Nepohoršit druhé
„To hrubnutí vidíme i ve veřejné debatě. Když už se tedy nemůžeme rovnou postřílet nebo mlátit klacky po hlavě, tak volíme čím dál silnější, expresivnější, agresivnější výrazy na adresu svých protivníků. A reakce potom bývají tomu odpovídající.“ Říká předseda Ústavního soudu, Josef Baxa, v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv zvaného Galerie osobností, 1.2.2024. A bylo by jistě možné najít vyjádření i jiných osobností ke stavu dnešní společnosti, v němž vidíme hrubost, netoleranci a prosazování sama sebe a svých názorů. Věřím, že nikomu se to nelíbí, a přesto se to děje. Odložit zábrany, mnohdy i morálku, přeložit si například výsledky voleb do svého, značně neobjektivního pohledu, na jedné straně tvrdit něco, aby na druhé straně se konal přesný opak, to se prostě děje. Značně tendenční komentáře, kdy je velice frekventovaným slovem slovo „populismus“, aby vlastně nikdo nevěděl, co se za tímto termínem skrývá. A pokud ano, potom i reklamy, předvolební sliby všech stran, jednání vrcholných politiků bez ohledu na příslušnost k jakékoli straně jsou populistické. Ale dost kritiky, i když pravdivé. Do takového světa zaznívají slova Bible: „Ale abychom je nepohoršili, jdi k moři a hoď udici; vytáhni rybu, která se první chytí, otevři jí ústa a najdeš peníz; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe.“ (Matouš 17,27)
„Proto zanechte lži a mluvte pravdu každý se svým bližním, vždyť jste údy téhož těla.“ (Efezským 4,25)
V době Ježíše Krista se platila tak zvaná chrámová daň. Když byl apoštol Petr ve městě Kafarnaum, oslovil ho výběrčí daní s tím, že jeho Mistr, tedy Ježíš, neplatí právě tuto daň. Pravda je, že Ježíš ji (z teologického hlediska) platit nemusel, ale přesto to udělal. Jediným důvodem bylo to, aby nepohoršil. Je to dnes dostačující motivace? Často slyším, proč Bůh nezasáhne, když se děje něco zlého. Ale to by musel zasáhnout u každého člověka, pokud by dělal něco zlého, a nejsem si jist, jestli by se to nám lidem líbilo. Protože například i lež, ať už jakkoli pojatá, je zlem. A tak Bůh pouze radí. A v této souvislosti říká: „Proto zanechte lži a mluvte pravdu každý se svým bližním, vždyť jste údy téhož těla.“ (Efezským 4,25) Jak by bylo krásně na světě, kdyby se to tak dělo. Ale to není všechno. Apoštol Pavel také připomíná: „Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ (Efezským 4,32) Tedy nejenom pravda, ale pravda laskavě podaná, protože je skutečností, že holou pravdou můžeme i krutě ublížit. To znamená spojit pravdu s laskavostí. Možná může mít někdo námitku, že s takovým jednáním bychom daleko „nedošli“. Přece je třeba se prosadit, přece je třeba říct pravdu jasně a nekompromisně. Ale co mezilidské vztahy?
Proč nazývat toho, kdo má jiný názor, že je nedovzdělanec a nedovede samostatně myslet? Mluvit laskavě pravdu a pokud je to možné, nepohoršovat, to Ježíš dokázal.
Mluvit pravdu, neoznačovat jiný názor zbytečně jako populismus, být laskaví, odpouštět… A co kdybychom se ještě chovali tak, abychom nikoho nepohoršili? Chápu, není to vždy možné, ale mnohdy to možné je. Proč nazývat toho, kdo má jiný názor, že je nedovzdělanec a nedovede samostatně myslet? Mluvit laskavě pravdu a pokud je to možné, nepohoršovat, to Ježíš dokázal. Jeho následovník Pavel mluvil a jednal naprosto stejně. Do křesťanského společenství přicházeli (také) lidé z pohanů. Oni před tím obětovali bůžkům oběti, mezi kterými bylo i maso. A apoštol Pavel hovořil o tom, že jíst takové obětované maso, které se mimochodem prodávalo v masných krámech, nic neznamená. Vždyť leželo pouze nějakou dobu u kamenné nebo dřevěné sochy, ale nic se mu nestalo. Klidně je možné je přece sníst. ALE, pokud by to mělo pohoršovat někoho, kdo přišel z pohanského prostředí a připomínalo by mu to pohanské modloslužby, kterých se ale chtěl zříct, potom to s ohledem na něho nedělej. Ty sice nemáš problém, jestli je jíš nebo nejíš, ale tvůj spolubratr přišlý z pohanů s tím problém mít může. Měj na něho ohled. „Kdyby vám však někdo řekl: „Toto bylo obětováno božstvům,“ nejezte kvůli tomu, kdo vás na to upozornil, a pro svědomí.“ (1. Korintským 10,28) To vše proto, abychom ho nepohoršili.
Bible, to nejsou pouze dějiny. To nejsou rady pouze pro generace před námi. To jsou rady obecně platné, bez ohledu na čas, místo i kulturu. Stěžujeme si na úpadek mezilidských vztahů, stěžujeme si na vzrůstající hrubost, netaktnost, popírání objektivní pravdy atd., a přitom Bibli dáváme místo pouze v muzeích nebo v rukách starých lidí, eventuálně těch, kteří „nevědí, co se životem“. A ono to tak není. Kdybychom brali Bibli vážně, nemuseli bychom si stěžovat na výše vzpomínané. A tak co to alespoň zkusit? U většiny slušných lidí nebudeme považováni za naivní, naopak. Jelikož tak se chová opravdová osobnost.
A tak uzavřu článek ještě jedním úryvkem z Bible: „Všecko je dovoleno‘ – ano, ale ne všecko prospívá. ‚Všecko je dovoleno‘ – ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu. Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého!” (1.Korintským 10,23-24)
Přemýšlejme o tom. Vyplatí se to.
Jan Dymáček
