Úvod Magazín Motivace Jak se zbavit vzteku

Jak se zbavit vzteku

Podle průzkumu organizace Ligy otevřených mužů má až 13 % dospělých Čechů problémy se zvládáním vzteku. Dopouští se psychického, verbálního nebo dokonce fyzického násilí. 13 % jistě není zanedbatelné množství. Jedná se totiž o stovky tisíc dospělých jedinců. A to ještě nepočítám ty, kteří jsou také těmito projevy zasaženi, protože nejde pouze o dotyčného člověka zahrnutého do vzpomínaného počtu, ale i o osoby v jeho blízkosti, na které to má negativní dopad. Ale vraťme se na začátek.

Co je to vztek? Je to extrémně silná emoce nebo impulzivní až velmi agresivní reakce, která může být způsobena podrážděním jedince vnějšími okolnostmi nebo také jeho urážlivou povahou. Nejde tedy o hněv způsobený nějakým příkořím, o spravedlivý hněv, kdy jde o obranu někoho jiného, kdy bychom mohli hovořit o pozitivním hněvu, ale jde o prchlivý hněv, tedy vztek. A ten se projevuje u náladových povah, které rychle a mnohdy bez zjevných příčin nepřiměřeně vzplanou. A právě tím trpí často i okolí daného jedince. Je jasné, že v tomto případě jde o negativní záležitost.

„Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.“ (Jakub 1,19)

Hněv může být způsoben různými faktory, a to včetně výchovy, prožití traumat, zármutku, fyzické bolesti, psychických problémů, stresu, pocitu nedocenění, nespravedlivého zacházení, nebo chronického onemocnění. Ale vedle toho může jít až o patologickou zátěž, kdy jedinec neudrží svoje emoce na uzdě při malicherných věcech, nebo při debatě, která se nevyvíjí v souladu s jeho názorem. A tady jsme u kořene věci. Pokud jde o takový hněv, spíše vztek, který se stává nekontrolovatelným nebo má negativní dopad na každodenní život a vztahy, je nezbytné mu věnovat pozornost. Zahraniční výzkumy totiž potvrzují, že lidé, kteří dlouhodobě nezvládají svůj vztek, jsou náchylnější k chronickým zánětům, poruchám spánku, metabolickým poruchám nebo kardiovaskulárním onemocněním. Samozřejmě je zde také dopad na blízké osoby. U těch, kteří zažívají nezvládnutý vztek a násilí svých partnerů a partnerek, se kromě zvýšeného rizika fyzického napadení objevuje stres a strach, které mohou vést až k chronickým zdravotním obtížím. Například podle odhadů Světové zdravotnické organizace trpí ženy, které se staly oběťmi násilí v partnerských vztazích dvakrát častěji depresemi. Určitě nelze nechat stranou ani vliv na děti. A tak co s tím?

Jistě je možné si přečíst celou řadu publikací, kde jsou popsány různé techniky. Je možné také přijmout lidové rady, jako například počítat do deseti. Je možné navštívit odborníky psychology a psychiatry. Ale já bych rád zaměřil pozornost ještě někam jinam.

Vzpomněli jsme, že vztek je extrémně silná, až agresivní emoce. Ale každý člověk není vybaven pouze emocemi, ale také rozumem, sebeovládáním a předjímáním dopadu daného jednání. A tak je třeba přijmout odpovědnost za svoje jednání. Neplatí tady, že emoce musí ven, a já jsem už takový. Je třeba takovým nebýt a emoce odpovědně koordinovat s rozumem. Neplatí tady, že za to může někdo jiný. Za projevy vzteku je vždy odpovědný jeho nositel.

Jestliže je člověk schopen napnout všechny síly, aby zvládl pracovní, sportovní nebo jiné výkony, proč nenasadit stejnou sílu pro zvládnutí této životní překážky?

Jinou věcí je, že člověk, který je odpovědný svému přesvědčení, svému svědomí, obvykle je schopen vydržet velké věci. Příkladem mohou být političtí vězni v minulosti, kteří za svoje přesvědčení byli ochotni snášet vězení, pracovní tábory a nelidské zacházení. To jsou velké věci. A tak proč nesnášet i „malé věci“. Přece když vím, že je to pro vztahy i pro zdraví nezbytné, potom je to velká věc a svědomí nemůže dovolit tyto projevy. Jestliže je člověk schopen napnout všechny síly, aby zvládl pracovní, sportovní nebo jiné výkony, proč nenasadit stejnou sílu pro zvládnutí této životní překážky? Ale samozřejmě je třeba chtít.

A pokud je člověk křesťan, potom má jedinečnou motivaci žít životním stylem odpovídajícímu vnitřnímu přesvědčení. „Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.“ (Jakub 1,19) Ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.” (1. Timoteovi 6,11)

Proč Bible dává tyto rady? Protože: “Jestliže řekne: ‚Dobře,‘ může být tvůj služebník klidný, jestliže však ho popadne vztek, věz, že se odhodlal k nejhoršímu.” (1. Samuelova 20,7) “Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché.” (Jób 5,2)

Ale je zde ještě jiný důvod: “Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost,
laskavost, dobrota, věrnost.” (Galatským 5,22) „Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše.” (Římanům 15,5)

Nejde ale pouze o rady. Vedle rad, které nám dává Bible, máme také jistotu konkrétní Boží pomoci. “Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ!” (2. Samuelova 22,3)

Samozřejmě je možné, že co se vzteku týká, může jít o patologické projevy způsobené psychickým onemocněním. V tom případě je třeba vyhledat odborníka, který může pomoci nejen radou, ale také medikamenty. Ale vždy je třeba chtít! Určitě to stojí za to pro daného jedince i pro jeho okolí.

Jan Dymáček

Související články

Co od nás Bůh žádá?

20. prosince 2024

V dnešní době si mnozí lidé představují Boha jako někoho, kdo má pomáhat, jen když něco potřebujeme. Avšak co když to, co po nás žádá, je pro naše dobro?

Sebevědomí, ambice a pokora

26. listopadu 2024

Jdou sebevědomí, ambice a pokora dohromady? Mohou být pospolu nebo alespoň vedle sebe? Jak sám sebe nepodceňovat a zároveň nepřeceňovat? Asi bych si tyto otázky nepoložil, kdybych nedostával dotazy od mladých lidí: Jak Bible vnímá sebevědomí? Jak být sebevědomý a zároveň pokorný?

Potřeba uvědomění si

11. listopadu 2024

Pro člověka je normální, že přijde hodina, kdy věci vzdává... Avšak co když jde o věci, o které stojí za to usilovat?

O svědomí

4. listopadu 2024

Není to až tak dávno, co jsem dostal otázku, jak vnímám omezení, ve kterém musí žít věřící lidé. Oni přece „to musí, a to zase nesmí“, a tím je jejich svoboda, (nějakými Božími příkazy), okleštěna. Otázka byla položena a bylo nutné na ni odpovědět