Čiňte pokání
Je „pokání“ pozitivní nebo negativní termín?
Bible na mnoha místech vybízí k pokání. To znamená ke změně myšlení, k obratu ve způsobu života, k přijetí Božího návodu pro život. Mimochodem, CO je pokání, o tom jsem již psal dříve. Otázka zní dnes jinak. Ne co je to pokání, ale PROČ bych jej měl činit?
Bible vidí pokání jako zásadní věc. Považuje poselství, které vede k jeho konání za důležité. Není dobré je brát na lehkou váhu. Věřící lidé sice tento důraz na jeho důležitost podpoří, ale jinak smýšlející člověk se zeptá: proč bych to měl dělat? Žijeme totiž v době, kdy se obecně lidé ptají po důvodu toho, co mají dělat. Tedy samozřejmá otázka je – proč bych měl dělat pokání? Co mi to přinese? A Jan Křtitel i Ježíš, tento důvod přinášejí. Uvádějí ho velmi jednoznačně. Nikoho nenechávají na pochybách, proč je pokání nutné. „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Ještě důrazněji to říká text Jeruzalémské bible a překlad B21, který říká: „království nebeské je (velmi, zcela), blízko.“
A je jasno. Přiblížilo se království nebeské. A to je jaká zpráva? Dobrá nebo špatná?
Pokání je pozitivní motivace, která vyvolá u člověka touhu ji naplnit.
Dovolím si pouze některé citace z denního tisku: „Naše situace se v lecčems podobá římské říši…před zánikem.“ „V roce 2030 bude žít polovina lidstva s akutním nedostatkem vody. Bojuje se o vodu.“ „Krize hladu…“ „Ve 20. stol. zahynul při zemětřesení asi jeden milion lidí. V 21. století (za asi 10 let) už půl milionu lidí.“ „Tým vědců z Kalifornské univerzity v Berkeley upozorňuje na to, že klimatické výkyvy, anomálie a extrémy se budou množit. Na to si musíme zvykat.“ „Výkyvy počasí zplodí války, agresi, násilí. Extrémy jako silné bouře nebo sucho mají za následek méně dostupných zdrojů obživy a tím větší nebezpečí kriminality, násilí a válek.“
Tak ještě jednou. Boží království je blízko – a to je jaká zpráva? Dobrá nebo špatná? Určitě dobrá!
Samozřejmě je možné věci formulovat podle toho, co chceme akcentovat. Ale Ježíš i Jan Křtitel akcentují dobrou zprávu o blízkosti království Božího. Oni neříkají: “Čiňte pokání, jinak budete zatraceni.” Oni hovoří o dobré zprávě. Konečně se přiblížilo království nebeské, proto čiňte pokání. „Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?“ (Římanům 2,4) A tak naše motivace ke konání pokání je pozitivní, ne negativní. A to je dobře. Protože pouze pozitivní motivace vyvolá u člověka touhu ji naplnit. K příkazu se přilnout nedá. Citát: „Zvěst o pokání je sice negativní zprávou pro toho, kdo ji odmítne, ale velmi dobrou zprávou pro toho, kdo hledá uzdravení a odpuštění.“
„Lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.” (Matouš 4,16)
Ještě jedna důležitá zmínka. V jaké situaci zní tato slova? Proč ještě je to radostnou zvěstí? Místem kázání Jana Křtitele nebyl chrám, ale pustina. „Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti.“ (Matouš 3,1) Co znamená poušť? Místo nehostinnosti, možného trápení i strachu. Svět je ekonomicky sycen, je intelektuálně sycen, ale zároveň svět žízní po duchovním napojení. Touží po otevřené budoucnosti, po naději, po tom, aby nemusel žít ve strachu z válek a přírodních katastrof, stejně jako z katastrof v mezilidských vztazích. „Lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.” (Matouš 4,16) Ježíš kázal bydlícím v temnotách. Oni tam „bydlí“, tam se usadili, tam se cítí být doma. To není chvilkové zakolísání, oni tam mají „trvalé bydliště“. Anebo se domnívají, že nemají na víc než pouze setrvávat v „temnotách“, protože nejsou dost dobří, dost duchovní atd. Co potřebují lidé v temnotách a lidé na poušti? „Světlo a vodu.“ Obojím je Ježíš. A tak blízkost království není výhružka, ale dobrá zpráva. To je přicházející jaro. Radujeme se z toho, že je blízko.
Čiňte pokání v pravém slova smyslu znamená: obraťte se, změňte se, změňte svoje myšlení – volně podáno: zamyslete se nad sebou. „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli“. (Římanům 12,2)
Umyjme okna našeho života – jaro je tady.
Je prokázáno, že když přichází nějaký zásadní zlom v životě společnosti nebo jedince, potom to na lidi působí tak, že chtějí něco dělat. Jen nebýt nečinní. Po útocích v USA se kostely a modlitebny zaplnily lidmi. Nevěděli, co jiného dělat než se modlit. V té chvíli jednak nebyli sami a jednak měli pocit, že něco pro věc dělají.
Bůh se přiblížil, zbývá rozpoznat a pochopit. Jsem na tom tak, že nemám z čeho činit pokání? Možná to nebyly v očích lidí žádné veliké věci. Ale je zde také trpělivost, radost, neskákání si do řeči, nenapadání se ve jménu čehokoliv, slušné vyjadřování o někom, kdo tam třeba není, poděkování manželce za jídlo, nekonfliktní jednání, umění naslouchat, projevovat lásku, chápat druhého, důvěřovat, tolerovat, být korektní, nelhat… Je třeba pokračovat? Tomáš Akvinský řekl: „Zbožnost je náklonnost předně k Bohu, ale také ke všemu dobrému“. Chyba nemusí být v tom, že něco děláme, ale v tom že něco neděláme.
Proč je třeba o tom hovořit? No přece proto, protože království nebeské je blízko. Ony Biblické texty na počátku uvedené nejsou hrozbou, jako kdybych bych řekl: “Rychle přineste pytle s pískem, protože povodeň se blíží.” Ale to je pozitivní a krásná budoucnost. A proto stojí za to udělat ve svém životě pořádek. „Umyjte okna – jaro je tady.“ Slova Jana Křtitele a slova Ježíše jsou pozitivní, radostná a přinášející naději. Království nebeské, tedy to, co vyhlížíme, co si přejí všichni lidé na světě i když to nazývají jinak nebo vůbec nijak, je blízko.„Umyjme okna našeho života – jaro je tady.“
Jan Dymáček
