Jednoduchost ve složité době?
Jsem přesvědčen, že nikdo nedělá sám sobě vědomě zle. A to po všech stránkách lidského bytí. Po stránce tělesné, duševní i sociální. Nebylo by možné se chovat k druhým stejně, jako se „chovám k sobě“?
Jestliže v nedávné době budoucí prezident Spojených států amerických Donald Trump prohlásil, že svět se zbláznil (a řekl to nejenom on), potom se to týká především, ne-li zcela, mezilidských vztahů. Války jsou zde proto, že „někdo má málo a chce víc“. Proto, že „zásadně nemohu souhlasit s tvým pojetím víry a života, eventuálně politického nasměrování“. Revoluce jsou tady proto, že je třeba se zbavit někoho, kdo uzurpuje obyvatelstvo vlastní země, nebo vede zemi tak, jak neodpovídá představě někoho dalšího, kdo má vliv alespoň na část obyvatel oné země. Nenávist na pracovištích mnohdy začíná tím, že si někdo „dovolil mít jiný názor než já“. Rozmíšky v manželství a odchody ze vztahu (možná u obou jedinců, nebo pouze u jednoho z nich), to je mix nespokojenosti, sobectví, nenaplněnosti „mých představ,“ pomyslné svobody, která ale nekončí tam, kde začíná svoboda toho druhého. A to nezmiňuji agresivní jízdu některých řidičů, vybržďování, gestikulace, která má ukázat „co si o tobě myslím“. Tím nechci naznačit, že všichni lidé jsou takoví, určitě ne. Dokonce jsem přesvědčen, že většina se takto neprojevuje. Ale přece jenom. V různé míře, možná i velmi malé, se do tohoto stavu zapojujeme všichni.
Společnost se to snaží řešit. Připomíná morální principy, a protože i ty bývají často znevažovány, zavádí řešení důsledků. Jak jinak nazvat například odebrání řidičského oprávnění těm, kteří neplatí alimenty na svoje děti. A tím se dostáváme k tomu, že se volí i takové řešení, které je zakomponované do právního řádu země. To je jistě chvályhodné, ale je to účinné? Morální principy se zpochybňují a právo je tak složité, že i právníci se musí velmi úzce specializovat, aby došli ke správným závěrům.
A tady přichází ke slovu Bible, která nabízí velmi jednoduché, ale přitom nesmírně hluboké řešení. Jde o princip, nebo principy, které dokáží obstát v každé době i kultuře a napomáhají k řešení složitých situací.
On mu řekl: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Matouš 22, 37-39)
„Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!“ (Galatským 5,14)
Vždyť přikázání ‚nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš‘ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.“ (Římanům 13, 9-10)
„Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sám sebe, dobře činíte.“ (Jakub 2,8)
Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; (Matouš 7,12)
“Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.” (Matouš 7,12)
Jsem přesvědčen, že nikdo nedělá sám sobě vědomě zle. A to po všech stránkách lidského bytí. Po stránce tělesné, duševní i sociální. Nebylo by možné se chovat k druhým, samozřejmě v míře, jak jsme si blízcí (manželé, rodiče a děti, spolupracovníci, sousedé, lidé v obchodě) stejně, jako se „chovám k sobě“? Lidské přísloví říká, že nemáme druhému dělat to, co si nepřejeme, aby lidé dělali nám. A Ježíš to ještě víc prohlubuje a posouvá do aktivního chování, když říká: “Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.” (Matouš 7,12) Jak jednoduché, ale jak účinné by bylo, pokud by se tohoto principu všichni lidé drželi. A proto pisatel biblické knihy Jakub píše, že jde o královský zákon. Kolik by se ušetřilo prostředků, kolik životů, kolik dětského, a nejen dětského, zklamání. Kolik právníků, policistů, a vojáků, by se nemuselo zabývat oběťmi nerespektování tohoto návodu pro život, a mohli by se věnovat jiné, bohulibější činnosti. Vrcholní politici by mohli zabezpečit mír a pokoj na zemi. Muži a ženy by mohli zabezpečit mír a pokoj ve svých rodinách…
Možná mnozí podotknou, že si to představuji příliš jednoduše. Že jsem naivní snílek. Ale v čem je problém? Přemýšlejme o tom. A zkusme naplňovat tento jednoduchý „zákon“ alespoň v okruhu našeho možného dosahu. „Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě.“ (Mahátma Gándhí) A já všem, kteří to alespoň zkusí, přeji, aby se jim to vrátilo stejnou měrou.
Jan Dymáček
