Prorok Nahum

Nahum píše ve velice živém básnickém stylu. Z tohoto důvodu byl reformátorem Kalvínem považován ze jednoho z nejvýznamnějších malých proroků.³ Barvitými popisy předvádí čtenáři velikost Asyrského Ninive a s ještě větší impozantností předpovídá jeho brzkou zkázu. O velikosti Asyrské říše, a tím i tohoto města se dočítáme i z mnohých jiných zdrojů, například z knihy Ezechiel a z knihy Jonáš.

„V jeho stínu sídlily kdejaké početné pronárody. … Záviděly mu všechny stromy v Edenu, které byly v zahradě Boží.“ Ezechiel 31,6.9.

Kromě svědectví písma, dosvědčuje velikost Ninive i řada archeologických nálezů. Město mělo masivní hradby, které měly po obvodu osm mil. Byly v něm vystaveny akvadukty, paláce a mělo i knihovnu obsahující desetitisíce hliněných tabulek.⁴

V knize Jonáš je velikost města popisována tak, že trvalo celé tři dny, než je dokázal člověk projít. Prorok Jonáš přináší městu prolezlému neřestmi a hříchem varování před Božím hněvem. Tehdy byly Jonášovi výtky vyslyšeny, město se dalo na cestu pokání a bylo Bohem ušetřeno.⁵ Nahumovo svědectví však ukazuje, že se město opět vrátilo na cestu hříchu.

V tehdejší době bylo Ninive obávaným místem zločinu a bezbožnosti. „Je samá přetvářka, je plné loupeží, kořistění nebere konce.“ Prorok Nahum přirovnal jeho obyvatele ke krvelačným lvům. Otřesen jejich krutostí napsal: „Vždyť na koho nedoléhala bez přestání tvá zloba?“ (Nahum 3,1.19.)⁶

Asyrští králové v době své největší slávy dále podléhaly svým hamižným nutkáním. Místo aby využili požehnání, odpuštění a záchranu, které se jim od Boha dostalo, a využili jej pro lidské blaho a prosperitu svých obyvatel i okolních národů, zvolili cestu hříchu a útlaku. S mečem v ruce se chystali podrobit si řadu okolních států a všem národům vnucovali uctívat pohanské Ninivské bohy.⁷ V době, kdy Bůh promlouvá k Nahumovi, je již osud města Ninive, a sním i celé Asyrské říše, zpečetěn. „Hospodin je shovívavý a velkorysý, ale viníka bez trestu neponechá. Kdo odolá jeho hroznému hněvu? Kdo obstojí před jeho planoucím hněvem?“⁸

„Není léku na tvé zranění, tvá rána už se nezhojí. Všichni, kdo o tobě uslyší, zatleskají samou radostí. Vždyť koho se nedotklo tvé ustavičné zlo?“ Nahum 3,19 „O tobě, Ninive, pak velí Hospodin: „Tvé jméno neponesou žádní potomci! Z chrámu tvých bohů vyhladím tesané modly i odlitky. Chystám ti hrob. Jsi hanebný!“ Nahum 1,14 „Zarputilci za kořist ti padli, dřímají svůj sen; všem válečníkům ochrnuly ruce. Pohrozils, Jákobův Bože, a mrákota obestřela válečné vozy i koně. Ty vzbuzuješ bázeň. Kdo před tebou obstojí, když vzplaneš hněvem? Učiňte slib a splňte jej Hospodinu, svému Bohu! Všichni kolem něho ať přinesou poctu tomu, jenž vzbuzuje bázeň, tomu, který krotí ducha vojevůdců a vzbuzuje bázeň v králích země.“ Žalm 76,6-8.12.

Nahumova proroctví se skutečně vyplnila a město po tříměsíčním obléhání vojsk vládce Nabopolassara z Babylónu a médského krále Kyaxarese roku 612 před Kristem padlo.⁹ Osud města Ninive a zvěst o jeho konci však není pouze jednou z mnohých kapitol dějin válečných konfliktů. Osud tohoto města může snadno stihnout město či stát doby dnešní. Bůh trestá každého, kdo se vyvyšuje nad to, co mu bylo právem uděleno. Každého, kdo Boží dary využívá pouze ke svému prospěchu a namísto pomoci bližnímu se obohacuje na úkor druhých.