Falešné zprávy
fake news, aneb „na každém šprochu je pravdy trochu“
V dnešní době se o konspiračních teoriích mnohdy obsáhle hovoří i píše. Důvodem je to, že se stále více a více vyskytují v mediálním prostředí. To by ale nebyl problém, kdyby lidé nebyli tak náchylní jim věřit.
Falešné zprávy jsou staré jako lidstvo samo. První, kdo přinesl falešnou, lživou, a přitom velmi nebezpečnou zprávu, byl satan v ráji. „…had řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě? Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ (1. Mojžíšova 3,1-5) A první lidé, žel nejenom oni, tomu uvěřili. A to by mohl být důvod pro to, abychom si s tím nedělali starosti, protože tato lživá tvrzení zde vždy byla, jsou a vždy budou. Ale na druhé straně z toho vyplývá, že lidé byli vždy náchylní věřit nepravdám. Něco se píše na internetu a „samozřejmě je to pravda“. Alespoň pro některé. Vždy se někdo chytne na jakoukoli zprávu. I když slyším, že jde vždy o nedovzdělance a prosté jedince, není to pravda. Kolika nepravdivým skutečnostem věří mnoho lidí bez ohledu na jejich vzdělání. Kolik lidí věří naprosto vymyšleným zprávám s tím, že přece „na každém šprochu je pravdy trochu“. Kolik lidí věří předvolebním (a nejen předvolebním) slibům politiků, které ale nejde naplnit. Kolik lidí věří reklamám, které mnohdy ani z mála procent nesplňují to, co slibují. Kolik lidí šíří zaručenou zprávu, kterou dostali ve skupinovém mailu atd. A přitom jsou to mnohdy lidé, kteří se zapřísahají, že to co nevidí, tomu nevěří.
A do tohoto stavu lidské společnosti zaznívají slova Bible: „Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.“ (1. Jan 1,1) Je zajímavé, že tato zpráva v naší ateistické společnosti nijak nerezonuje. A přitom ji přinášejí ti, kteří slyšeli, na vlastní oči viděli, na co hleděli, a čeho se jejich ruce dotýkali. A nejenom to. Žalm 14,2 podotýká: „Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.“ Bůh přímo vybízí, aby lidé v souvislosti s jeho poselstvím používali rozum. Apoštol Pavel v prvním listu do Korintu píše: „Mluvím k vám jako rozumným lidem, posuďte sami, co říkám.“ Ale ani toto není všechno. Bůh dokonce vybízí člověka, aby jej zkusil (Malachiáš 3,10), aby vyzkoušel ve svém životě, co znamená vzít Boha vážně. A tak nejde o zavádějící zprávy. Naopak. Co si mnozí ověřili na vlastní oči, čeho se dotýkali, co si my můžeme ověřit rozumem, naším úsudkem, a dokonce si to vyzkoušet, to nám Bible předkládá.
Vedle těchto biblických zpráv, jsou zde svědectví archeologů, která potvrzují pravdivost Bible nálezy v Bibli uvedených měst, nálezy tabulek se jmény králů a skutečností uvedených v Bibli. Archeologie je vědní obor: „Archeologie (z řečtiny: αρχαίος (archaios) = starý, λόγος (logos) = slovo,řeč) je věda studující minulé lidské společnosti prostřednictvím archeologických pramenů, například artefaktů, či jiných důkazů lidské aktivity“. Tedy můžeme hovořit o vědeckých důkazech. Nehledě k tomu, že logika říká, že snadnější je věřit počátku všeho na zemi, který byl v rukou inteligentní bytosti než věřit v nahodilé přeměňování se mrtvé hmoty v živou bytost.
A tak je pro mne záhadou, proč jsou lidé schopni věřit čemukoli a zároveň nevěřit tomu, co je předkládáno očitými svědky, rozumem, logikou, vědou i zkušenostmi. Není to ale přece jenom tím,
že „někdo“, kdo se projevil již v ráji, si nepřeje, aby lidé věřili pravdě? Zkusme o tom i my přemýšlet.
„Slovo o kříži je bláznovství těm, kdo jsou na cestě k záhubě… Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží silnější než lidé.“ (1. Korintským 1,18-25)
Jan Dymáček
