Velcí a obyčejní lidé
Velcí a malí, viditelní a neviditelní, známí a neznámí…
Ale o těch, bez jejichž obětavosti by většina expedic ani nezačala, o těch se nemluví a jejich jména jsou neznámá. A to i když zdolali nejvyšší horu světa již mnohokrát. A to ještě s nákladem, který slavný horolezec nenese.
Ale vedle nich jsou ještě i další, jejichž jména nejsou ani na pomyslné hranici zapomnění. Jejich jména dokonce ani nebyla nikdy zveřejněna, a nikdo je nezná. Ale bez nich by mnohdy oni slavní nebyli slavní. 29. května 1953, 33letý Novozélanďan Edmund Hillary, v doprovodu zkušeného šerpy Tenzinga Norgaye zdolal horu, jejíž vrchol ční do výše 8 849 metrů nad mořem. Jednalo se o Mount Everest. Onen šerpa měl velké štěstí, že byl, vedle Hillaryho, první, který dosáhl tohoto vrcholu. Od té doby zdolalo tuto horu tisíce horolezců. Psalo se o prvních mužích, o Peteru Habelerovi a Reinholdu Messnerovi, kteří potvrdili 8. května 1978, že i na nejvyšší horu světa lze vystoupit bez použití umělého kyslíku. Psalo se o ženě, Japonce Džunko Tabelové, která 16. května 1975 jako první žena v historii vystoupala na vrchol nejvyšší hory světa. Ale o těch, bez jejichž obětavosti by většina expedic ani nezačala, o těch se nemluví a jejich jména jsou neznámá. A to i když zdolali nejvyšší horu světa již mnohokrát. A to ještě s nákladem, který slavný horolezec nenese. A tak bychom mohli vzpomínat další sportovce, kteří jsou viditelní, ale jejich početný štáb nikdo nezná, úspěšné politiky a jejich „bezejmenné“ poradce atd. Kolik to je lidí, kteří psali dějiny, ale jejich podpisy tam nejsou.
Dovolím si ještě příklad z duchovní oblasti. Kdo zná, mimo profesní nebo laické zájemce o reformaci, jméno Philipp Melanchthon. A přitom to byl humanistický učenec, teolog, vysokoškolský pedagog, poradce a přítel Martina Luthera. Snažil se hledat konsenzus mezi jednotlivými reformačními myšlenkovými proudy. Zasloužil se o reformu evangelického církevního systému a německého školství. Jeho nejvýznamnějším dílem je Augsburské vyznání víry, které dodnes představuje shrnutí víry luterských evangelických církví na celém světě. Po Lutherově smrti se stal vůdcem německých protestantů.
Jsou známí a neznámí, ale jsou velcí a malí? Bůh vidí i ty malé, neviditelné, protože pro něho není nikdo malý a neviditelný. Pro něho mají hodnotu všichni.
Jsou známí a neznámí, ale jsou velcí a malí? Bůh vidí i ty malé, neviditelné, protože pro něho není nikdo malý a neviditelný. Pro něho mají všichni hodnotu, a to takovou, že byl ochoten za každého položit svůj život. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16) Ty, kteří se považují za bezvýznamné a slabé povzbuzuje. (Matouš 5. kapitola) A dokonce jim věnuje mimořádnou péči a pozornost. „Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce.“ (Matouš 18,10)
V dnešní téměř hektické době se neustále žádá, aby člověk dokazoval svoji pracovní výkonnost, vykazoval se výsledky, byl viditelný…, a to je velmi unavující. A vedle toho se rychle zapomíná, co jsme dokázali, změnili, vybudovali. A to je stejně tak demotivující. A tak pokud někdo trpí pocitem (komplexem) méněcennosti, možná slabosti, bezvýznamnosti, potom je dobré si uvědomit, jak mě vidí Bůh. „Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Galatským 3,26-28) Jinými slovy před Bohem není chudý ani bohatý, známý ani neznámý, oslavovaný ani neoslavovaný. Před Bohem jsme si všichni rovni. Všichni mají hodnotu. A to je to, co je v dnešní době zvláště povzbuzující.
Jan Dymáček
