchu.“ Zástupy čekají…, a On odpočívá. Bouře potápí loď…, a On odpočívá, učedníci si nevědí rady…, a On spí.
Bůh říká: „Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci.“ Jsem ale přesvědčen, že většina lidí potřebuje spíše připomenutí nutnosti odpočinku. A tak pamatujme na to, že „veškeré dění pod nebem má svůj čas“. (Kaz. 3, 1)
Je třeba si odpočinout! „Nemohu, (obrazně řečeno) je bouře, lidé čekají, zástupy mě potřebují…“ Ne, musíš! Bez odpočinku se nikdo neobejde. Ani Ježíš, ani Jeho učedníci, které na jiném místě jejich Mistr vybízí: „pojďte a odpočiňte maličko.“ Odpočinek není nicnedělání, kdy zbytečně ztrácíme čas. Odpočinek je naopak nezbytnou součástí naší duševní hygieny. A je nedílnou součástí zdravé životosprávy. Pokud ho není dostatek, potom nejenom že hrozí snížení pracovního výkonu, únava, nesoustředění se, ale může to dojít až k syndromu vyhoření. Čím větší a dlouhodobější výkon, tím větší potřeba odpočinku. Je třeba si odpočinout. A to nejen ve spánku. Ale také v přírodě, možná při dobré knize, při sportu atd., a to vždy podle toho, jaká je forma naší práce, kde musíme podávat ony výkony.
Ježíš si odpočinul, loď přiráží ke břehu a už tam na něho čekají potřební. Je třeba jim pomoci, a to Ježíš dělá. A poté se vrací zpět do „svého města“ za zástupy, které opustil. Protože i oni Jej potřebují. Nemohl je tam nechat bez pomoci, On si potřeboval pouze odpočinout. A to proto, aby se opět mohl vrátit a pracovat, protože… „mu jich bylo líto“ (Marek 6.34)
Ježíši záleží i na nás. Proto vyčlenil jeden den v týdnu, aby i člověk mohl odpočívat a jediná práce nebyla pro něho smyslem života. „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. (2. Mojžíšova 20, 8-10) Aby se někdo nemýlil, a neměl pocit, že nemá vůbec pracovat, a má stále pouze odpočívat, Bůh říká: „Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci.“ Jsem ale přesvědčen, že většina lidí potřebuje spíše připomenutí nutnosti odpočinku. A tak pamatujme na to, že „veškeré dění pod nebem má svůj čas“. (Kaz. 3, 1) Je to pro naše dobro.
Jan Dymáček
